Krásné dny v Aranjuez (2016)

The Beautiful Days of Aranjuez_05

The Beautiful Days of Aranjuez / Les Beaux Jours d’Aranjuez, režie: Wim Wenders, scénář: Wim Wenders podle divadelní hry Petera Handkeho, kamera: Benoît Debie, střih : Beatrice Babin, hrají: Reda Kateb, Sophie Semin, Jens Harzer, Nick Cave

97 minut, barevný, RED Epic Dragon, 3D

Film:

Krásný letní den. Zahrada. Terasa. Muž a žena sedí u stolu pod stromy, okolo nich proudí lehký, letní vánek. V nekonečné dáli, za rozlehlou plání, se rýsuje silueta Paříže. Rozhovor začíná. (To už je asi 10. minuta filmu podotýkám). Mezi ženou a mužem křižují otázky i odpovědi. O sexuálních zkušenostech, o dětství a vzpomínkách, o podstatě léta, o rozdílech mezi mužem a ženou, mezi ženskou perspektivou a mužským vnímáním. V domě přiléhajícím k terase sedí spisovatel představující si tento dialog a píše. Nebo je to naopak? Je možné, že mu ve skutečnosti dvojice z terasy diktuje tento dlouhý, závěrečný rozhovor mezi mužem a ženou a Nick Cave mu k tomu hraje na piano?
Wim Wenders (Nebe nad Berlínem, Paříž, Texas) natočil tento komorní příběh podle divadelní hry svého přítele, dramatika Petera Handkeho (Město Andělů, Nebe nad Berlínem), jejíž podtitul zní „Letní dialog,“ ale spíše je to souboj mezi mužem a ženou, který se skrývá pod slupkou slovní hry na otázky a odpovědi, jež má jedno hlavní pravidlo a to bezpodmínečnou poctivost.

The Beautiful Days of Aranjuez_06

Snímek Krásné dny v Aranjuez Wenders natočil ve 3D verzi. Tuto technologii si již vyzkoušel v tanečním dokumentu Pina a nyní ji tvůrčím způsobem využívá k záznamu dialogu odehrávajícím se v omezeném prostoru a dává nám tak příležitost být jeho součástí, přímým účastníkem.
Převádět na plátno divadelní hru, notabene komorní je zatraceně těžká věc a klobouk dolů, že se o to Wenders pokusil. Samozřejmě určitým klíčem může být Birdman mexického internacionála Iňarritu, který filmy natáčí zdánlivě bez střihů, a to v sekvencích. Wenders natočil také tento film v sekvencích, ale se střihy. To ovšem neznamená, že by jeho úkol byl jednodušší, naopak.

The Beautiful Days of Aranjuez_aa
V tomto filmu je totiž klíčem k celé látce skutečnost, že se v ní nic neděje. Na divadle to jde, protože divadlo si pohrává s divákovou imaginací. To v kině jde jen do určité míry, protože režisér divákovi vždy musí naservírovat svojí vizi. Wenders tak staví koleje, vytváří umělý vítr a dává vzpomenout na složitě inscenovaný majstrštyk Loni v Marienbadu. Zároveň však potvrzuje, že právě Loni v Marienbadu je laťka, kterou přeskočit nedokáže. Body má ovšem samozřejmě zato, že se o to pokusil.
Pro mě je tento film mírným zklamáním. Přiznám se, že v té přemíře dialogů a čtením sáhodlouhých titulků, které mi moc nesedly jsem se často přistihl, že myslím na spoustu jiných věcí, než na ten film a ve výsledku je to úplně jedno, protože když film podle mě posunete o deset minut dopředu nebo dozadu, tak stejně nevíte nic.

Wim Wenders, Peter Handke, Reda Kateb - copyright Donata Wenders

Wim Wenders, Peter Handke, Reda Kateb – copyright Donata Wenders

Wimu Wendersovi se často vytýká, že je vizuální režisér a neumí točit dialogy. Tentokrát na obraz dost dlabe, vyjma geniálně a jistě velmi drahých sekvencí liduprázdné Paříže a právě vizuální bezdialogový úvod a závěr jsou vrcholy filmu. V experimentálním filmu platí, že má každý právo na chybu. Tento film je experimentální.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

Přidat komentář

TOPlist