Mistr příběhu: Sergio Leone

Byl sice Ital, ale Ameriku miloval a dovedl se na ní podívat jako málokdo. Sergio Leone dal Americe Clinta Eastwooda a sejmul z prvoplánových westernů padesátých a šedesátých let pozlátko, dodal příběhům z divokého Západu hudbu Ennia Morriconeho a přitom byl jaksi mimochodem jeden z nejlepších režisérů všech dob.

Sergio-Leone_1

Sergio Leone u filmu začínal od píky. Pracoval v Cinecittá Studio v Římě jako asistent na více než padesáti filmech, zejména pak hollywoodských produkcích. Viděl tak při práci a v rámci sbírání zkušeností v akci Williama Wylera při fenomenálním Ben Hurovi, zúčastnil se natáčení snímků Quo Vadis nebo Helena Trojská a asistoval italským mistrům jakými byli Vittorio DeSica, Luigi Comencini nebo Mario Soldati. Možná se ještě sluší dodat, že tatínek Sergia Leoneho byl respektovaný režisér němých filmů a maminka herečka.

 

Po zapomenutém debutu Kolos Ródský z roku 1960 dostal k dispozici 200 000 amerických dolarů na svůj druhý film. Tehdy byl v Evropě na vzestupu western. V Německu přepisovala historii rekordních bankovních výpisů série o Vinetuovi a Italové samozřejmě nechtěli zůstat pozadu. Německo bylo po westernech doslova hladové a stejné signály vycházely i ze Španělska, ale dokonce i z komunistického Československa, které v šedesátých letech za filmy ještě platilo, než přišel Husákův tuhý rohlíkový normalizační socialismus a uzavřel hranice. Na americký film je to částka směšná, ale řekněme, že za tuto částku se daly natočit tři velké československé filmy obsazené prvotřídními herci.

sergio_leone_2

Jeho filmový debut se jmenoval Pro hrst dolarů a hlavní roli v něm měl hrát Charles Bronson. Ten však scénář vrátil se slovy, že je to nejhorší scénář, co kdy četl. Leone však nemířil nízko, oslovil ještě Henryho Fondu a Jamese Coburna. Nakonec ho však někdo upozornil na televizního blonďáka jakéhosi Clinta Eastwooda. Scénář vědomě čerpal ze snímku Tošira Mifuneho Tělesná stráž, až na to, že děj byl zasazený poblíž mexické hranice. Lokace byly vybrány v andaluské provincii Almería.

 

   Clint Eastwood byl už v té době obratný diplomat, nicméně v Americe u producentů neměl úspěch. Eastwood dýchal pro westerny, které v té době letěly, ale nebyl ten správný tip. Amerika chtěla Johna Waynea, idealizovaného hrdinu a Eastwood měl dobu Divokého Západu příliš rád, než aby na něm nebylo vidět, že si o celé věci myslí svoje. To byla voda na mlýn Sergia Leoneho, který potřeboval dobrého herce, který bude Američan, bude dobře vypadat a přitom bude pravý opak Johna Waynea. Zkrátka potřeboval Clinta Eastwooda a ještě to nevěděl.

 

Eastwood na natáčení nedělal problémy. Jeho ošlehaná tvář korespondovala s příběhem mlčenlivého zabijáka – ochránce, který za zelené dolary zastřelí každého. Jediný zádrhel pro atleta a sportovce bylo kouření doutníků, které nesnášel. Leone však řekl, že zabijáka bez doutníku prostě odmítá akceptovat. A Eastwood souhlasil.

 

Leone se ve své westernové prvotině ještě trochu hledá. Výbuchy explicitního násilí, velké detaily a kulometný střih jsou ještě místy hodně samoúčelné a je vidět, že Leone teprve hledá hranice kam až může zajít. Co je ovšem naprosto zásadní je angažování hudebního skladatele Ennia Morriconeho. Leone hudbu měl k dispozici ještě před natočením filmu, takže jí přehrával rovnou na place hercům. Ti tedy přesně věděli, co bude hrát pod jejich hereckým výkonem!

 

Pro hrst dolarů bylo diváckým hitem, ale kritika snímek jednomyslně sestřelila. V ten moment se vžilo pejorativní označení „špagety western“, kterému naštěstí čas trochu zbrousil hrany. Sergio Leone trochu podpořil negativní vnímání italských filmařů americkým pseudonymem Bob Robertson, ostatně Ennio Morricone byl v titulkách napsaný jako Don Savio.

Pages: 1 2 3

Přidat komentář

TOPlist