Značka Československý dětský film IV – Normalizace a populační exploze

Po letních sériích Všichni dobří čeští filmaři a Tváře prvorepublikového českého filmu je tady už čtvrtou červencovou sobotu další díl nové letní série Značka Československý dětský film.

tri_orisky_pro_popelku

Shodou okolností, pokud jste včera viděli v trafice tištěné noviny, tak jste si mohli všimnout na titulní straně jednoho deníku, že by náš stát byl velmi rád, aby našinci přiváděli děti na svět dříve. To je vždy signál blížící se ekonomické recese. Počátkem sedmdesátých let minulého století mělo Československo trochu jiný problém. Rodiče nepřiváděli na svět děti později, ale spíš vůbec.

 

Započal tedy sociální experiment, jehož výsledkem byl skokový nárůst porodnosti, tzv. populační exploze. Pro děti narozené v tomto nepřirozeném a těžkém období, jež komunisté nazvali paradoxně normalizace se vžilo označení Husákovy děti. Pokud vám to zní povědomě, pak skupina Chinaski třeba použila tento slang do svého známého písňového hitu. Mladí rodiče byli ujištěni, že normalizační období jim zajistí klidný život, budou mít stálý příjem a jistotu zaměstnání. Každý týden dostali obyvatelé do svých místních kin zbrusu nový Československý film a neustálé ujišťování, že teď je to tak správně, teď je to normální.

 

Plození dětí bylo prioritou vládnoucí KSČ, ve které bylo kolem 1 milionu aktivních členů a je celkem nabíledni, že v rámci sociálního experimentu populační exploze byla dětská filmová tvorba adekvátně financována, na československé poměry samozřejmě. Přestože v Západní Evropě se na dětské filmy dávalo v 70. letech méně, než na ostatní hranou tvorbu, s prostředky na naše filmy to bylo nesrovnatelné. Každopádně mezi lety 1970 – 1975 na tom domácí ekonomika kupodivu nebyla tak špatně.

 

Tvůrčí skupinu dětského filmu, jak už víte z minulého dílu, vedl v Praze Ota Hofman. Jeho funkce byla na úrovni kreativního producenta a rozhodně neměl zájem zůstat ostrovem za železnou oponou. Hofman navázal na dřívější spolupráci s východoněmeckou DEFA a nutno dodat, že někdy navzdory samotným tvůrcům.

 

Zásadní vlaštovkou tvorby bylo oživení projektu Tři oříšky pro Popelku, která se měla v koprodukci realizovat již koncem šedesátých let. Tehdy dostal nabídku na režii Hofmanův kamarád a věčný soused Antonín Moskalyk. Moskalykovi se ale právě nelíbila spolupráce s filmaři z NDR a tak nabídku odmítl. Kolem roku 1968 byla realizace absolutně nemožná.

tri_orisky_pro_popelku_2

V roce 1972 nabídl Ota Hofman režisérovi Jiřímu Menzelovi scénář Bohuslavy Zelenkové napsaný podle Boženy Němcové, Tři oříšky pro Popelku. Menzel tehdy neměl ani tušení, že scénář je dílem Františka Pavlíčka, kterého paní Zelenková přikryla svým jménem. František Pavlíček byl dlouholetým kolegou Oty Hofmana na Barrandově, který byl ale po srpnových událostech roku 1968 propuštěn ze zaměstnání, vyloučen z KSČ a za normalizace persona non grata.

 

Hofmanův projekt Tří oříšků ovšem schválil samotný šéf Československého státního filmu Dr. Jiří Purš. Menzel se domluvil na určitých drobných zásazích do scénáře s paní Zelenkovou a jelikož pohádka byla psaná na letní období a točit se mohlo až v zimě, scénář se přepsal. Mimochodem byl to nápad Oty Hofmana, aby se pohádka natočila jako zimní. Ota Hofman tedy společně s režisérem Menzelem sestavili štáb a začalo se s přípravami. Vybíraly se lokace a herecké obsazení.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist