Někdo to rád horké (1959)

Nejslavnější filmové konce

USA 1959, Some Like It Hot, režie: Bily Wilder, scénář: Billy Wilder, I.A.L. Diamond, kamera: Charles Lang jr., hudba: Adolf Deutsch, střih: Arthur P. Schmidt, hrají: Jack Lemmon, Tony Curtis, Marilyn Monroe, George Raft, Pat O´Brien

délka 120 minut, formát: 1.85:1, 35 mm, černobílý

Oskar za nejlepší kostýmy, nominace na Oskara – herec v hlavní roli (Jack Lemmon), výprava v černobílém filmu, kamera v černobílém filmu, režie, scénář, 1989 – Film vybrán do národního ochranného registru

Film:

Dva nezaměstnaní muzikanti Joe (Tony Curtis) a Jerry (Jack Lemmon) se shodou okolností zapletou do války gangů a proto jim začne být mrazivá půda Chicaga pořádně horká. Přijmou proto místo v dívčí kapele odjíždějící na Floridu, pochopitelně jako ženy. Zásadní vtip je v tom, že se oba mládenci ukrývají v ženském hudebním tělese, jehož členkou je i půvabná Sugar (Marilyn Monroe), do které se Joe zamiluje.

Začíná jedna z nejlepších komedií všech dob. Asi se mezi Vámi nenajde příliš mnoho diváků, kteří by tuto brilantní komedii nikdy neviděli, ale její geneze a průběh natáčení jsou stejně zajímavé jako film samotný.

 

V 50. letech se řada studií pohybovala na pokraji krachu a proto začaly vznikat menší produkční firmy. Jedna z nich byla i společnost Walter Mirisch Company, která zaměstnávala mladé talenty a vyprodukovala takové legendární tituly jako Sedm statečných nebo Velký útěk. Billy Wilder (Sunset Blvd.) byl sice skvělý profesionál, ale jeho invenční komedie často nebyl schopen zajetý establishment skousnout. Producenti mu proto na, v té době, kontroverzní látku nabídli 3 miliony dolarů.

Zásadním problémem byla pochopitelně hlavní dějová linka s ožehavými tématy transvestitismu a homosexuality, které pochopitelně nebyly ani lákadlem pro hvězdy té doby. Jack Lemmon byl do té doby druhořadým hercem a Tonyho Curtise půjčilo studio Universal, kde byl v polovině kontraktu 7 leté smlouvy. Všem se ulevilo, když smlouvu na hlavní ženskou roli podepsala bez čtení scénáře Marilyn Monroe. Ta nabídku přijala na popud svého manžela, slavného dramatika Arthura Millera, který jí řekl, že potřebují peníze.

Some-Like-It-Hot_4

Natáčení bylo příšerné. Marilyn Monroe otěhotněla a jelikož byla po potratu, nechtěla znovu o dítě přijít a tak se natáčení neúměrně prodlužovalo. Billy Wilder, který měl zkušenosti z revue ještě předválečného Berlína dal obou hercům k dispozici skutečného transvestitu, který je měl naučit chovat se žensky. Tony Curtis se zaměřil na tehdejší ikonu Grace Kelly, protože řekl, že se nechce chovat zbytečně vyzývavě. Jejich závěrečnou zkouškou bylo absolvování návštěvy narvaných veřejných dámských záchodků, kde nikdo nepoznal, že nejsou ženy.

Pro samotného Wildera představoval mnohem větší problém vyjít s Marilyn Monroe. Ta řekla, že ve filmu obecně hraje samé hloupé blondýny a že rozhodně není natolik blbá, aby nepoznala, že ty dva jsou převlečení chlapi. Wilder po natáčení řekl se svým typickým sarkasmem, že měla prsa ze žuly a mozek jako ementál a doslova:,,Nikdy jsem nepoznal žádnou tak skrz na skrz ničemnou osobu jako byla Marilyn Monroe. A současně žádnou ženu, která by na plátně vypadala tak nádherně.“

Pages: 1 2

2 Diskuse

  1. Ladus napsal:

    Jsou to čtyři dny, co jsem na Někdo to rád horké koukal a díky za zajímavé doplnění informací jak o filmu, tak i o natáčení.

  2. Norbert Auerbach napsal:

    Tuto nádhernou komedii produkovali bratři Mirischovi, dobří přátelé mého otce, a proto mám mnoho letmých vzpomínek. Filmování trvalo o šest týdnů déle, než bylo plánováno, kvůli dobře známým problémům s Marilyn Monroe, která si nemohla zapamatovat text a velmi často se objevila na place se zpožděním.
    Autoři se báli, že film, v němž jsou muži oblečeni jako ženy, bude pochopený jako film určený homosexuálům.
    Tímto snímkem začala celoživotní spolupráce mezi režisérem B. Wilderem a scenáristou I. Diamondem. T. Curtis, která hrál úžasnou parodii na Caryho Granta, skutečně homosexuál byl a v pozdějších letech, když už byla společnost tolerantnější, se k tomu veřejně přiznal.
    Zažil jsem jedno pamětihodné setkání s Billym Wilderem, když přijel do Paříže na premiéru filmu Sladká Irma. Snídali jsme s George V. a Billy řekl:
    ,,Dnes ráno, když jsem pil svou první kávu s Izzym (Diamondem) vyšla z něj záplava slov. Neuvěřitelné!“
    Diamond byl totiž známý tím, že pouze psal, nikdy nemluvil.
    Ptal jsem se tedy, co říkal, a Billy mi tuto informaci podal:
    ,,Řekl: podej mi cukr!!!“

    Film měl všude obrovský úspěch a fráze NIKDO NENÍ DOKONALÝ se používá dodnes.

Přidat komentář

TOPlist