Terasa (1980)

terasa_1

Itálie, režie: Ettore Scola, scénář: Agenore Incrocci, Furio Scarpelli, Ettore Scola, hudba: Armando Trovajoli, kamera: Pasqualino De Santis, hrají: Vittorio Gassman, Ugo Tognazzi, Jean Louis Trintignant, Marcelo Mastroianni, Stefania Sandreli, Carla Gravina

150 minut, barevný, 35 mm, 2.35:1

MFF v Cannes – nejlepší scénář, nominace na Zlatou palmu, herečka ve vedlejší roli (Carla Gravina)

Film:

Filmoví teoretici, stejně jako historici umění, rádi věci škatulkují a uzavírají do větších celků. Přesně tak ostatně nahlíží(me) i na film Terasa, jako na první díl volné trilogie, kde není středobodem tradiční zápletka, příběh nebo filmová postava, ale místo – v případě filmu Terasa je to večírek skupiny římských intelektuálů, jež se pořádá na terase s kulisami střech setmělého města. Tento nápad dále rozvíjí v majstrštyku Tančírna, ve které Scola shrnuje události čtyř dekád 20. století a to proměnou hudby, tanečních stylů i oblečení bavících se tanečníků. V mimořádném filmu Rodina z roku 1987 v interiérech jednoho římského bytu mapuje hned prvních osm dekád minulého století.

O jednom z nejslavnějších klasických režisérů Ettoru Scolovi se na Realfilmu dočtete jenom nekrolog. A to je velmi smutné, nejenom kvůli samotné formě textu, ale i kvůli tomu, že Ettore Scola na Realfilmu dosud nemá jediný film. A s tím je třeba jednou provždy skončit. Aby něco skončilo, musí něco začít. Ideálně na terase.

Je letní večer a na terase velkého římského bytu se během letního večera schází společnost italských padesátníků v krizi, kteří hovoří mezi sebou se svými mladými milenkami o životě. Tok jejich monologů přerušují příběhy vyprávějích aktérů scenáristy, dramaturga, producenta a komunistického poslance, kteří sice vzletně mluví, ale jejich činy jsou samozřejmě úplně jiné.

Jestliže fotograf Marcello ve Sladkém životě ze své pozice bulvárního vyhořelého smetáka komentoval úpadek italských měšťáků a boháčů, Scola v Terase si bere na paškál levicové intelektuálství a intelektuálství obecně a velmi jemně stírá hranici mezi myslitelem a lunetikem.

Tento film se vyplatí znát, protože je z něj v řadě velkých filmů citováno a patří ke kánonu významných evropských filmů, které se mohou směle nazývat kultovními. A nejsou to jen prázdné fráze. Tenhle film totiž není prázdné tlachání, ale především skutečně mistrovsky inscenované drama s prvky komedie, kde naprosto excelují největší evropští hráči své doby.

Film rámuje dlouhý příjezd a odjezd kamery, který nahrazuje ve filmové řeči expozici a dělá z diváka dalšího výrazného aktéra filmu. Terasa je mistrovský snímek a své vysoké hodnocení si zaslouží.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

Comments are closed.

TOPlist