Návštěva žurnalisty Dana Jolina u Terryho Gilliama

Filmy Terryho Gilliama bývají velmi osobité. Vizionářský fantasta stojí za mnoha diváky i kritiky oceňovanými filmy, jako jsou Brazil (1985) či Král rybář (1991). Jeho poslední film měl premiéru před pár dny na festivalu v Cannes, situace o to zajímavější, že se jedná o jeho zfilmování Dona Quijota, o který se pokoušel celé roky.

cannes-poster-2018

Rozhovor máme díky společnosti Bioscop, která bude film uvádět v českých kinech

Sedmasedmdesátiletý Terry Gilliam žije v severním Londýně. Jeho útočiště se nachází v nejvyšším patře jeho domova a je z velké většiny doslova zavalené knihami. A mezi tím vším se nacházejí střípky Gilliamovy historie. „Maggie, moje žena, to nenávidí,“ říká mi napůl omluvně Gilliam poté, co jsem jsem ho jedno odpoledne koncem dubna na jeho pozvání navštívil. „Mám tu strašně sraček.“

 

To není úplně slovo, které by většina lidí v oficiálním rozhovoru použila. V Gilliamově „doupěti“ se cítíte jako v relikviáři kouzelných artefaktů nebo zvláštním světě divů. Vedle sebe tu vidíte starověkou řeckou helmici, kterou měl v roce 1981 ve filmu Zloději času Sean Connery jako král Agamemnon či miniaturní model okřídleného andělského brnění, které měl ve filmu Brazil na sobě Jonathan Pryce. Nejpozoruhodnější je trojhlavé opeřené monstrum, na kterém seděl Robin Williams v nesmírně extravagantním Dobrodružství Barona Prášila (1988).

Brazil_1

Jestli panuje všeobecný názor, že Terry Gilliam při natáčení svých filmů nic nepovažuje za nemožné, tak veškeré své hranice posunul houževnatostí, kterou věnoval svému nejnovějšímu a pravděpodobně nejočekávanějšímu filmu. Cesta tohoto filmu začala před téměř 29 lety. Natáčení začalo v roce 2000 s Johnnym Deppem jako hlavní hereckou hvězdou, jen aby produkce bojovala s povodněmi a nemocemi a natáčení po 6 dnech ukončila (s dokumentaristy na place, díky nimž vznikl fascinující dokument o natáčení filmu s názvem Ztracen v La Mancha, který si připomeňte v tomto samostatném článku). Dalších 8 let Gilliamovi trvalo, aby získal zpět práva. A dalších nekonečných 8 let trvala cesta filmu než padla první klapka. Nyní je film konečně hotový – ve velmi odlišné podobě než jeho tvůrce původně zamýšlel – a představí se jako závěrečný film na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.

 

Seděli jsme s Gilliamem u stolu (samozřejmě topícího se pod horami knih), když jsem spatřil fotografii. Je na ní Gilliam ve Španělsku. Na hlavě má otlučený klobouk, ten, který měl při prvním pokusu o natočení Muže, který zabil Dona Quijota a diváci si ho mohli všimnout v dokumentu Ztracen v La Mancha. Ale z téhle fotky je patrné, že byla pořízena nedávno. Ve skutečnosti zhruba před rokem. Na fotce se Gilliam usmívá a stojí vedle provizorní dřevěné cedule, na které jsou barvou vyvedená dvě slova: „Quixote Vive“.

„Quijote žije“.

 

Dlouhé a složité zrození Muže, který zabil Dona Quijota začalo v roce 1989, brzy potom, kdy Terry Gilliam dokončil Dobrodružství Barona Prášila. Poté, co na plátna kin přinesl neuvěřitelné dobrodružství jednoho z největších lhářů světa, ocitl se v jeho rukou jeden z největších literárním fantastů: Don Quijote de La Mancha Miguela de Cervantese, který poprvé zaútočil na větrné mlýny ze stránek slavného románu v roce 1605 za trpělivé podpory věrného Sancha Panzy.

Pages: 1 2 3 4 5 6

Přidat komentář

TOPlist