Tátova volha (2018)

tatova_volha_3

Tátova volha je komorní snímek a řadí se k žánru road movie, který v české kinematografii už máme také několikrát zastoupený Jízda (1994, r: Jan Svěrák), Kabriolet (2001, r: Marcel Bystroň) nebo Výlet (2002, r: Alice Nellis), a to jsem některé jiné pro jistotu záměrně vynechal. Dobrá zpráva je, že ze všech filmů je Tátova volha zdaleka nejlepší. Scenáristům se podařilo z filmu odstranit tradiční Vejdělkův nešvar, tedy dialogy šustící papírem, tedy dialogy, kdy to autor sice myslí dobře a snaží se navodit milou atmosféru, ale vyjdou z toho konstrukce, které nejsou přirozené. Díky žánru může Vejdělek také trochu pozměnit dramatický oblouk, který českým filmařům dělá obrovské potíže, v dobré paměti má scénář formálně dobře napsaný snad jen Bába z ledu. Expozici drží v únosné délce a pak film stojí a naštěstí nepadá s vedlejšími postavami zahranými zejména dámským osazenstvem – konkrétně Vilmou Cibulkovou, Evou Holubovou, Hanou Maciuchovou a Emíliou Vašáryovou. A všechny dámy hrají výborně.

 

Po celou dobu z plátna nezmizí ústřední duo Eliška Balzerová a Tatiana Vilhelmová. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, ale obě jsou si podobné, když se na ně podíváte, je tedy pravda, že Tatiana Vilhelmová má trochu výraznější make-up, který jí podobu trochu více k paní Balzerové přibližuje. Každopádně mezi oběma ta pomyslná chemie funguje naprosto skvěle a zkrátka je vše, jak má být.

tatova_volha_4

Pánské osazenstvo je poněkud bito, sympaťák Martin Myšička a Bolek Polívka prostor sice dostanou, ale jejich postavy příliš šťávy nenabízí. Zatímco dámy se mezi sebou špičkují a vznikají mezi nimi komické situace, tak u pánů to příliš nefunguje.

 

A jsme u toho. Tátova volha není v žádném případě komedie. Je to film velmi smutný a humor se dostavuje až po výjezdu volhou z kouzelné středočeské Kouřimi, kterou diváci obdivují, jak v Ústí nad Labem, kde jsme film viděli, tak v pražské Lucerně, kam se vydala naše redakční spolupracovnice Zdeňka. A v žádném případě to není humor k popukání. Je to humor velmi černý, britsky suchý a já jsem za to velmi rád. Už mi totiž ty rádoby laskavé české komedie, které mají pohladit lezou krkem. Faleš z toho jenom kape a končí to proklamativními gesty na náměstích, prosazování podivuhodných stranických subjektů a popírání činů, slov a skutků, zkrátka pokrytectví ad absurdum.

tatova_volha_5

Tátova volha je dobře udělaný film pro širší diváckou obec. Není to klasická komerčárna plná sprosťáren a tvůrci nerezignovali na řemeslo. Kamera Vladimíra Smutného je vynikající, ale úplně nevyšla postprodukce, závěrečná sekvence se sluníčkem se vážně příliš nepovedla a na velkém plátně nevypadá hezky, byť v televizi to bude v pohodě a příliš mi nesedl ani výběr hudby. Zřejmě největší výtku ale musím poslat směrem ke scenáristům, kteří s otevřeným koncem zašli nejen podle mé reakce příliš daleko. Po začátku rolování závěrečných titulků se v kině ozvalo najednou asi pět lidí se slovy:,,To je jako všechno?“. To bylo v Ústí nad Labem. V Praze se v nacpané Lucerně tleskalo, a to nebyli přítomní filmaři! Jak jsem se dozvěděl jedna postarší dáma pronesla:,,Stejně ta naše česká zem je tak krásná.“ Pod to se rád podepisuji a jsem rád, že se opět povedl další český film. RealFilm snímek vřele doporučuje ke zhlédnutí, a to zejména dámskému publiku.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist