A nyní k tomu druhému předsudku. Výchově batolat dětmi v zahradní domku předchází poměrně intenzivních 40 minut, ve kterých se dozvíme motivace obou hlavních dětí a seznámíme se dopodrobna s jejich zázemím, zejména pak s desetiletou Jarkou, ze kterou film stojí a padá. Je to právě těch 40 minut, během kterých naprosto pochopíte další ubíhání děje.
Pátá loď je alegorie a popis nepříikrášleného fenoménu neúplných rodin z pohledu dítěte, tedy toho, kterého se to týká nejvíc, kterým se všichni dokolečka zaklínají a výsledek je ve většině případů žalostně tristní. Tohle je film nahlížející za dveře svobodné matky žijící se svou nemocnou babičkou pohledem očima jejího zanedbávaného dítěte, jež přichází s bizarním řešením z pohledu dospělého, ale z pohledu dítěte správného a spravedlivého.
V tiskových materiálech máme k dispozici rozhovor s režisérkou, takže mi dovolte ještě dvě otázky na autorku:
Jaké byly časté dotazy od dětských diváků? Překvapila vás nějaká otázka?
Překvapilo mě to, co jsme trochu tušili, že náš film má dvojité kódování. Dospělý divák ho vnímá jinak než dítě. Mnoho věcí je tam v náznacích, které pro děti znamenají něco jiného než pro dospělého. Ve filmu je situace, kdy se hlavní hrdinka rozhoduje, co udělá, protože ví, že miminku není úplně dobře a proto se rozhodne, že ho donese zpět ke své matce, která se k ní nechová úplně ideálně. Pro dospělého diváka je to jednoznačně akt odpuštění či symbol, že má hlavní hrdinka matku stále ráda. Je to v podstatě nový začátek jejich vztahu. Ale děti se po projekci ptaly: „A proč to miminko donesla matce?“ Nerozuměly tomu, nedokázaly si uvědomit aspekty ohrožení miminek, spíš celý ten příběh vnímaly jako velké dobrodružství, podobně jako hlavní hrdinové filmu. A samozřejmě se děti hodně ptaly na situace, kde Jarka (hlavní postava) působí jako hrdinka, například jaké to bylo, když skočila z věže do vody, nebo když po ní lezli mravenci… Bylo vidět, že děti k ní vzhlíží, co všechno dokáže.
Film vznikl na základě literární předlohy stejnojmenného románu slovenské oceňované a překládané spisovatelky Moniky Kompaníkové. Proč jste si ho vybrala, čím vás zaujal?
Kniha Pátá loď je inspirovaná skutečnou událostí, která se stala v Čechách. Tam vyšel článek v novinách o děvčátku, které ukradlo miminko v kočárku a začalo si hrát na jeho mámu. Z této situace se stal ústřední motiv knihy, který mě fascinuje stejně jako autorku knihy Pátá loď. Ona ho rozpracovala do silného a dojímavého příběhu, který jsem se pokusila přenést i do filmové podoby. S Monikou Kompaníkovou jsem scénář k filmu průběžné konzultovala a její názor je pro mne důležitý.
Po novinářské projekci jsme ještě zůstali v delším hovoru s českým producentem filmu Jiřím Konečným (Rodinný film), kde jsme otevírali řadu otázek, jež nás napadly hned po skončení filmu, ale recenze by měla samozřejmě řešit, zda na film tedy vyrazit a jaký je.
Po výtvarné stránce je tento snímek mimořádný, v místech odkazuje na díla československé nové vlny a vrací se k lyrice a symbolismu, která náš film proslavila, a na kterou se poslední dobou víceméně rezignovalo. A musím říct, že to bylo vlastně velmi příjemné osvěžení ve světě dnešního tuzemského filmu, který představuje ochotnicky zahrané rozhlasové hry s bizarními a pro okolní svět nesrozumitelnými tématy. A po stránce příběhové je originální a v podstatě pro většinového diváka neuchopitelný. Mám-li se omezit na subjektivní hodnocení, mě se film líbil.
Pages: 1 2
