Producent Rolanda Emmericha z devadesátých let zodpovědný za Den nezávislosti a Godzillu a režisér pár příjemných guilty pleasure Dean Devlin likviduje planetu v Geostormu a vzhledem k volbám není lepšího tématu pro dnešního průvodce, než pohled na zkázu naší zelené nikoli modré planety!
Ačkoli to tak po tolika letech na RealFilmu nemusí vypadat, jsou katastrofické filmy mou velkou vášní. Pokud někde vidím pěkně udělané destrukční orgie, třeba v obchodě s televizemi, vždy se zastavím a rád se podívám a možná nevíte, že podobnou slabost má třeba i Lars von Trier. Jestli si vzpomenete na jeho Melancholii s krásnou Kirsten Dunst, tak tam se ze své vášně vyzpovídal svým typickým způsobem.
Vynechme katastrofické orgie v žánru sci-fi, protože těm jsme se už v minulosti věnovali několikrát a přejděme na živly – oheň, tornáda, zemětřesení, letadla v ohrožení a povodně. Katastrofický žánr slavil ohromné úspěchy v sedmdesátých letech a přestože se to ne vždycky povedlo, jako třeba když Charlton Heston čelil v Kalifornii Zemětřesení, vznikl žánr s řadou klišé, které přetrvávají dodnes. Nebudeme se vracet ke všem katastrofickým filmům sedmdesátých let, možná stačí pár vyjmenovat – The Hindenburg (1975), Flood! (1976), Fire! (1977), ale to nejsou ty filmy, které bych rád zmínil, i když si je můžete samozřejmě najít na imdb.com.
Konečně mám možnost dostat se k sérii, která se dočkala celé řady pokračování, a tou je legendární Letiště. Vzhledem k tomu, že na Realfilmu máme skvělou parodii na tyto snímky v kultovním Připoutejte se, prosím!, je určitě dobré zmínit i legendární originál. Děj filmu se odehrává na Lincolnově letišti, nak kterým zuří sněhová bouře, která komplikuje jeho provoz. Právě se chystá odlet dopravního letadla do Říma a na ranveji uvízlo mexické proudové letadlo. Když se letadlo do Říma konečně dostane do výšky 10 000 metrů, zjistí policie a zaměstnanci na letišti, že dokončení jeho letu je vážně ohroženo. Mezi cestujícími je šílenec s bombou, jenž chce ukončit svůj život! Kromě triků publikum slyšelo především na hvězdné obsazení a považte, v prvním filmu byl Burt Lancaster, Dean Martin, Jean Seberg, George Kennedy nebo krásná Jacqueline Bisset. Diváci brali kina útokem a podobný osud potkal i další díly, které se točily celá sedmdesátá léta a ještě se to převařilo počátkem osmdesátých let.
Kde se ovšem povedlo solidně uspět u diváků i kritiky byl případ Skleněného pekla (Towering Inferno) s dvěma největšími hvězdami své doby Stevem McQueenem a Paulem Newmanem. Pokud jste se podívali na dokument o McQueenovi, který jsme před nedávnem recenzovali, tak už víte, že na natáčení byla atmosféra, jež by se dala krájet. A nebylo to kvůli Newmanovi. Steve McQueen byl stále uražený kvůli tomu, že mu Redford vyfoukl roli Sundance Kida v Butch Cassidy a Sundance Kid a hořkost v něm přetrvávala i během natáčení tohoto monstrfilmu. Neustále si vyžadoval připisování nových dialogů a za každou cenu chtěl ve filmu vypadat víc cool než Newman, což se mu při veškerém respektu k Newmanovi nakonec povedlo. Věřím ale tomu, že to byl právě Newman, kdo dokázal ustoupit.
18. prosince 1974 se do kin dostává jeden z komerčně nejúspěšnějších titulů 70. let, který je dílem Johna Guillermina. Film má hvězdné obsazení a vedle sebe v něm účinkují zejména dva největší titáni filmového plátna Steve McQueen a Paul Newman. Zatímco Newman si ve filmu podle svého gusta střihnul roli, která není zcela jednoznačně kladná, pak Steve McQueen je regulérní hrdina bez bázně a hany. Film jste zřejmě viděli již tisíckrát, ale pro jistotu připomínám, že se jedná o ten předlouhý film o otevření největšího mrakodrapu světa, který zcela definoval žánr novodobého katastrofického filmu.
Pages: 1 2
