Krvavá neděle (2002)

Paul Greengrass: Oddán realitě

Velká Británie/Irsko 2002, Bloody Sunday, režie a scénář: Paul Greengrass, kamera: Ivan Strasburg, střih: Clare Douglas, hudba: Dominic Muldowney, hrají: James Nesbitt, Tim Piggot Smith, Nicholas Farrel, Allan Gildea

107 minut, 1.85:1, 35 mm, barevný

Nejlepší film na MFF v Berlíně a ekumenická cena poroty na MFF v Berlíně, Cena diváků na Sundance za nejlepší světový film a další desítky cen a nominací

Film:

Na politika odvážný, ale snad až příliš idealistický Ivan Cooper (James Nesbitt) se 30. 1. 1972 zúčastnil se svými voliči pokojné demonstrace na podporu irských zájmů. Jenže stačí chaotické velení a zfanatizovaný dav britských vojáků udělá z poklidné akce krvavý masakr, který se vymkne kontrole.

Strhující film, který vypráví formou hrané rekonstrukce režisér Paul Greengrass je jedním z vrcholů realismu ve filmu. Film má zběsilé tempo, sugestivní atmosféru a ohromnou historickou výpověď. Rozhodně však není určen pro slabší povahy.

Námět ke Krvavé neděli (2002) Greengrasse napadl již na začátku 80. let, kdy se seznámil s mladým příslušníkem Irské republikánské armády. Ten mu vyprávěl o smrti rodinného příslušníka zastřeleného do zad britskými výsadkáři v lednu 1972 při pokojném protestním pochodu za občanská práva. Tento den, při němž bylo zastřeleno a zraněno několik desítek nevinných civilistů, se zapsal do dějin jako Bloody Sunday – Krvavá neděle a skupina U2 o ní napsala a nahrála píseň. Greengrass rozhodl pro puristický náhled do konfliktu a nastudoval hromadu dobových materiálů i výpovědí z obou znepřátelených táborů.

Do filmu pak obsadil převážně neherce a do rolí civilistů obsadil několik stovek skutečných lidí, z nichž většina měla události Krvavé neděle ještě v živé paměti. Do rolí britských vojáků a velitelů z větší části obsadil skutečné britské vojáky a ještě v den, kdy mnohasethlavému davu vysvětlovat megafonem svou režijní vizi a princip objektivní pohledu na celý konflikt, jehož chtěl dosáhnout, vzpomíná si s mírným mrazením v zádech na takřka hmatatelné napětí mezi jednotlivými skupinami. V ten okamžik začal vcelku pozdě přemítat nad tím, zda neudělal svou dosud největší životní chybu.“

Paul Greengrass: Oddán realitě

Krvavá neděle vlastně předznamenává Greengrassův typický rukopis, který s filmy a nabobtnávajícími rozpočty náležitě vycizeloval. Na Krvavou neděli měl k dispozici 5 milionů dolarů a ve snaze o co největší autentičnost se zdráhal zbytečnému svícení, aby se nezpronevěřil své původní myšlence natočit film, co nejvěrněji.

Mě osobně mrzí, že jsem film bohužel nikdy neviděl na velkém plátně, ale koneckonců i setkání na televizní obrazovce rozhodně stálo zato. Krvavá neděle byla totiž vysílána prakticky vzápětí po nasazení do kin v televizi a to byl bohužel důvod, proč byla diskvalifikována v souboji o prestižní Oskary.

Ačkoliv jsem vystudovaný historik, jsem přeci jenom historik umění a ještě jsem se zdaleka nedostal do fáze, kdybych tvrdil, že takhle to nějak bylo. Dovedu si ale představit, že se takto lidé chovají v jakékoliv krizové situaci a přišlo mi to maximálně věrné. Každopádně po skončení filmu jsem si připadal, jako by mě někdo přetáhl přes hlavu palicí.

Krvavá neděle je brilantní film a pokud jste ho dosud neviděli, tak ho vřele doporučujeme ke zhlédnutí.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

Přidat komentář

TOPlist