To už ale volal Martin Scoresese, že se mu konečně podařilo zafinancovat přes United Artists film Taxikář (1976). Natáčení bylo zvláštní, český šéf tohoto amerického studia Norbert Auerbach ho popisoval jako drogovou jízdu. Když lidé viděli De Nira v taxíku, tak mu říkali:“Panebože, vy jste De Niro, ne? Loni jste vyhrál Oskara a teď řídíte taxík. Asi je těžké najít si stálou práci.“
Na place byl herec neoblíbený. Maskéry dováděl k šílenství, když neustále kritizoval, co mu vytvářeli na obličeji. Problémy měl i s objektem touhy Cybill Sheperd, tu přímo nesnášel. Když však zahrál svou ikonickou scénu:,,To mluvíš se mnou?“ Všem jenom sklapla čelist. Na Oskarech byl film sice mezi nominovanými, i De Niro dostal nominaci, ale bylo jasné, že tohle dílo Akademie neskousne. Smutnou dohrou pak byl mladík, který obtěžoval mladou Jodie Foster a tvrdil, že ho inspiroval film. Scorsese a De Niro byli na veřejném pranýři a museli v médiích obhajovat svou uměleckou vizi.
Další rolí byl Poslední magnát podle nedokončeného románu F. S. Fitzgerralda. Legendární producent Sam Spiegel (Lawrence z Arábie) do filmu nasypal 5, 5 milionů dolarů ze svého! Měla to být jeho labutí píseň a film velkého Hollywoodu. Na produkci se podílel také Robert Evans (Kmotr I a II, Čínská čtvrť) . Scénář napsal proslulý dramatik Harold Pinter a vše režíroval Elia Kazan. Kazan byl ale zoufalý. Pinterův scénář potřeboval podle něj výrazně přepsat, hlavně dialogy, ale Pinter se zapíral. De Niro zvítězil nad ostatními kandidáty Jackem Nicholsonem a Dustinem Hoffmanem. De Niro si Kazana vážil, ostatně byl přeci jen druhý Brando.
Natáčení bylo peklo. Spiegel nazval De Nira rozhazovačným grázlem a de Niro shodil dvacet kilogramů a ptal se hereckých bardů Roberta Mitchuma a Tonyho Curtise, zda by s ním nezkoušeli roli ve svém volném čase. Za Kazanem chodil neustále s textem a probíral ho. Ten byl potěšený a spolupráce ho bavila. Všichni ostatní si ťukali na čelo. Spiegelovi bylo 75 a chodil na natáčení sledovat svou osmnáctiletou přítelkyni komparsistku. Občas pronesl na adresu hlavní hvězdy:“Pořád čumí jako zlodějskej grázl, nejradši bych ho vyrazil.“
Kazan ze Spiegela nemohl a pořád si musel připomínat, že to byl on, kdo produkoval V Přístavu a natočil Most přes řeku Kwai a Lawrence z Arábie. Paramount sledoval s napětím denní práce a pomalu ale jistě se začínalo ukazovat, že tento film žádný hit nebude. Pozvali si na testovací projekci Davida Leana a ten vyšel ven a pronesl, že De Niro nikdy žádný velký herec nebude a v tom filmu není vůbec dobrý.
Když film propadl, Kazan se Spiegelem si konečně uvědomili, že chyba byla na jejich straně. Když měli pochyby měli s tím něco udělat. Místo toho se jen hádali a svalovali vinu jeden na druhého. Byl to Kazanův poslední film.
Ozval se opět Martin Scorsese a natočili snímek New York, New York. Pro ně neobvyklý žánr – optimistický muzikál. Film jsem před lety viděl a bavil mě. Natáčení sledoval hojně bulvár, ostatně na plac chodily slavné hvězdy a lidé ve štábu pouštěli do bulváru šťavnaté zkazky o tom, že se k nim režisér chová jako k otrokům. Dotočná dopadla neslavně, herec s manželkou seděl bokem a jeden z herců pak vystrčil zadek na pečeného krocana. Film u diváků propadl.
Rozhovory s tiskem Robert De Niro odmítal a když už prolomil bariéru mlčení byla to tragédie. Odpovídal jedním slovem nebo tak asociálně, že si novináři mohli jen rvát vlasy. Výsledek? Novináři ho začali nesnášet a lidi z Hollywoodu tuplem.