Tristana (1970)

Španělsko, režie: Luis Buňuel, scénář: Julio Alejandro a Luis Buňuel podle románu Beníta Pereze Galdose, kamera: José F. Aguayo, střih: Pedro del Rey, hrají: Catherine Deneuve, Fernando Rey, Franco Nero

99 minut, 1.66:1, 35 mm, barevný

Nominace na Oskara – nejlepší cizojazyčný film,

Film:

Aristokratický Don Lope (Fernando Rey) se začne starat o svěřenkyni Tristanu (Catherine Deneuve), kterou si osvojí po smrti její matky. Je nabíledni, že jeho původní šlechetné myšlenky se brzy promění v silnou sexuální žádostivost.Tristana od něj sice pochopitelně uteče, ale po čase za Donem Lopem přijde její milenec (Franco Nero), se kterým nejsou v dobrém vztahu a prozradí mu strašnou novinu. Mladá dívka trpí záhadnou nemocí a zřejmě přijde o nohu.

Tristanu se Buňuel snažil natočit dlouhých 10 let. Podařilo se mu to až poté, co byla trochu rehabilitovaná Viridiana v domovském Španělsku. Tristanu natočil jako svůj první film po návratu do Španělska a jeho děj zasadil do překrásného Toleda, místo do Madridu, který je v knižní předloze. Díky produkčnímu zdržení ovšem původně plánovanou Silvii Pinal nahradil Catherine Deneuve, která mu o roli napsala osobním dopisem.

tristana

Slavná herečka si o natáčení tohoto filmu poznamenala do svého deníku následující. Režisér Buňuel jí nechal vyrobit speciální protézu, protože její hrdinka měla deformovanou nohu, aby jí způsobil přirozené kulhání. Natáčeli v katedrále v Toledu a Buňuel se nikterak nežinýroval. Na místní koukal s despektem a jednomu chlapovi do očí řekl, že nabídne 100 000 peset tomu, kdo mu vysvětlí, jak dostali do věže katedrály ten ohromný zvon.

S herci se režisér nikterak nemazlil. Jednomu herci řekl, ať si znovu přečte scénář a neotravuje s psychologizací postav, protože na to nemá čas ani náladu. Nikterak se nemazlil ani s Catherine Deneuve. Ta byla neustále nalíčená jako sinalá a díky protéze měla pocit, že jí všichni koukají pod sukni, což jí velmi deprimovalo.

Tristana-3

Buňuel byl však naopak podle svého deníku nadmíru spokojený. Zejména s výkonem Fernanda Reye a možností nafilmovat toledské pamětihodnosti, které chová ve svém srdci. Zejména jde o toledskou zvonici a náhrobek kardinála Tavery. Svému hlavnímu herci provedl také povedený žert. Věděl, že si slavný herec potrpí na pozornost, proto s ním šel na terasu kavárny a požádal v nestřeženém okamžiku tři mladíky o pomoc. Jeden po druhém začali chodit ke stolku a požádali Buňuela o podpis a na Fernanda Reye se ani nepodívali. Když už se to stalo potřetí dostal herec záchvat smíchu, prootže pochopil, že to an něj Buňuel nastražil.

Buňuel svůj film inscenuje svým typickým stylem. Vypráví svižně a střídmě, občas použije nějaký flashback, ale to jen málokdy. Tristana je osudový film, věci, které se v něm odehrávají jsou nevyhnutelné, samozřejmé a jasné. A velmi chytré. Divák je přímým účastníkem vyprávění. Buňuel netočí klasicky jako hollywoodští režiséři, tedy že by natáčel pohledy a protipohledy. Zabere scénu a pak přešvenkne na herce nebo se za diváka podívá z okna a pak se zase vrátí k hovořícím.

Tristana samozřejmě opět pobouří měšťáky, urazí všechny, které jde, ale dělá to s humorem a nadhledem. Buňuel zkrátka tyto věci uměl natočit. Malá odbočka. Tristana na rozdíl třeba od současného bizarního filmu Tři billboardy kousek za Ebbingem, který je v současnosti nominovaný na Oskara a vypráví o úplně stejných věcech jako Tristana, ale jeho humor je povrchní, nepobuřuje, neotevírá diskusi, prostě jen uráží a v době Tristany by se nesměl promítat v polovině zemí Evropy. RealFilm Tristanu vřele doporučuje ke zhlédnutí.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

tristanaposter

Přidat komentář

TOPlist