Tváře prvorepublikového českého filmu IV

Korbelář tak svíral v náručí Lídu Baarovou v Grandhotelu Nevada, Anny OndrákovouDůvodu k rozvodu, hned několikrát Jiřinu Štěpničkovou, ale i mondénní krasavici Adinu Mandlovou v Nevinné, Natašu Gollovou v Rukavičce ale i Vlastu Fabianovou v Prstýnku. Přelom třicátých a čtyřicátých let byl pro Korbeláře v kariéře zdaleka nejšťastnějším a nejúspěšnějím obdobím, v některých anketách popularity dokonce předstihl i Zdeňka Štěpánka a obdržel i Svatováclavskou cenu za nejúspěšnějšího herce od ministra průmyslu, obchodu a živností. Tu získal za film Tulák Macoun z roku 1939, který získal rovněž ocenění na festivalu v Benátkách.

Jeho zřejmě nejúspěšnější filmovou rolí je postava legendárního Františka Kmocha ve výborném českém filmu To byl český muzikant z roku 1940. A protože se vždy dostáváme k určitému dovětku, co bylo s herci v našem seriálu po skončení prvorepublikové éry dál, tak vězte, že Korbelář si změnil za války jméno na Korbelär a po jejím skončení už se mu nepodařilo na svůj úzpěch nikdy navázat, respektive jak asi tušíte, nedostal k tomu ani příliš příležitostí. Nezanevřel na něj Otakar Vávra, který ho ještě obsadil do velkofilmu Jan Roháč z Dubé a nezmizel ani z divadelních prken prvních scén, jako třeba musely zmizet jeho herecké kolegyně Hana Vítová nebo Věra Ferbasová.

plachta_jindrich

Adina Mandlová řekla o Jindřichu Plachtovi, že když seděl u stolu v hospodě ve společnosti, lidé řvali smíchy. Jakmile ale vstoupil na jeviště, tak jí ho bylo spíš líto a nechápala, čemu se lidé smějí, když byl najednou úplně jiný – nesvůj a měl problémy se zapamtováním textu. Ostatně právě jeho schopnost udělat naživo srandu právě z toho, že nerozumí nápovědě, která mu diktuje jeho text byla častým zdrojem dobré zábavy na prvorepublikových štacích, kde působil.

 

Jak asi tušíte Jindřich Plachta (C.aK. polní maršálek) hercem být neměl, vystudoval účetnictví, ale podle vlastních slov by se spíš kráva hrála naučila hrát na citeru, než on aby se vyznal v podvojném účetnictví. A jelikož byl veselá kopa, zkoušel štěstí v pražských kabaretech, kde si ho všiml i Vlasta Burian, který ho angažoval k sobě do divadla. Když si však všiml, že Plachta má kolikrát takové ovace, že by ho mohl přerůst, začal se tvářit natolik jasně, že Plachta raději dobrovolně odešel z divadla a vrátil se do něj až na hostování o několik let později.

 

Plachta vystřídal celou řadu angažmá, hrál u V+W, v Divadle na Vinohradech, ale i v Národním divadle, kde mohl hrát podstatně déle, než jednu sezónu, kdyby se nebál, že na  první scénu nemá tolik talentu. Hrál ovšem také v dnešním v Divadle v Dlouhé nebo v Tylově divadle v Nuslích.

K filmu se dostal ještě v éře němého formátu, a to i do rakouské produkce Otto Haase Štěstí u žen. Hrál ovšem hned v prvním filmu v ateliéru AB Barrandov Vražda v ostrovní ulici a do srdcí diváků se zapsal dost neskutečnými 80 filmy, které natočil v celkem rekordním čase, protože zemřel předčasně již v roce 1951. Diváky dodnes baví třeba jako profesor Matulka z filmu Cesta do hlubin študákovy duše (1939). Ve 30.letech byl počítán mezi šest nejslavnějších filmových hvězd po boku Františka Smolíka, Huga Haase, Antonie Nedošínské, Lídy Baarové a Věry Ferbasové. Přispěly k tomu jistě i role v kritikou opovrhovaných, ale divákou hojně navštěvovaných komedií workoholika Slavínského.

Plachta byl vášnivým letcem, o čemž se ostatně můžete přesvědčit v řadě záběrů z populárního cyklu Hledání ztraceného času filmového historika Karla Čáslavského. Plachta byl přesvědčeným komunistou, ostatně pocházel z dělnických poměrů, takže neměl žádné problémy. Dokonce sám napsal scénář k filmu Pan Novák, který propagoval tehdejší heslo „70 tisíc lidí z administrativy do výroby“. Zahrál si úředníka, který je přeřazen do továrny.

V příštím a tedy již posledním díle se podíváme na osud Lídy Baarové a Theodora Pištěka.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist