Značka Československý dětský film III – Revoluční rok 1968 a jeho následky

Po letních sériích Všichni dobří čeští filmaři a Tváře prvorepublikového českého filmu přicházíme třetí červencovou sobotu s dalším dílem nové letní série Značka Československý dětský film.

Srpnové události roku 1968 dramaticky změnily tvář československého filmu. Včetně pochopitelně i toho pro děti a mládež. Začal proces, tzv. normalizace. Vzpomínáte ještě na bývalou ministryni kultury Alenu Hanákovou, která sama sebe odstřelila v ČT větou:,,Procesy už započaly.“ Dnes ani tenkrát to ovšem legrace nebyla.

jan_prochazka

Jan Procházka, vedoucí skupiny Švabík-Procházka se stal jedním ze symbolů roku 1968. Procházka se výrazně zapletl do politického dění v nejvyšších kruzích, byl aktivní svazák a zejména se osobně stýkal s prezidentem Novotným a po srpnové invazi se ovšem dostal do politické nelibosti.

 

Jan Procházka věděl velmi dobře, že po příchodu vojsk bude persona non grata. Přemluvil proto svého spolupracovníka Otu Hofmana, aby jeho dramaturgickou skupinu převzal. Hofman nabídku přijal a jeho jmenování podepsal ústřední dramaturg FSB Vlastimil Harnach jen pár dnů před svým odvoláním. Důvod Harnachova odvolání byla bezesporu tvorba Československé nové vlny, kterou normalizační politika KSČ odsoudila do zapomnění jako mimořádné pochybení tvůrčích pracovníků. Opačného názoru byli evropští filmaři a evropské filmové festivaly. Ti s hrůzou psali dopisy do Prahy, kde žádali, že přece nemohou pohřbít generaci talentovaných filmařů a pokud budou tito filmaři nadále perzekuováni, nebudou zástupci Československého filmu nadále zváni na evropské filmové festivaly.

 

V Československu nastal pomyslný exodus režisérů a tvůrců. Do zahraničí odjeli režiséři jako Miloš Forman, Ivan Passer, Vojtěch Jasný, z herců Jan Tříska, Jaroslav Vízner, natáčet nesměl Jiří Menzel a samozřejmě spousta dalších filmařů a tvůrců, jejichž jména vám třeba dnes již nic neřeknou. Doba byla nesmírně vyhrocená.

 

dospělí - vlevo Ota Hofman, vpravo Milan Vošmik

dospělí – vlevo Ota Hofman, vpravo Milan Vošmik

23. prosince 1969 zemřel na srdeční slabost režisér dětských filmů Milan Vošmik, u kterého není veřejným tajemstvím, jeho příchylnost k alkoholu. Na druhou stranu byl to právě Vošmik, pro kterého se plánovali filmy jako další pokračování Martinovek, jenže jak Vízner, tak Tříska emigrovali.

 

Ota Hofman tedy nastoupil jako šéf dramaturgické skupiny a na místě Harnacha se na křesle ústředního dramaturga objevil Ludvík Toman. Toman byl člověk maximálně prověřený, byl loajální k Sovětskému svazu a o jeho filmové erudici můžeme samozřejmě pouze spekulovat. Je však jedním dechem třeba dodat, že na tomto tvrzení se v českém prostředí určitě nenalezne shoda.

 

Toman Hofmanovi od prvního dne nevěřil. Do skupiny měl infiltrovaného nového dramaturga Alberta Marečka, jehož primárním úkolem nebylo nic jiného, než kontrolovat Otu Hofmana. Jednoho dne po nečekaném příchodu do své kanceláře přistihl Marečka, jak se mu přehrabuje v pracovním stole. Otovi Hofmanovi zakrátko praskl žaludeční vřed a po zotavení z nemocniční péče důrazně požádal Ludvíka Tomana, aby Marečka na hodinu propustil. Toman to prý dokonce se smíchem udělal.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist