Studená válka (2018)

01_Studena_valka

Polsko/Francie, Zimna wojna, režie: Pawel Pawlikowski, scénář: Pawel Pawlikowski, Janusz Glowaczki, Piotr Borkowski, kamera: Lukasz Zal, střih: Jaroslav Kaminski, hrají: Joanna Kulig, Tomasz Kot, Borys Szyc, Agata Kulesza

 

84 minut, černobílý, 35 mm

 

MFF v Cannes – cena za nejlepší režii

 

Film:

 

Náš příběh začíná v roce 1949 při budování stalinského Polska. Principál Wiktora (Tomasz Kot) sestavuje folklórní soubor Mazurek a vybírá na rozpadlém klasicistním zámečku talentované zpěvačky z celého Polska. Do oka mu nejvíc padne Zula (Joanna Kulig) blonďatá kotrmelína plná energie a vášně, která klidného a sošného Wiktoru od počátku přitahuje. Přijme jí do souboru a po úspěšném prvním koncertě ve Varšavě se s ní poprvé vyspí. Roky ubíhají a jejich osudový vztah rozhodně nevyprchává.

 

Studená válka je mistrovské dílo, snímek zkušeného filmaře a intelektuála Pawla Pawlikowského, který natočil i přes artistní černobílý materiál a starý (dnes televizní) formát jeden z nejlepších filmů roku. Už nějakou dobu tady na Realfilmu spílám na vyumělkované rádobyumělecké snímky, které se dostávají do distribuce. Několika minutové záběry chodeb, prázdné pohledy nikam a tříhodinové stopáže. Této šedesátkové hrůze, která stále přežívá u mnohých tvůrců se Pawlikowski obratně vyhnul. Studená válka je velmi svižný film, plný střihů a filmařské zkratky. Důkaz, že lze v roce 2018 natočit kvalitní a silný umělecký snímek a přitom zůstat srozumitelný i nefestivalovému divákovi.

02_Studena_valka

Ačkoli Pawlikowski získal Oskara za Idu a jeho proslov před Hollywoodem byl milý a okouzlující, pojďme si ho představit, protože si myslím, že většina z vás o tomto zajímavém režisérovi dosud příliš neslyšela. Narodil se ve Varšavě, ale ještě jako náctiletý, Polsko opustil. Nejprve jel do Velké Británie, pak do Německa a Itálie a nakonec se v roce 1977 vrátil do Británie a usadil se tam. V Londýně a Oxfordu studoval literaturu a filozofii. Koncem osmdesátých let začal točit dokumentární filmy pro BBC. Jeho dokumenty, např. From Moscow to Pietushki, Dostojevský na cestách, Srbský epos a Tripping with Zhirinovsky, získaly řadu mezinárodních ocenění, mj. Emmy a Prix Italia. V roce 1998 se Pawlikowski nízkorozpočtovým televizním snímkem Twockers přesunul k hraným filmům. Poté následovaly dva celovečerní filmy Poslední útočiště a Moje léto lásky. K oběma napsal scénář a také je režíroval. Druhý jmenovaný snímek mimochodem světovému publiku výrazněji představil dnešní hollywoodskou hvězdu Emily Blunt. Oba filmy získaly cenu BAFTA i řadu ocenění z mezinárodních festivalů po celém světě. V roce 2011 natočil snímek Žena z pátého patra a jeho předposlední film Ida získal v roce 2015 Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film, odnesl si pět ocenění z udílení Evropských filmových cen, cenu BAFTA a Goya a řadu dalších ocenění. V roce 2013 se kvůli dokončování tohoto snímku vrátil Pawlikowski zpět do Polska. V současnosti žije ve Varšavě, kde na Wajdově škole vyučuje režii a scenáristiku a z výletu na francouzskou riviéru s filmem Studená válka si mimochodem odvezl nejprestižnější filmové ocenění, které může režisér získat palmu za režii v Cannes.

03_Studena_valka

 

Studená válka je sice dílo fikce, ale je inspirován skutečným mileneckým párem, rodiči samotného režiséra, kterým ostatně Pawlikowski snímek také věnoval. Skutečný Wiktor a Zula zemřeli v roce 1989 těsně před pádem Berlínské zdi. Předchozích čtyřicet let se spolu scházeli a rozcházeli, hledali se a ubližovali si na obou stranách železné opony. „Oba byli silní a báječní lidé, ale jako pár byli jedna velká nekonečná katastrofa,“ říká režisér Pawlikowski.

 

Jakmile Pawlikowski vymyslel své fiktivní milence, potřeboval najít způsob, jak je dát dohromady, a ústředním prvkem filmu se stala hudba. Vzpomněl si na folklorní soubor Mazowsze, skutečnou skupinu založenou po válce, která je dodnes aktivní, a uvědomil si, že prostřednictvím této instituce bude moct ukázat, co se v tehdejší polské společnosti dělo, aniž by to musel blíže vysvětlovat. „Mazowsze tu byli, co pamatuji. Když jsem byl malý, jejich hudba neustále zněla ze státního rádia i televize. Oficiální hudba lidu. Nedalo se tomu uniknout. Mezi mými přáteli to bylo považováno za něco absurdního a totálně mimo, mnohem radši poslouchali pašované nahrávky The Small Faces a The Kinks. Ale když jsem před pěti lety viděl Mazowsze naživo, naprosto mě dostali. Melodie, hlasy, tance, aranžmá byly tak krásné a živočišné. A tolik vzdálené našemu virtuálnímu světu a elektronické kultuře. Úplně vás strhli.“

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist