Saulův syn (2015)

Son-of-Saul-2

Saul Fia, Maďarsko, režie: Laszlo Nemes, scénář: Laszlo Nemes a Clara Royer, hudba: Laszló Melis, kamera: Mátyás Erdély, střih: Matthieu Taponier, hrají: Géza Röhrig, Levente Molnár, Urs Rechn, Todd Charmont

 

107 minut, 35 mm, 1.37:1, barevný

 

Film:

 

1945. Němci mu říkají Ausländer (Cizinec), on je Saul, Maďar a Žid, toho času vězeň v Osvětimi a člen tzv. Sonderkomanda – pomocného personálu nacistů, kteří slouží jako „čističi“ po zvěrstvech páchaného na vězních držených ve vyhlazovacím táboře.

 

O Saulovi toho věru moc nevíme, ale už od úvodního záběru sledujeme příběh z jeho perspektivy. Kamera je mu v těsném závěsu a někdy se díváme i jeho pohledem. Do Osvětimi neustále přijíždí transporty vězňů, které nacisté likvidují podle zvrhlého plánu schváleného nejvyššími představiteli Třetí Říše. Saul se věnuje své práci, úklidu a odklízení bezvládných a mrtvých těl. Mezi nimi ovšem spatří tělo mladého chlapce a v děsivém prostředí se rozhodne mu vzdát poslední poctu před jeho odchodem na onen svět a důstojně ho pohřbít. Začíná tak posedlá a horečnatá snaha v horrorovém a zvráceném prostředí.

 

Absolutně nepřátelské prostředí a všudypřítomná hrůza činí ze Saulova syna naprosto děsivý a bezútěšný horror. Formálně se režisér inspiroval v šedesátých letech u paranoidních thrillerů, kompozice záběrů jsou velmi podobné se známým kultovním sci-fi The Seconds Johna Frankenheimera a je tam i viditelná inspirace holocaustovým majstrštykem podle Arnošta Lustiga Démanty noci režiséra Jana Němce. Pro zajímavost řada záběrů je komponována velmi podobně s Arronofského Wrestlerem.

son ofsaul-3

Kameraman snímku film koncipuje do zdánlivě nesmyslně rámované necentrované kompozice, jež ovšem není beze smyslu. Ve velkých detailech a polodetailech, které se soustředí primárně na tvář hlavního hrdiny, často snímaného přes záda, se děsivý děj odvíjí prakticky mimo záběr. Hrůza a děs je jen tušená, a to velmi sugestivně, protože kolegové novináři od plátna odvraceli zrak v momentech, kdy na plátně nic nebylo vidět, ale brilantní hrůzný sounddesign a abstraktní téměř lyrická kamera vyvolávají dostatečný prostor pro divákovu zjistřenou imaginaci.

 

Ne, tenhle film diváka opravdu nenechá klidným. Tohle není žádné smířlivé vyprávění, tohle je nejčernější noční můra. Absolutně nesouhlasím s tvrzením, že divák časem otupí. Neotupí. Děs je všudypřítomný a naopak ke konci filmu graduje a scény u masových hrobů v závěru filmu přechází do větších a hrůznějších celků a diváka naprosto šokují. Filmařům se mistrovsky podařilo zachytit všudypřítomnou nervozitu, úzkost a pokud máte dostatečnou představivost mohou ve vás i detaily špinavých šatů nebo pot na tvářích vyvolávat i další asociace.

 

Maďarsko v minulosti na velkém mezinárodním filmovém poli vlastně nikdy moc neuspělo a třeba oskarový režisér Isztván Szabó svého slavného Mefista natočil zejména za německé prostředky. Důvodů je několik. Osvobozenecké tanky sovětské armády tam dorazily už v padesátých letech (z této vlny emigroval třeba Vilmos Zsigmond), a to už byla druhá vlna schopných filmařů, protože první početná vlna migrantů utekla už před Hitlerem (slavná vlna herců a skladatelů zejména židovského původu) do Hollywoodu. Když se v Hollywoodu prosadil Andy Vajna (Rambo, Terminátor 2, Základní instinkt) pronesl jednu zásadní větu:“Ačkoli jsem Maďar našim filmům nerozumím. Produkoval jsem jenom jeden maďarský film, shodou okolností nejúspěšnější film maďarské kinematografie a dodnes nevím o čem je.“

Son of Saul-3

Vajna po svých mezinárodních koprodukcích a několika bankrotech nakonec našel působiště v blízkosti u maďarské vlády a současný už přes dekádu trvající filmařský boom je výsledek jeho trpělivé práce. Bohužel u nás se žádný takový střelec neobjevil. Barrandovu ujel po dobrém startu začátkem milénia vlak, od politiků nepřišlo žádné vstřícné gesto a pokud tak bylo tak diletantské, že vznikla plná krabice nepodarků určená do koše, a proto se tady točí spíš okrajové produkce a televizní produkce nevalné kvality díky vazbám z minulosti. Průšvih je, že filmy z východního bloku se dnes dají točit nesrovnatelně levněji v Berlíně a právě v Budapešti a divácký neúspěch Child 44 a jeho zákaz v Rusku svědčí o tom, že témata Stalina a Sovětského svazu jsou stále aktuální a jejich kritické zobrazení v Rusku neprůchozí.

 

Saulův syn je důkaz toho, že se maďarští filmaři naučili skvěle filmové řemeslo, většina tvůrců má hollywoodskou zkušenost a hlavní představitel a režisér žijí v New Yorku. K tomu si připočtěte evropské zázemí ve válečné historii i bohatou tradici evropského filmu, jehož kvality v šedesátých letech okouzlovaly svět a aktuální hyperrealistický trend viditelný v Birdmanovi a Zmrtvýchvstání, který ale odstartoval Paul Greengrass v Bournovi a dostanete působivý mix fungující u diváků, kritiky, v Cannes i na Oskarech. A skutečnost, že po závěrečných titulkách vytane na mysl více otázek než odpovědí a název filmu přestane dávat většině diváků smysl, pouze potvrzují Vajnova slova.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

1 komentář

  1. Marek Papik napsal:

    At se na me nikdo nezlobi, ale ja filmu neupru pouze pusobivou a sugestivni kameru (ktera, ale po cca. polovine filmu dost taha oci), vyborne nazvuceni a atmosferu prvni tretiny filmu.
    Jinak pribeh povazuji za naprosto nerealny v prostredi takove tovarny na smrt, jako byla Osvetim. Byl jsem se tam podivat na gymnaziu, nez se do me nekdo pusti, ze mluvim o necem, co nemuzu znat. Pokud by se odehraval v nejakem pracovnim lagru s mensi ostrahou, tak by se dal zkousnout. Ale to, co si hlavni hrdina dovoli (resp. je mu dovoleno) v takovem lagru je az do nebe volajici. Promenaduje se sem a tam jako by se nechumelilo, dvakrat staci vymenit ohoz (na druhem nema uz ten cervenej kriz, kterej je mimojine namalovanej jak od umeleckyho malire- presnej, rovnej) ktery je jak ze skatulky, ma tak 3-denni strniste, na vsechny kolem jeci nemecti vojaci, ale on si tam chodi, jako by se nechumelilo. Vrcholem je pak, kdyz jdou vsichni jednim smerem, ale on se otoci a jde proti davu, aniz by si toho nekdo vsimnul. Jsem zcela presvedcen, ze uz u prvni scene ve vode, by ho odpraskli bez vahani, na pitevne si s nim pak zatanci a jakoze ho ztrapni? Vazne? Denne tam prijelo tisice lidi a oni by si za tohoto rebela nenasli nahradu? Na to, co si dovoli v prubehu filmu pak nechapu, proc neoslovil na zacatku pana dustojnika, ktery mu syna „dorazil“ a nezeptal se ho, zda by ho neusetril. Podle toho, co mu pak projde, by nemecky lekar rekl, ale tak jooo, akorat s s tebou bude spat na posteli, solo luzko mu nedame. Cuci jak puk, kdyz mu skrti syna a pak se rozjede story s hledanim rabina pres naprosto anonymni a nevykreslene postavy, ktere vzdy nahodou nekde potka v davu a do ted poradne netusim, kdo byl vlastne kdo. Nejvtipnejsi pak byl unik z Osvetimi, kdy se 70 urcenych k likvidaci pusti do po zuby ozbrojenych vojaku a asi po 5minutach strelby (muj odhad tak 1000 vystrelenych kulech) jich cca. 15 prorazi branu, ktera vypada strezene asi jako vjezd do obchodu se stavebninami u nas na ulici. Saul si vlece telo sveho kluka (ktere taktez uuuplne na pohodu ruzne presouva v ramci koncentraku na rameni, jak se mu zlibi). No a kdyz ho utopi ( a sam sebe malem taky), tak uz jsem fakt malem vypenil. Jasne, smutnej konec pribehu, ze se mu to nepovedlo, ale podanej spis k smichu. Ve me to zadne emoce fakt nevyvolalo. Pak se nam tam objevi nacesany, vyzehleny arijsky chlapecek uprostred lesa- asi na malinach, stoji tam jak tvrdy Y. No ja nevim…A jako sladka tecka (je to v zaveru filmu, ale nevim presne kde), ze Soveti jsou uz u Krakowa, coz je za bukem. Chapu, ze tech 70 odosuzenych by si na Rudou armadu asi nepockalo, ale tim, ze to zminili opet ubralo na autenticnosti celeho projektu. Pokud byli Soveti 70km pred taborem, pochybuji, ze by hlavni prioritou Nemcu bylo zlikvidovat co nejvic Zidu plamenomety, protoze nestihaji pece.
    Takze zaverem jen dodam, ze pokud se ma mlada generace neco priucit a uvedomit si, co za hruzy se tam delo, tak to neni dobra volba. Mozna atmosferou z prvni tretiny filmu. Ano, nikdy nezapomenu na scenu busicich, kricicich lidi v plynove komore, tahani tel a jejich paleni, ale zbytek filmu pusobi, ze to tam byl neorganizovanej holubnik s celkem pohodovym rezimem a mnoha moznostmi.
    Z meho pohledu az zneucteni lidi, kteri tam trpeli, umirali, i tech, co prezili. M.P.

Přidat komentář

TOPlist