Úsměvy smutných mužů (2018)

Foto1

ČR, režie: Daniel Svátek, scénář: Daniel Svátek a Josef Formánek podle předlohy Josefa Formánka, kamera: Jakub Šimůnek, střih: Daniel Svátek, hrají: David Švehlík, Jaroslav Dušek, Marika Šoposká, Ondřej Malý, Ivan Franěk, Jaroslav Plesl, Simona Babčáková

 

92 minut, barevný

 

Film:

 

Josef Formánek (David Švehlík) je čistokrevný alkáč, jehož závislost začala jeho ženu (Marika Šoposká) děsit natolik, že mu dala ultimátum – buď léčba nebo konec. Formánek nastoupí na psychiatrii na léčbu závislostí, kde se ve skupinové terapii začne zabývat bojem s démonem alkoholu. Jenže jak to udělat, když jediné, co ho právě teď zajímá je dát si láhev vodky. Nebo radši dvě.

 

Není v tom ale sám. Na válečné stezce s chlastem potkává Josef třeba Honzu (Ondřej Malý), bývalého reprezentanta v triatlonu a účastníka nejtěžšího závodu světa – Ironmana. Úředník a geniální matematik Milan (Jaroslav Dušek) zase věří, že je vyslancem z vesmíru. Někoho zradila žena (Jaroslav Plesl), někdo hrál v německém gay pornu (Jiří Maryško) a svůj příběh má i Tomáš (Ivan Franěk), který zašel ve vztahu se svou nevlastní dcerou až příliš daleko.

 Foto2

Úsměvy smutných mužů je celovečerní film podle stejnojmenného knižního bestselleru Josefa Formánka, o jehož existenci mě spravila už před nějakou dobou moje kamarádka Sandra. Pravidelně četla jeho texty a říkala mi, jak skvěle pan Formánek píše. A protože šeptanda funguje nejlépe, rozhodl jsem se na film vyrazit, navzdory recenzím domácích recenzentů.

 

Téma léčby na psychiatrii je mi blízké, ostatně pokud čtete RealFilm.cz pravidelně, víte, že moje maminka na psychiatrické klinice pracovala téměř celý život. Některé výjevy, které jsem pak viděl ve filmu mi pak přišly povědomé a přesné. Pokud znáte nějakého alkoholika, tak víte, že je pro něj vždy typická značná sebestřednost či sebelítost a pokud znáte nějakého vyléčeného alkoholika, tak víte, jak do vás bude hustit moudra typu, co dělat se svým životem, jak správně vést tenhle stát a tak podobně. A přesně tohle čekejte i ve filmu.

Foto3

Ačkoli se na léčbu závislostí lidé uchylují dobrovolně, ostatně ani jinak to nejde, jejich pobyt má s dobrovolností společného jen velmi málo. Všechny filmové postavy, inspirované skutečným životem jsou velmi zajímavé a výborně zahrané, zvláště pak na české poměry nebývale dobře rozepsané vedlejší postavy alkoholiků zejména v podání pánů Malého, Duška, Fraňka, Maryška a Plesla. Po dlouhé době mám také pocit, že někdo smysluplně obsadil paní Babčákovou, která je výborná a velmi zajímavou herečkou se stává také Marika Šoposká.

 

Děj se odvíjí kolem postavy Josefa Formánka, kterého naprosto skvostně zahrál David Švehlík. S českými herci mám problém, že si je nedokážu oddělit od jejich výstupů v médiích od postav, které hrají. Jediný herec, kterého jsem vnímal jako opravdového herce je Ivan Trojan a od tohoto filmu také Davida Švehlíka. Zatímco jako soudce A. K. doplácel na nejisté režijní vedení, rozvleklost a všudypřítomný, místy až otravný, komentář mimo obraz, tady má prostor k velkému hereckému sólu – FILMOVÉMU! Scéna ve sprše, kdy za ním přijde dcerka, noční bloudění po hotelu a hledání láhve, kterou před ním schovala žena s dcerou jsou velmi silné momenty, které přesvědčivě zvládnout chce něco umět.

usmevy_smutnych_muzu_4

Velmi se mi líbil předchozí kinofilm Dana Svátka Hodinu nevíš o heparinovém vrahovi, který měl atmosféru a slušně fungoval. Úsměvy smutných mužů nemá tak otřesné téma, ačkoli alkoholismus rozhodně není téma na komedii. Tohle také není komedie. Párkrát se usmějete, ale poměr mezi dramatem a komedií je naprosto nesrovnatelný ve prospěch vážnějšího žánru. Svátkovi se povedlo jednotlivé epizody v celku udržet pohromadě, stejně jako udržet diváckou pozornost i přes absenci klasického příběhu, a to není vůbec jednoduché.

 

Úsměvy smutných mužů je zdařilý film, netrpí žádnou výraznou profesionální vadou, je solidně řemeslně odveden, má skvělé herecké výkony a přiměřenou stopáž. U mě tedy vládne spokojenost a pocit, že jsem konečně odcházel z českého filmu s tím, že jsem myslel na téma filmu a nikoli na to, že jsem nerozuměl dialogům, že měl film špatný zvuk nebo přemýšlel nad tím, na co jsem se to právě hodinu a půl díval. A myslím si, že tenhle film má na to, aby se promítal i v cizině.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

Usmevy smutnych muzu - PLAKAT

Přidat komentář

TOPlist