Mudbound (2017)

mudbound-4

Mudbound vychází z košaté literární předlohy a autorem scénáře je jak režisérka Rees, tak scenárista Virgil Williams. Velkým přínosem scénáře jsou výborně rozepsané postavy. Mudbound netrpí tendenčními neduhy současnosti. Postavy ve filmu nejsou černobílé, není to o zlých běloších a hodných černoších. Jsou to prostě lidé. Lidé se svými slabostmi, různých vyznání, kteří jsou všichni odkázaní nato, co vzejde z promáčené bahnité půdy. Kdo nezaseje, neobdělá a nesklidí, jde zkrátka pod drn a je úplně jedno, jestli je barva jeho kůže hnědá nebo bílá. Pouta mezi postavami jsou jasná. Jedinou výjimkou je rasistický děda Pappy, o kterém nemůže říct nic dobrého absolutně nikdo a jeho postava je bohužel zdaleka nejméně zajímavá a přitom nejodpornější.

Film má románovou strukturu. Zachycuje mezigenerační vztahy a popisuje vnímání a jednání postav s následky dané předsudky, frustrace a tíhou životní situace. Film na epické ploše rozehrává kromě téma rasismu, také determinaci prostředím a rodinné hodnoty a dramatické momenty vrší se zručnou jistotou. Režisérce se daří skvěle zachytit atmosféra, dovede krásně natočit světlé chvilky a když dojde na násilí a drama, dostane z diváka mnohem silnější emoce, než leckterý horror. Každopádně klobouk dolů před režisérkou, která film dokázala natočit za 30 natáčecích dní, a to na dvou kontinentech!

mudbound-5

Na jednu stranu chápu oskarovou nominaci za scénář, na druhou stranu tenhle film potřeboval oponenturu jako sůl. Pevně věřím tomu, že kdyby se napsala lépe první půlhodina filmu, trochu pokrátila nebo si tvůrci pomohli komentářem mimo obraz, tedy častou záchranou rozsáhlých literárních adaptací, tak jsme tady měli film z kategorie nezapomenutelných. Velké uznání si musí zasloužit i kameramanka filmu Rachel Morrison, o které budeme slýchat čím dál častěji. Stejně jako Černý panter je i Mudbound nádherně nasnímaný film.

 

Není to poprvé, co Američani natočili film o válečných traumatech, ale tentokrát se k tomu přidává ještě téma rasismu, smilstva a disfunkční rodiny. Příběh je postavený na klasickém půdorysu antického dramatu a směřuje ke konci, který nečekáte, ale na druhou stranu, něco podobného tušíte a když to přijde, tak pokud nebudete odvracet zrak, tak to v hlavě se vší úctou nemáte v pořádku. Herecky je to naprostá extraliga, O Jasonu Mitchellovi určitě ještě uslyšíme a Garrett Hedlund by si rozhodně zasloužil více pozornosti, než má nyní. Jsem zvědav, co od Dee Rees uvidím příště. Silný film, ale proboha ten začátek!

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist