Značka Československý dětský film I – Počátky Československého dětského filmu

Po letních sériích Všichni dobří čeští filmaři a Tváře prvorepublikového českého filmu přicházíme se sérií Značka Československý dětský film, tedy díky nové sérii Pana Tau téma velmi aktuální a jak si po devět sobot přečtete, velmi zajímavé.

Vynález zkázy

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem byl oddaný čtenář časopisu Cinema, zejména na přelomu milénia, kdy byl časopis objektivně na vrcholu. Jaroslav Sedláček se tam tehdy věnoval českému filmu a několikrát zmiňoval význam československého dětského filmu, ale ať už to byl on nebo kdokoli jiný, vždy jsem měl pocit, že se toto téma jen lehce nahodí, zmíní se několik neustále opakovaných frází a pokud je řeč o historii československého filmu, vždy se téma stočí k Československé Nové vlně. Zmiňují se úspěchy na filmových festivalech, reprízy v evropských a amerických artových televizích a osobnosti silného ročníku Otakara Vávry a Václava Kršky z pražské FAMU.

 

Často se však zapomíná ještě na jednu skupinu filmařů hraného filmu, která pro filmové publicisty možná není tak výživná, protože smyslem jejich filmů nebyly politické střety, skryté jinotaje a zrcadlo společnosti. To ovšem význam těchto filmů nikterak nesnižuje. Jejich tvorba byla totiž cílená na malé a dospívající diváky a jestliže v Evropě se tento druh filmů vnímal spíš jako kategorie B v našem prostoru to byla bezesporu kategorie A.

 

Filmové studio Barrandov mělo již v padesátých letech tvůrčí skupinu věnovanou dětskému filmu a dětské tvorbě se zrovna tak věnovaly Ateliéry ve Zlíně (tehdy v Gottwaldově), kde tvořilo silné duo Karel Zeman (Čarodějův učeň, Vynález zkázy, Cesta do pravěku)  a Hermína Týrlová. Mimochodem byl to právě Vynález zkázy Karla Zemana, který byl až do premiéry Vesničko, má středisková, nejprodávanější český film do zahraničí. Později v našem seriálu se zmíníme i o tvorbě na Slovensku.

 

Tvůrčí skupině na Barrandově v tomto období šéfoval Josef Träger, literární a divadelní kritik a spoluzakladatel Osvobozeného divadla, který zastával názor, že dětský film nesmí být výmluvou pro diletantství a neschopnost, umění je jen jedno a pokud dětský film nezaujme i dospělé, je to zkrátka špatný film. Ten se postupně obklopil velmi zajímavou skupinou lidí, za všechny – z FAMU, dokonce ještě během studií, si vytáhl mladíka Otu Hofmana, autora s nepopiratelným literárním talentem, který byl zároveň novopečený otec a scenáristu Františka Pavlíčka (Marketa Lazarová, Tři oříšky pro Popelku). Látky ze skupiny pak filmovaly režiséři jako Jiří Weiss, Vladimír Borský, Václav Gajer nebo Milan Vošmik.

 

dospělí - vlevo Ota Hofman, vpravo Milan Vošmik

dospělí – vlevo Ota Hofman, vpravo Milan Vošmik

V konceptu pražské FAMU v padesátých letech byl první ročník pro všechny společný, takže spolu chodili na pivo tvůrci jako režisér Vojtěch Jasný (Všichni dobří rodáci, Až přijde kocour), kameraman Jan Kališ, spisovatel a scenárista Milan Kundera nebo již výše zmíněný režisér Milan Vošmik, na jehož osobu bych v našem seriálu o Československém dětském filmu rád vzpomněl, protože zatímco o všech zmíněných tvůrcích jsme již na RealFilmu psali, tak o Milanu Vošmikovi nenaleznete ani zmínku, a to by byla velká škoda, protože právě Vošmik je velmi přehlédnutou personou českého filmu.

 

Padesátá léta v Evropě celkově dětskému hranému filmu příliš nepřála. Panoval obecný názor, že děti nejsou schopny vnímat hranou akci déle než 15 minut a do osmi let by vůbec neměly chodit do kina! Tento názor zastával i třeba Institut pro výchovu dětí v Mnichově. Proti tomuto názoru ovšem vystupoval scenárista Ota Hofman, který svou úvahu podpořil celovečerním dobrodružným filmem pro děti předškolního věku Honzíkova cesta.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist