Nejvtipnější hlášky Vlasty Buriana

Při pohledu na premiéry tohoto týdne na humor tak nějak nezbývá čas. Jistě to nevytrhne ani současná nabídka aktuálních komedií, které se příliš nepovedly. Sáhněme tedy k osvědčené klasice!

duchacek-to-zaridi_1

Král komiků Vlasta Burian, zkušený divadelní podnikatel a multilingvista (více u nás třeba: Nejslavnější české pohádky II, VDČF – Za zvuků úspěchuVDČF – Ideologové, Nejvtipnější hlášky z českých pohádek).) si většinu svých dialogů upravoval podle sebe a třeba Martin Frič ho nechával improvizovat i za cenu, že musel jít dolů s technickou kvalitou snímku, protože věděl, že to bude stát zato.

 

To neznáte Hadimršku, 1931, scénář: Václav Wasserman, režie: Martin Frič, Karel Lamač

 

Hadimrška:„Kolem desátý hodiny vystoupila ta Angora na jeviště v kostýmu…Slečno, když já jdu do vany, mám toho na sobě víc!…Ke konci kupletu sestoupila do hlediště, přistoupila až ke mně, sedla si mně na klín a začla zpívat, že prý jsem jí pobláznil, když jsem u ní včera byl…Slečno, já u ní nebyl!…Já jsem slečno dobrák, já jsem v životě nikomu neublížil. Já neublížím kuřeti, já nejím vejce kvůli tomu, aby tam náhodou nebylo kuře. Ale ta Angora, ta zhebne pod mejma rukama…To neznáte Hadimršku!“

 

Funebrák, 1932, scénář: Václav Wasserman, režie: Karel Lamač

 

Inspektor:Napíšou tady. Vlak byl v pohybu, on doň skákal.

Funebrák:Toho jsme neviděl, ondoně. Já jsem skákal na tý mojí straně sám. Třeba ondoň skákal z druhý strany, ne?

Inspektor: Jakej ondoň?

Funebrák: Nevím, vy říkáte…

Inspektor: A jó, ne ne, to jako já myslím vás, rozumíte? Když napíšu tady ondoň, to je jako vy- on doň jste skákal, že jo?

Funebrák: Tak já jsem on doň? Podívejte, to je zajímavý.

Inspektor: V tohle případě jste vy on doň, v tomhletom.

Funebrák: Ale já jsem Hnipírdo při tom taky ještě.

Inspektor: Ale to já vím, ale vy jste Hnipírdo on doň skákal, ne?

Funebrák: No, tomu rozumím. Já jsem…a moje žena je ona doňa. A děti jsou donďata.

 

Nezlobte dědečka, 1934, scénář: E.A.Longen, Karel Melíšek, Jarka Mottl, režie: Karel Lamač

 

Eman Vovísek: Když chcete vo New Yorku, prosím. Yes, Sir! Jenom tolik vám musím říct vo New Yorku, že New York je strašně… tedy řekl bych zadoměný město. Je postavený roku… tak nějak jako sedmnáctého, šestnáctnáctého šestý. Na podzemní dráze postavený. Nahóru. Strašně vysoký domy, já tam sám mám dům. Ten má čtrnáctset poschodí!
Liduška Daňková: Ale jdi, to snad není možný!
Eman Vovísek: No jo, ono je to trošku moc. Ale dvanáctset má jistě! Ale to je zajímavý, v Americe mají totiž domy poschodí nahóru a to samý mají dólu do zeměkoule. Bys nevěřila. Já jsem kupříkladu chtěl čtrnáctset poschodí, jak jsem tady říkal, ale město mi to nepovolilo kvůli základům, poněvadž, kdybysme bejvali kopali základy, tak bysme se dostali do Japonska….Já mám domovníka Japonce, protože von to má zespoda blíž domu.“

duchacek_to_zaridi_2

Ducháček to zařídí, 1938, scénář: Václav Wasserman, režie: Karel Lamač

Návštěva klienta:

Josef Zmok: Já jsem Zmok.
Ducháček: A kvůli tomu jdete k advokátovi?
Josef Zmok: Josef Zmok.
Ducháček: Tak kdo zmok? Vy jste zmok, Josef Zmok?

Telefonování věřiteli:

Ducháček: Haló? Firma Tintítko? Má poklona. Zde kancelář doktora Fauknera, u telefonu pan Ducháček. Slečno, prosim vás, buďte tak hodná, je tam pan šéf? Já vím, že jsou dva, ale já bych prosil toho, jak chodí k nám, jak vždycky… ten, ten malej takovej… ano… né, ten ten, jak vypadá jak opice, jak mu řik… co? Né, ten jak mu řikáme tarzan! Jéjej… My jsme spojený? Promiňte laskavě, já jsem… slečna to předala, já nevěděl… Já jsem vás chtěl moc prosit, jestli byste nám něco na náš palmární účet nedal… Nedal. Že jsem uhod.

U pokladny stál, 1939, scénář: Václav Wasserman, režie: Karel Lamač

Kryštof Rozruch: Co tady hledáte?
Klůcek: Tady jsem měl doutník.
Kryštof Rozruch: Tak proč ho tady necháváte, vy Kubo?
Klůcek: To nebylo Kubo, to bylo Portorico.

Přidat komentář

TOPlist