Značka Československý dětský film VIII – Zahraniční zakázky

V osmém díle našeho seriálu o dětském filmu se podíváme na fenomén zakázek pro zahraniční televizi a koprodukce!

1978 Poplach v oblacích 4

Zahraniční zakázky byly vždy nejlepším zdrojem příjmů pro české filmaře, ostatně Barrandovské ateliéry se pronajímaly zahraničním filmařům od jejich založení. Normalizace byla v tomto ohledu velmi specifická, díky uzavřeným hranicím a skutečnosti, že jsme byli nepřátelé Západu se lukrativní zahraniční zakázky omezily na minimum. O příjezdu hollywoodských produkcí jako kolem roku 2000 tehdy nemohla být ani řeč a ani zakázky ze zemí socialistického východního bloku větší peníze do systému nepřinášely.

Stanley Kubrick - filmografie

Doslova jako zázrak se tak mohlo jevit navázání spolupráce s filmaři jak z NDR, tak hlavně NSR. V minulých dílech jsme se již zaměřili na kořeny této spolupráce, zejména pak pobyt Oty Hofmana koncem padesátých let v Berlíně a na realizaci úspěšných sérií a filmů s postavami Pana Tau a Klauna Ferdinanda. Nyní byla ale úplně jiná doba. Československo bylo vazalem Sovětského svazu a v pomyslné klatbě, lépe na tom nebyla samozřejmě ani NDR (připomeňte si tento skvostný televizní film Věž). NSR naopak už dávno vyvázla z politické poválečné izolace, země zažívala silnou hospodářskou konjunkturu a měla silné vazby na Hollywood. V kinech se hrály všechny u nás zakázané sci-fi, horrory, politické thrillery, zkrátka žánrové snímky, ale i třeba filmy Stanleyho Kubricka, které se za železnou oponou hrát nesměly.

 

Veškeré koprodukce byly jasně definovány náročnými jednáními, které povětšinou probíhaly na neutrální půdě, tedy během letního MFF v Karlových Varech, kde se domlouvaly základní parametry produkcí. Čechoslováci byli braní jako otřesní partneři. Na všechny schůzky s Němci chodili záměrně pozdě, což Němcům z rysů jejich puntičkářské povahy neskutečně vadilo, dále Češi do ničeho nechtěli vkládat hotové peníze, jako příklad uveďme že třeba všechny koprodukce byly pojištěné v Západním Německu a Češi platili jen symbolickou částku, která ani zdaleka neodpovídala jejich podílům ze zisku. Zvláštní úlohu v těchto jednáních měl Kamil Pixa, vedoucí Krátkého filmu, o kterém si můžete přečíst v mé aktuální knize Česká animovaná klasika, kde tomuto tématu věnuji celou kapitolu.

 

Aby tuzemští filmaři mohli dorovnat alespoň část z potřebných nákladů, vzdávali se ve velkém autorských práv, takže veškeré příjmy z promítání mimo východní blok putovaly Němcům a jedním dechem je třeba dodat, že Československo třeba nikdy nedostávalo poměrnou část tržeb z promítání v SSSR. Na to upozornil Otakar Vávra ve svých pamětech, že ačkoli se jeho filmy hrály s velkým úspěchem v SSSR i Číně, nikdy za to neviděl ani korunu. Pro zajímavost Němci prodávali naše filmy a seriály mimo východní blok do Rakouska, Švýcarska, Belgie, Nizozemí, Lucemburska, Norska, Mexika, Velké Británie, Itálie, Francie a dalších zemí. I přes minimální finanční vyrovnání stran NSR tvořily tyto dětské filmy 85% valutových příjmů Československého státního filmu.

 

Hlavním důvodem, proč na zahraničních zakázkách chtěli našinci pracovat byli o trochu vyšší honoráře než obvykle. Ty se většinou rovnaly jedné šestině honorářů pracovníků ze Západu (pro zajímavost si přehrajte tento rozhovor s panem Pleslem na Seznam zprávy).

vaclav_vorlicek

Příprava scénářů a jejich cesta k realizaci se bez výjimky táhla několik let a je tedy celkem logické, že se během tohoto procesu formovaly i mezilidské vztahy v rámci štábu. Německý producent a univerzitní profesor Gert K. Münterfering pak třeba vyjednal, aby i naši čeští filmaři, jako třeba Ota Hofman, Karel Svoboda, Václav Vorlíček nebo Jindřich Polák dostali honoráře v Německu, protože ho šokovala jejich směšná níže, tedy právě ta šestina.

 

Pointou angažování českých filmařů producenty z NSR nebyla jen ekonomická výhoda, ale zejména vývoj námětů a scénářů. Češi odtržení od západní reality, ovšem se stejnou kulturní a historickou tradicí, dokázali ve scénářích pracovat s pohádkovými motivy, které dobře znali i Němci. Podhoubí pro projekty jako Pan Tau, Arabela, Připoutejte se, letíme nad Atlantidou! nebo Kočičí princ bylo jednoznačně stejné, ať už to byly dějinné a výtvarné souvislosti a znalost tvorby bratrů Grimmů, Julese Verna, Krásky a zvířete nebo Toma Sawyera.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist