Jazz ve filmu

V humorné scénce Saturday Night Live řekl Ryan Gosling, že muzikálem La La Land zachránil jazz ve filmu. A i když se jedná o varietní pořad, nebyl tak daleko od pravdy.

lalaland_4

V roce 1929 se v kinech objevil film St Louis Blues, ve kterém se objevil černošský jazzový muzikant Duke Ellington. A bílému obecenstvu se to příliš nelíbilo. Ve třicátých letech se sice na plátně objevil občas nějaký černý muzikant, ale zvykem to úplně nebylo. Když ale nějaký hudebník prodal velké množství nahrávek, producenti mu dali prostor i ve filmu s nějakým jazzovým sólem, tak se na plátna kin dostal i třeba Louis Armstrong.

 

Jazzu výrazně pomohl animovaný film, ke kterému se tento hudební styl velmi hodí, ale o tom bude ještě řeč později. První životopisné snímky o jazzových muzikantech se zaměřovaly nejprve na bílé jazzmany – Gerschwina hrál Robert Alda (1945), Glenna Millera si střihl James Stewart (1953), Bennyho Goodmana si zahrál Steve Allen (1955).Film o Dianě Ross přišel v roce 1972 a slavný snímek Bird o Charlesi ParkeroviForrestem Whitakerem dorazil na plátna kin v roce 1988.

Martin Scorsese - filmografie

Natáčeli se ale také filmy o fiktivních jazzových muzikantech mezi kterými nalezneme i třeba dobře míněné prohry jako New York, New York Martina Scorseseho nebo Cotton Club Francise Forda Coppoly.

 

Je docela zajímavé, že jazz se od zlatého věku Hollywoodu třicátých let spojoval s chudobou a životním stylem, který by se normálnímu smrtelníkovi příliš nelíbil. Ostatně ve čtyřicátých letech je jazz ve filmových soundtracích symbolem alkoholismu, drogové závislosti, zločinnosti, korupce a sexuální promiskuity. Jazzová hudba se vždy ozývá do nokturn měst ozářených pouze neony.

Je možná dobré si připomenout, že dnes tolik oblíbené noirové snímky byly ve své době béčkové. Nestály mnoho peněz a studia je točila jako na běžícím páse. A právě v těchto snímcích, které dnes považujeme za klasiku se ozývá jazz. Přelomovým soundtrackem byl oskarový snímek V přístavu Elia Kazana. Ostatně Kazan je dnes považován filmovými historiky jako režisér, který do svých snímků jazz postupně implementoval. V jeho slavném dramatu podle Tenneseeho Williamse Tramvaj do stanice touha jazz také zazní.

 

Velké vzepjetí doznal jazz v letech šedesátých. Bylo to zejména díky animovaným titulkovým sekvencím Saula Basse, jak jsem už předznamenal. Bassovy grafické minimajstrštyky častokrát přežily většinu následných snímků, ke kterým byly určeny.

Pages: 1 2 3

Přidat komentář

TOPlist