Nejzajímavěji užité klasické opery ve filmu

V nedávné době jsem viděl dva zajímavé starší snímky M. Butterfly a Carmen, které mě navedly k myšlence podívat se jak kinematografie nahlíží na klasické opery.

Amadeus6

Ačkoli byste to do hodně filmařů neřekli, řada z nich v pauzách mezi natáčeními režíruje opery. Je dost možné, že byste to třeba neřekli do Zdeňka Trošky, který se sice může jevit jako režisér buranských komedií a užvatlaných pohádek, ale nikdo mu nemůže upřít erudici v opeře.

 

Opera, respektive klasická opera, jitří fantazii mnoha dobrých autorů a režisérů a řada z nich ji komponuje do svých filmů různých žánrů, někteří jí dokonce použijí jako kostru pro příběh nový. Často operu nalezneme v žánrech, nad kterými kritici ohrnují nos jako pokleslými – v akčních thrillerech, comicsových filmech a zejména v romantických komediích.

hannibal_1

Zajímavým úkazem je árie Vide Cor Meum od irského skladatele Patricka Cassidyho, kterou použil Hans Zimmer do Hannibala Ridleyho Scotta. Ačkoli to může znít velmi klasicky, je to skladba nahraná primárně pro tento film a vznikla v roce 2001. Scottovi se ale tak zalíbila, že jí použil i do velmi intenzivní scény královského pohřbu ve filmu Království nebeské a dokonce jí užili i tvůrci seriálu Hannibal, kteří touto skladbou končili finále první a druhé série.

Carmen _1

Jak vidíte, tvůrci mohou diváka pěkně klamat, když inscenují na plátně klasickou operu a přitom si jí vymysleli. Zajímavě se opery Carmen ujal nestor španělského filmu Carlos Saura ve stejnojmenném filmu, který byl oceněn nominací na Oskara. Saura však nenatočil filmovou podobu opery, ale Bizetovu klasiku pojal jako divadlo ve filmu. Vzal tak známý příběh tragické lásky a do hlavních rolí dal tanečníky a hudebníky zkoušející divadelní představení, se kterými sehrál jak divadelní scény, tak scény z jejich života. Vášeň a napětí gradují k naplnění tragického osudu.

Amadeus4

Asi byste mi neodpustili, kdybych z tohoto průvodce vynechal americko-českého zástupce Amadea Miloše Formana, kde naleznete zfilmované úryvky z Figarovy svatby, Don Giovanni a komické opery Únos ze serailu. O filmu jsme již několikrát psali, ostatně připomeňte si jeho samostatnou recenzi. Dnes na film pohlížíme jako na klasické dílo a jeden z nejlepších filmů světové kinematografie a přitom ho Miloš Forman vůbec nechtěl točit, protože nesnášel nudné filmy o životech hudebních skladatelů! V totalitních státech východní Evropy, kam jsme bohužel patřili i my, totiž normálně smýšlející filmaři utíkali z propagandistických žvástů do hájemství biografických nebo hudebních filmů právě o hudebních skladatelích. Tyto filmy sice často obsahují pasáže skvostných myšlenek i dobré hudby, ale dívat se na ně příliš nedá. V tom je třeba dát Formanovi za pravdu.

M butterfly

Přehlédnutým a přitom skvostným snímkem je drama M Butterfly z roku 1993, který se dokonce nehrál ani v českých kinech, ale mohli jste ho vidět na VHS nebo někdy v televizi. Kdo ví. Na Davida Cronenberga civilní snímek je inscenací divadelní hry s jeho dvorním hercem Jeremy Ironsem, s kterým se režisér přátelsky sblížil. Snímek pojednává o francouzském diplomatovi (Jeremy Irons), který se během čínské kulturní revoluce zamiluje do půvabné herečky (neskutečný John Lone), která účinkuje ve slavné Pucciniho opeře. Film má zvláštní specifické tempo a nekoresponduje s Cronenbergovou tvorbou, nabízí však skvělou hudbu Howarda Shorea a v závěru šokující pointu, která film usazuje do jiné dimenze. Dobová kritika snímek doslova rozcupovala a film se stal mezinárodním propadákem. Pokud tento film někde uvidíte, směle na něj!

Přidat komentář

TOPlist