USA, Shanghai Express, režie: Josef von Sternberg, scénář: Jules Furthman podle námětu Harryho Herveye, kamera: Lee Garme, hudba: W. Franke Harling, hrají: Marlene Dietrich, Clive Brook, Anna May Wong, Warner Oland, Eugene Pallette, Lawrence Grant
79 minut, 1.37:1, 35 mm, černobílý
Oskar za nejlepší kameru, nominace na Oskara – nejlepší film, režie
Film:
Z Pekingu právě vyjíždí Šanghajský expres a mezi cestujícími je zajímavý pelmel. V jednotlivých kupé jede velmi podezřelý míšenec bělocha a Číňana Henry Chang (Warner Oland), britský voják Doc (Clive Brook), záhadná čínská krasavice Hui Fei (Anna May Wong) a pak také Šanghajská Lily (Marlene Dietrich), shodou okolností bývalá láska britského důstojníka.
Vlak vyjíždí na svou pouť Čínou, která je zmítaná občanskou válkou a občasnými bojůvkami. A nevyhne se jí ani Šanghajský expres. Vlak je přepaden, cestující podrobeni výslechům, někteří i mučení a nejhůře to odnese i britský důstojník, kterého by bandité rádi vyměnili za svého.
Josef von Sternberg (Modrý anděl) si svou německou krásku Marlene Dietrich (Norimberský proces, Dotek zla, Svědek obžaloby, Modrý anděl) přivezl po Modrém andělu z Berlína do Hollywoodu a se svou obsesí ke své hvězdě to dotáhl ad absurdum. O tom, že posedlost nemusí být jen spalující a zhoubná ovšem svědčí tento vybroušený filmový klenot, který je triumfem promyšleného filmového díla a ve svém výtvarném pojetí zcela jistě mistrovským dílem.
Sternberg i Dietrich byli oba pod smlouvou s Paramountem. Marlene Dietrich ji podepsala v roce 1930. Paramount v té době už velmi dobře znal Modrého anděla, ale film chtěl uvést až po řádné PR masáži pro svou vycházející hvězdu. A Šanghajský expres byla ideální volba. Marlene Dietrich také prozradila Paramountu nečekané tajemství, že je ve skutečnosti vdaná a hlavně má dítě. PR oddělení Paramountu bylo nadšené. Nechalo udělat fotky Marlene Dietrich a jejího dítěte jako Madonu s dítětem, které pak prodávala v ohromných nákladech jako pohledy. Marlene se stala miláčkem Ameriky a šéf Paramountu pronesl tato slova:,,Skvělé. Teď nemáme jenom femme fatale, ale symbol. To jsme zvědaví jak si Greta Garbo přes noc pořídí dítě. HaHa!“
Sternberg k filmu přistupoval naprosto zodpovědně. Veškeré záběry i svícení vymýšlel on, nicméně Oskara za kameru si samozřejmě odnesl Lee Garmes. To ovšem neznamená, že by se to v branži nevědělo a všichni filmaři té doby zkoušeli přijít na Sternbergova tajemství v mistrovském svícení.
Kostým Marlene Dietrich je ovšem jak z jiného světa. Kombinace sametu, peří, ke kterému v průběhu děje přibude i liščí kožešina vypadá na plátně naprosto dokonale a exoticky. Krásné dlouhé černobílé kožené rukavice jsou pak speciální prezentací značky Hermes.
Film byl kompletně natáčený v ateliéru. Sternbergova Čína je dokonalá představa Evropana o Říši středu. Výborná je sekvence výjezdu vlaku z Pekingu, která dodnes bere dech. Na druhou stranu Sternberg, který v Číně v době natáčení nebyl pak později po navštívení Pekingu pronesl, že realita je hodně jiná. To ovšem nemění nic na faktu, že Šanghajský expres byl v Číně zakázaný.
Myslím, že dnešní zastánci diverzity v Hollywoodu by ovšem Sternberga pochválili, protože Asiaty hrají skuteční Asiaté a obsazení cestujících herci je v pravdě mezinárodní. Dokonce se dodržují i cizí jazyky. V originálním znění tak zazní angličtina, francouzština, kantonská čínština a němčina. Marlene Dietrich pak hovoří anglicky a francouzsky.
Film se probojoval až do hlavního Oskarového klání, kdy byl nominován za nejlepší film, režii a kameru. Právě nominaci za kameru proměnil. Větší radost měl ovšem Paramount z tržeb. Šanghajský expres byl totiž nejvýdělečnějším filmem v USA a Kanadě roku 1932. Pro milovníky filmové historie je zhlédnutí tohoto filmu určitě nezbytností a snímek patří do výběru knihy 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.