Singin´ in the Rain, USA, režie: Stanley Donen a Gene Kelly, scénář: Adolph Green a Betty Comden, hudba: Lennie Hayton (není uveden v titulcích), střih: Adrienne Fazan, kamera: Harold Rosson, hrají: Gene Kelly, Debbie Reynolds, Jean Hagen, Donald O´Connor, Millard Mitchell, Cyd Charisse
103 minut, barevný, Technicolor
Nominace na Oskara – herečka ve vedlejší roli (Jean Hagen), hudba
Film:
Don Lockwood (Gene Kelly) a Lina Lamont (Jean Hagen) jsou pro všechny filmové fanoušky němého filmu hvězdný hollywoodský pár. Ve skutečnosti jsou párem jenom kvůli práci a studiu, a hlavně díky Donovi, který je v tomto ohledu poněkud flegmatický. Z letargie ho ovšem vytáhne vynález zvukového filmu, který Hollywood postaví do pozoru. Don s Linou chystají první zvukový film, jenže brzy je jasné, že to bude katastrofa. Lina má totiž otřesný hlas a oba mají manýry němého filmu a výrazně přehrávají.
Spása se objeví v Kathy Selden (Debbie Reynolds), sympatické a talentované adeptce herectví, do které se Don beznadějně zamiluje. Kathy má talent a krásný hlas a souhlasí, že Lininu postavu nazpívá a nadabuje. Lina se nechá nahradit snadno, jenže ještě neřekla poslední slovo.
Muzikálová komedie Zpívání v dešti se stala kánonem tohoto privilegovaného hollywoodského žánru, který stojí vždy na hlavní hvězdě, jež si obvykle svůj vysněný projekt prosadí. Dnes to je Hugh Jackman jako Největší showman, ale před pár dekádami byl takovým talentem Gene Kelly, jenž byl zcela oddaný výsledku. Byl to právě on, kdo do tohoto filmu vložil tolik energie, že je tento snímek právem považován za vrchol žánru a zejména muzikálové číslo s titulní písní se stalo jedním ze symbolů kinematografie. A s hrůzou zjišťuji, že po tolika letech RealFilmu tento film ještě nemáme v naší oblíbené rubrice Retro a legendy.
Arthur Freed byl producentem MGM a spravoval autorská práva na písně z dvacátých a třicátých let, která sám napsal. Kromě toho, že se mu líbily z nich chtěl ještě něco dostat, takže se rozhodl, že z nich udělá muzikál. Angažoval dvojici scenáristů, aby si jeho písně poslechli a pak je obalili dějem. Zpívání v dešti je tak posledním hollywoodským muzikálem vzniklým přímo pro stříbrné plátno, všechny ostatní jsou adaptacemi úspěšných jevištních adaptací. Výjimky se najdou, třeba takový La La Land je poctivý autorský hollywoodský muzikál.
Ačkoli film je dodnes svěží, akční a navozuje bezstarostný úsměv, opak je pravdou. Kelly byl puntičkář a z Debbie Reynolds nadšením do stropu rozhodně neskákal. Její taneční projev se mu vůbec nelíbil a dřel s ní taneční čísla, aby z ní dostal co největší taneční a herecký výkon. Výsledek byl, že mladičká hlavní hvězda většinu času na place a cestou na něj probrečela. Když k tomu připočtete, že na místo jezdila autobusem, několikrát musela dokonce přesedat a brala jen zlomek, co hlavní hvězda, asi to úplně idylické nebylo. Kelly byl sice příjemný jak na plátně, tak v životě, ale často ztrácel nervy a na chvíli propadal záchvatům zuřivosti, které ovšem brzy přecházely.
Velmi zábavné je, že Debbie Reynolds neměla stoprocentní hlas a její klíčové pěvecké číslo bylo kombinací hlasů několika zpěvaček. Zřejmě nebizarnější ovšem je, že většinu hlasu, který od ní slyšíme byl nahraný Jean Hagen, která měla hlas velmi libý a zvučný. To zřejmě věděla i Americká Akademie, která nominaci na Oskara poslala právě Jean Hagen a nikoli představitelce hlavní kladné hrdinky.
Pages: 1 2
,,Muzikály nemají autora,“ říkal Gene Kelly. Obraz je výsledkem práce celého týmu, kde prakticky každá důležitá pozice nese jméno dvou lidí. Zdá se mi to úžasné, protože velmi často slýchám požadavky toho či onoho, kdo je zodpovědný za úspěch filmu.
Pravda je, že režisér, scenárista, herci či kameramani a další mají v každé muzikálové produkci téměř stejnou hodnotu.
Kromě toho, že jsem poznal Kellyho, Donena a další, je film pamětihodný, protože o mnoho let později to byla Debbie Reynolds, jedna z hvězd toho filmu, která předávala mému otci Oskara, jenž získal za dokument o Marcu Chagallovi.
Po tři týdny jsem byl bláznivě zamilovaný do jiné hvězdy tohoto filmu, Rity Moreno. Byl jsem evropským manažerem United Artists, když Rita přijela do Paříže na premiéru West Side Story. Během jejího turné jsem s ní procestoval mnoho zemí, ale naše romance byla extrémně ztížená, protože byla pod neustálým dohledem své dryáčnické matky, která jí doprovázela.
Jízdy kočárem za měsíčního svitu, tanec až do úsvitu…a neustále jsme s sebou vláčeli matku. Dobře, jednou se nám podařilo uniknout její ostražitosti, ale bylo to nekonečně lepší bez ní.