John Wick: Chapter Two, USA/Čína 2017, režie: Chad Stahelski, scénář: Derek Kolstad, hudba: Tyler Bates, Joel J. Richard, kamera: Dan Laustsen, střih: Evan Schiff, hrají Keanu Reeves, Riccardo Scamarcio, Common, Ian McShane, Laurence Fishburne, Ruby Rose, John Leguizamo, Bridget Moynahan
122 minut, Arri Alexa, 2.35:1, barevný
Film:
Psal jsem to už u jedničky, ale je třeba to zopakovat. Keanu Reeves v roce 1994 poslal do předčasného důchodu a do zaprášených regálů videopůjčoven čtyřicátníky Stevena Seagala a Chucka Norrise, výrazně přiškrtil kariéru akčních hvězd Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stallonea a sám se ujal role hvězdy vysokorozpočtových akčních filmů.
Jen si to vezměme Nebezpečná rychlost a trilogie Matrix patří k vrcholům akčního žánru a tržby všech pokračování jdou hodně přes miliardu dolarů. Navíc tenhle vysportovaný atlet, tedy minimálně ve svých filmech akčního žánru, dokázal, že není jen tupou mlátičkou, ale velmi slušným hercem.
Reeves ale nikdy nechtěl kráčet v cestičce akčního bijce a několikrát si odskočil do jiných žánrů a neztratil se ani po boku takových hvězd a charakterních herců jako jsou Jack Nicholson, Diane Keaton nebo Jennifer Connely. Obecně platí, že čím lepší režisér, tím lepší Reeves. Ten chlap je schopen pro roli udělat cokoli a v tomto filmu ve dvaapadesáti si sáhl skutečně na dno svých možností. Mrkněte se sem.
V jedničce šlo o to, že synáček ruského drogového bosse se rozhodne ukrást starožitné fáro cizímu chlapovi Johnu Wickovi (Keanu Reeves) jen tak z legrace a při návštěvě jeho domu, kde ho ještě pomuchluje kopanci do ksichtu mu také v návalu nevysvětlitelné idiocie zabije i štěně. Chlapec ještě neví, že pes byl posledním dárkem jeho nedávno zemřelé ženy (Bridget Moynahan) a jediným důvodem, proč Wick ještě žije. Asi nepředpokládáte, že by se ti dva domluvili u kávy.
Dvojka pokračuje hned po událostech jedničky. Wick si jde někam pro své auto, což je jen zástěrka pro desetimunutovou drsnou akční sekvenci. Až pak se rozjede příběh. Johna Wicka (Keanu Reeves) k návratu ze zabijáckého důchodu přiměje pěkně ostrý italský gangster (Riccardo Scamarcio), kterému Wick dluží krevní přísahu. Krevní přísaha Johna zavazuje, aby mu pomohl, a tak se vypraví do Říma, kde rozpoutá peklo na zemi.
Keanu Reeves (Dracula, Temný obraz, 47 roninů, Ďáblův advokát) se vrátil k roli, kterou potěšil jak fanoušky, tak filmovou kritiku. John Wick byl nenápadný filmík, který se stal nečekaným hitem a získal si téměř kultovní proluslost. Dvojka se rozhodla výrazně přidat v dějovosti, zázemí šablonovitých postav, které byly v jedničce jen načrtnuty, přidat více filmařiny a ubrat WTF momentů. A docela se to povedlo.
Tvůrci se oproti jedničce berou o trochu vážněji. Režisérem filmu je opět kaskadér Chad Stahelski, který se s hlavním představitelem zná už nějakou dobu a jsou kamarádi. Pro dvojku pokračují opět v žánru film noir se vším, co to obnáší, včetně pověstné béčkové logiky.
V rámci žánru má dvojka ještě trochu promakanější scénář, který navazuje na události z jedničky a logicky je vysvětluje. Řada načrtnutých věcí z jedničky je ve dvojce dobře rozepsána. Film pak samozřejmě táhne silou své aury Keanu Reeves, který si své sólo opět patřičně užívá a zachraňuje momenty, kde to režisér úplně nezvládá. Stahelski to s vedením herců moc neumí a oproti jedničce se naučil alespoň trochu atmosféry.
Nepřesvědčivá režie byla ostatně největším problémem jedničky a dvojka je sice o poznání lepší, ale přesto by jistě nebylo od věci, kdyby už trojku natočil konečně někdo, kdo umí režírovat, protože rozehráno je to velkolepě.
John Wick 2 už není kamarádský film, ale regulérní hollywoodská produkce natočená v New Yorku a Římě a podle ohlasů kritiky a diváků je jasné, že je to ještě větší úspěch, než jednička. Myslím si, že Wick se vrátí i potřetí. Opět tedy platí, že pokud máte rádi pořádnou staromódní akci a Keanu Reevese, který přebije i občasné lapsy v logice příběhu nebo režii, tak byste neměli být zklamáni.
PS: Režisér Stahelski bude zřejmě režírovat dvojku comicsového Deadpoola, takže snad by trojka Wicka mohla mít někoho normálního na režijní sesli.