Plechový bubínek (1979)

Nejzdařilejší literární adaptace na filmovém plátně

Německo/Francie/Polsko/Jugoslávie 1979, Die Blechtrommel, režie: Volker Schlöndorff, scénář: Jean Claude Carriérre, Franz Seitz, Günter Grass, Volker Schlöndorff podle románu Güntera Grasse, kamera: Igor Luther, hudba: Lothar Brühne, Maurice Jarre, Friedrich Meyer, hrají: Mario Adorf, David Bennent, Katharina Thalbach, Daniel Olbrychski, Tina Engel, Berta Drews, Roland Teubner, Tadeusz Kunikowski

142 minut, 162 minut (režisérský sestřih – Německo), 1.66:1, 35 a 70 mm, barevný

Zlatá palma na MFF v Cannes (ex aequo s Apokalypsou F. F. Coppoly) , Oskar za nejlepší zahraniční film, Zlatá mušle za nejlepší německý film a další

Film:

Předčasně vyspělý Oskar Matzerath (David Bennent) bubnuje v předválečném Gdaňsku na poplach proti nastupující krutovládě a zhnusen světem dospělých se rozhodne, že přestane růst. Oskar se však brzy ocitne v centru dění německého národního socialismu.

4. května 1979 se odehrála premiéra nejúspěšnějšího poválečného německého filmu Plechový bubínek (Die Blechtrommel) režiséra Volkera Schlöndorffa. Já jsem se s tímto legendárním snímkem setkal až mnohem později, však jsem také mladší ročník, ale díky Bohu, jsem ho viděl v kině. A byl to zážitek, na který do smrti nezapomenu. A jsem velmi rád, že se tento film neustále objevuje v retrospektivách letních filmových festivalů, kde ho mohou naštěstí objevovat i nastupující cinefilové, jejichž věk začíná jedničkou. Na velkém plátně je totiž Plechový bubínek úplně jinou podívanou než na monitoru ve studentském pokojíčku, kde se objevuje řada audiovizuálních děl, co tam skutečně nemají, co dělat.

plechovy_bubinek_2

Plechový bubínek je inspirativním snímkem pro řadu filmařů a jistě by o něm jako o zdroji tvůrčích nápadů mohli pohovořit tvůrci Forresta Gumpa nebo Podivuhodného příběhu Benjamina Buttona, což je o to pikantnější, že scenáristou je stejný autor Eric Roth.

Na počátku Plechového bubínku byl ovšem román enfant terrible německé literatury a držitele Nobelovy ceny za literaturu Günthera Grasse, který vyšel v roce 1959 a okamžitě byl označen za nezfilmovatelný. Možná i to je důvod, proč je pod scénářem podepsána hned čtveřice autorů. Kromě režiséra a autora předlohy se na scénáři podílel i dlouholetý kamarád a spolupracovník Miloše Formana a Louise Buňuela Jean Claude Carriérre a jako další scenárista byl angažován Franz Seitz. Plechový bubínek v prvé řadě není jen jedna kniha, ale třísvazkový román a filmová adaptace převádí jen dva díly.

Volker Schlöndorff byl v době zfilmování Plechového bubínku nesmírně úspěšný režisér, ale dokonce i producent. V roce 1975 mu masivní divácký úspěch filmu Die verlorene Ehre der Katharina Blum otevřel cestu k tomuto velkolepému snímku, kterým zpečetil nejen pověst diváckého režiséra, ale zapsal se povědomí Hollywoodu jako mimořádně schopný adaptátor náročných dramatických látek. Ostatně i to byl důvod, proč si ho Dustin Hoffman vybral k režii veleúspěšné televizní adaptace Smrti obchodního cestujícího, která se nakonec dostala i na plátna kin.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist