Československo, režie: Ludvík Ráža, scénář: Ondřej Vogeltanz, Ludvík Ráža, kamera: Andrej Barla, střih: Josef Valušiak, hudba: Jaroslav Krček, hrají: Ivan Vyskočil, Michaela Kudláčková, Bruno O´Ya, Luděk Munzar, Josef Karlík, Dagmar Veškrnová, Petr Haničinec
35 mm, barevný
Film:
Rok 1611. Do českého království vtrhli pasovští žoldáci a jelikož nedostali zaplaceno vraždili a loupili v Praze a okolí. Naštěstí ale byli zastaveni uherským králem a donuceni k ústupu. Chtějí se dostat do Krumlova, ale musí čelit útokům českých rejtarů. Obyčejní lidé se musí mít na pozoru před jedněmi i druhými. I v tomto nelítostném čase však chtějí žít a plnit své povinnosti a své sny. Kupec Bartoš veze měšec peněz, aby zaplatil dluh rychtáři Holoubkovi.
Vůdce pasovské bandy Hoff mu však měšec sebere. I on má své velké přání – mít velkou družinu rejtarů, ale to stojí velké peníze. Potulný muzikant Matouš (Ivan Vyskočil – Útěk, Mladý muž a bílá velryba) je posedlý touhou založit velkou kapelu. K tomu také potřebuje peníze. Dvanáctiletá Magdalena (Michaela Kudláčková) putuje za matkou do Krumlova. Všichni, kteří se na cestách či v hospodě potkávají, si dělají zálusk na Bartošův měšec a perou se o něho. V Kryštofově hospodě prodává mastičkář Fyzikus kouzelnou lahvičku. Splní prý jedno přání, ale potom je nutno jí prodat, ale už jen za polovičku peněz. Matouš ji koupí a vzápětí vyloví z vody měšec. Kdo lahvičku prodá tak, že už ji nebude moci prodat za poloviční cenu dalšímu zájemci, propadne peklu.
V tvůrčí skupině Oty Hofmana mělo období vlády Rudolfa II. vždy výsostné postavení. Ota Hofman toto období miloval, a přestože se ne všechny plánované rudolfínské projekty dostaly do výroby, počátkem osmdesátých let šel do výroby scénář Ondřeje Vogeltanze (seriál Bylo nás pět) Poslední propadne peklu, který patří k velmi přehlédnutým filmům a přitom oplývá velkou estetickou hodnotou, brilantní atmosférou, kvalitním scénářem a solidními hereckými výkony.
Málokdo na všelidové databázi csfd.cz pochopil, že se nejedná o pohádku, ale historický příběh s horrorovými prvky. Ostatně režisér Ráža s kameramanem Barlou maximálně dbali o historickou přesnost, takže docházelo až k takovým momentům, že se tři hodiny hádali v Jindřichově Hradci, zda je možné, aby povrch cesty kolem kostela odpovídal cestě počátku 17. století. Velmi zdařilé jsou kostýmy a vůbec celá výprava, která dává vzpomenout na řemeslnou kvalitu Barrandova i pro domácí kinematografii, nejen pro zahraniční zakázky.
Natáčení provázelo zranění dětské protagonistky Michaely Kudláčkové, u které se povětšinu filmu muselo kamuflovat, že má nohu v sádře. Ivan Vyskočil jí tak musel nosit na zádech, což vedlo až k poněkud bizarní situaci, kdy jí musel vysvětlit, že by neměla svým spolužákům říkat, že na záchod jí nosí strejda Vyskočil. Ivan Vyskočil ve filmu podává bezesporu životní výkon a na otázku, kterého filmu si ve své filmografii nejvíce cení, odvětil, že právě tohoto.
Natáčelo se na zřícenině Dobronice u Bechyně a ve městě Jindřichově Hradci. Filmaři angažovali řadu místních do komparsu. Velmi zajímavá je hudební složka, soundtrack tvoří dobové písně. Problematickým pro schvalovací proces distribučních kopií byl konec ve scénáři Ondřeje Vogeltanze. Komunisté trvali na přetočení závěru, kdy v původním konci bylo jasné, že lahvička byla kouzelná na více socialistické, že kouzla a čáry jsou jen v pohádkách. RealFilm snímek vřele doporučuje ke zhlédnutí.