Průvodce tvářemi prvorepublikového českého filmu I.

Dnes zahájíme sérii průvodců filmem, která mě napadla, když jsem měl na jaře besedu v knihovně ve Dvoře Králové nad Labem, kdy jsem v dopoledních hodinách přednášel také mládeži školou povinné. Vraťme se tedy o několik desetiletí nazpátek do doby, kdy v hlavní roli byla brilantýna, dámy v rukavičkách a kokain.

Všichni dobří čeští filmaři – 2. díl Ateliéry

O prvorepublikové kinematografii si u nás na RealFilmu můžete přečíst v našem seriálu Všichni dobří filmaři, a to v dílech Ateliéry, Za zvuků úspěchu a Protektorát a zestátnění. Ale i v rubrice Retro naleznete hned několik rozšířených recenzí věnovaných prvorepublikovým filmům.

 

Musím ale přiznat, že mě docela zarazilo, když jsem zjistil, že dnešní mládež nemá absolutně ponětí o prvorepublikových hercích a filmařích. Je tedy samozřejmě pravda, že než filmy pro pamětníky, které se přesunuly na dnešní prodůchodcovsky orientované kanály je výrazně snazší chytat Pokémony, ale zda je to lepší, o tom se dá celkem úspěšně pochybovat. Nechci tady ale moralizovat, protože to není můj šálek brazilské kávy, ale spíš se podívejme výrazně zajímavějším úhlem pohledu na svět prvorepublikové české kinematografie.

Všichni dobří čeští filmaři 3. díl – Za zvuků úspěchu

Nejúspěšnějšími hvězdami prvorepublikového filmu byla velká trojice Vlasta Burian, Oldřich Nový a Hugo Haas. Tento triumvirát byl zárukou kasovního úspěchu a všichni tři pánové si užívali skutečného hvězdného statusu. Jejich honorář za jeden film, který se natáčel zpravidla 8 dní činil astronomických 20 000 korun československých, což by odpovídalo zhruba 600 000 našim současným korunám.

 

Vlasta Burian byl selfmademan. Vypracoval se z vedlejších rolích v němých filmech k roli hlavní, a to hned v druhém zvukovém filmu C. a K. polní maršálek, který z něj udělal hvězdu v pravdě středoevropskou. Díky skvělé znalosti němčiny a schopnosti v ní hrát, se objevil také v jazykových mutacích maršálka, protože jak asi tušíte, technicky v té době dabing samozřejmě nebyl možný.

duchacek_to_zaridi_2

Vlasta Burian si své hvězdné postavení skutečně užíval a po bídných a nuzných letech se také odhodlal ke kroku, který odpovídal jeho popularitě. Divadlo si založil v roce 1925, a to na adrese Václavské náměstí 26 v hotelu Adria, později se přemístil do dnešního Švandova divadla na Smíchově a od roku 1930 až do roku 1943 působil v dnešním Divadle Komedie. Burianovo divadlo bylo zdaleka nejnavštěvovanější divadlo v Praze, fungovalo bez státních subvencí a městských grantů a hrálo z 99% komediální repertoár, který ovšem Burian svými improvizacemi dokázal proměnit téměř k nepoznání.

Všichni dobří čeští filmaři 3. díl – Za zvuků úspěchu

Důležité ovšem je, že Burianovi principálovi v divadle účinkovali herci, z nichž hned několik jich bylo hercovými osobními přáteli a Burian jim pak umožnil kariéru u filmu. Mezi tváře Burianova ansámblu patřili Čeněk Šlégl, jeho oblíbený sparring partner, kterému se budeme v některém z dalších dílů také obsáhleji věnovat, režisér Martin Frič, který byl od začátku v souboru jako herec, velká hvězda Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk (na obrázku), tedy otec slavného oskarového výtvarníka kostýmů a malíře, vášnivý aviatik Jindřich Plachta a jako host se objevovala také Lída Baarová, které se budemě věnovat v druhém díle tohoto průvodce.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist