Značka Československý dětský film IV – Filmaři dětského filmu

Po letních sériích Všichni dobří čeští filmaři a Tváře prvorepublikového českého filmu je tady poslední červencovou sobotu pátý díl originální letní série Značka Československý dětský film.

 

Krakonoš a lyžníci

Krakonoš a lyžníci

Minulý díl jsme skončili konstatováním, že po roce 1973 už bylo jasné, že se v tvorbě šedesátých let a této poetice pokračovat nebude. Řada mladých filmařů z šedesátých let byla z politických důvodů odstavena od práce a bohužel v několika případech se stalo, že jim nebylo umožněno pracovat ani v politicky nezávadné tvorbě pro dětský film. Šedá doba normalizace byla v plném proudu.

 

Filmoví publicisté a novináři se z nějakého zvláštního důvodu neustále často dopouští hodnocení nejen děl, ale i lidských charakterů. Je velmi snadné napsat o někom, že to byl člověk poplatný režimu. Zatímco umělecká díla typizovat lze, u lidí to samozřejmě nelze, přestože existují vědní obory, které si to myslí a aplikují.

 

V případech, které budu zmiňovat nebudu uvádět jména, ale jsou to skutečné osudy dvou filmařů. V roce mezi zářím 1968 – zářím 1969 byli na Barrandov zvání jednotliví filmaři, aby před komisí dali jasně najevo svůj postoj ke vstupu spřátelených armád. To se samozřejmě dělalo v celé společnosti, nejen na pracovištích, ale i na školách. Na Barrandově znamenalo vyjádření nesouhlasu se vstupem tanků konec možnosti filmovat. Ne všichni filmaři to ale během slyšení pochopili. Našlo se tedy mezi nimi dost, kteří vstup odmítli a pak se jim to rozleželo v hlavě. Jeden z nich byl i známý režisér dětských filmů.

 

Metráček

Metráček

Vstup vojsk do Československa odsoudil, ale když po určité době pochopil, že to pro něj znamená konec kariéry, kontaktoval vedení Československého filmu, že svůj nesouhlas odvolává a se vstupem souhlasí. Nebylo mu to ale nic platné. Jeho odstávka od práce trvala devět let. Manželka s dětmi od něj odešla, takže se odstěhoval mimo Prahu do domku k matce. Když se v Praze obměnilo vedení a ve vysoké funkci se uchytil jeho kamarád, pochopitelně také straník, mohl natáčet další film. Ve štábu měl pro jistotu hlídače z místních stranických organizací KSČ, kde se film natáčel. Nakonec z toho vznikla trilogie, která se dodnes hraje v televizi a patří k trvalkám.

 

Druhý případ je velmi podobný. Jeden z režisérů Nové vlny měl rovněž zákaz činnosti, takže se uchytil alespoň jako technik v televizi. Při realizaci jedné koprodukce se měl vyjádřit k jistému problému. Ten se řešil v bavorském Baden-Baden. Na cestu vyjel autem s dalším televizním technikem. Po vyřešení této věci měl setkání s agentem komunistické tajné služby, který měl na starosti kulturní pracovníky. Ten mu dal k podepsání papír o spolupráci se slovy, že pokud ho podepíše bude se moci vrátit za kameru, pokud ne, bude dělat ještě horší práci a jeho děti se samozřejmě nedostanou na školu. Podepsal. Ten agent se mu pak vysmál, předal mu krycí jméno Baden Baden se slovy:,,To aby sis pamatoval, jaká seš sračka.“ Tento agent, který tato slova pronesl dostal nedávno nejvyšší státní vyznamenání od prezidenta Zemana.

Jindřich Polák

O filmařích dětského filmu si již můžete přečíst v těchto dvou profilech. Jindřich Polák patří k našim nejznámějším filmařům dětské tvorby, ale nejen jí, samozřejmě. Kromě bohaté filmové tvorby, se věnoval také natáčení tvorby seriálové, za všechny jmenujme Pan Tau, Lucie postrach ulice, Chobotničky z druhého patra nebo Návštěvníci.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist