Planeta opic (1968)

Planeta opic (1968)

Planeta opic

USA 1968, Planet of the Apes, režie: Franklin J. Schaffner, scénář: Michael Wilson, Rod Sterling podle stejnojmenného románu Pierra Boullea, kamera: Leon Shamroy, hudba: Jerry Goldsmith, střih: Hugh S. Fowler, hrají: Charlton Heston, Rody McDowall, Kim Hunter, Maurice Evans, Linda Harrison, James Whitmore a další…

Formát: 2.35:1, barevný, 35 mm, délka: 112 minut

Nominace na Oskara za hudbu, kostýmy, čestné uznání za masky pro Johna Chamberse

Film:

Američtí astronauté pod vedením Taylora (Charlton Heston) ztroskotají v budoucnosti na neznámé planetě. Po nesmírně dramatickém boji, kdy se Taylor s němými lidskými obyvateli dostane do zajetí opic a větě:,,Dej ty pracky pryč, ty špinavá opice“ začne jeden z nejzajímavějších příběhů filmového plátna. Taylor je uvězněn společně s mladou dívkou Novou (Linda Harrison) a zkoumán šimpanzími vědci Dr. Zirou (pod maskou půvabná Kim Hunter) a Corneliem (pod maskou Roddy McDowell, Oktavián z Kleopatry). Film končí jedním z nejslavnějším závěrů všech dob.

Původní předloha Pierra Boullea se od filmu dost odlišuje. Knižní předloha se odehrává v 26. století a líčí badatele v čele s Ulyssem (český ekvivalent je Odysseus) Mérouem, kteří přistanou na planetě obývané němými zaostalými lidmi, kterým vládnou opice. V takovém společenství žijí silácké gorily, vzdělaní šimpanzi a konzervativní orangutani. Jak vidíte jedná se tedy spíše o děj podobnější Burtonově verzi z roku 2001.

Planeta opic (1968)

Děj originálního filmu však pozměnil scenárista Rod Sterling, který se proslavil kultovní sérií Zóna soumraku (Twilight Zone). Rozdíl mezi literární a knižní předlohou je tak v samotném Taylorovi. Zatímco badatel Ulysseus uzná dominanci opic, Taylor se nikdy nesmíří s tím, že by opice mohli vládnout lidem. Alegorie na rasismus a atomovou válku čiší z každého filmového políčka, ale nikdy nepřehluší to, že film je především jednou velkou adrenalinovou jízdou. Rozdíl je také v tom, že zatímco v předloze je opičí společnost na vysoké úrovni, tak rozpočet neumožnil udělat výpravnou sci-fi. Film produkoval ve společnosti Fox producent Artur P. Jacobs, který do té doby natočil veleúspěšného Dr. Dolittlea a původně ho plánoval pro Jacka Lee Thomsona. Ten však měl už jiné závazky.

Planeta opic (1968)

Poté oslovil i Blakea Edwardse, tvůrce geniální série o Růžovém panterovi, ale na přímluvu Charltona Hestona dostal film Franklin J. Schaffner (Hoši z Brazílie, Motýlek, Generál Patton). Ukázalo se to nakonec jako správná volba. Schaffner umí vykouzlit atmosféru, používá ruční kameru a nechává kameramana točit scény z divokých nezvyklých úhlů vytvářejících bizarní záběry. Film je dokonce kompletně sestříhaný ostrými střihy – pouze na začátku a konci je použita prolínačka.

Autor výpravy se již díky omezenému rozpočtu rozhodl reflektovat organickou architekturu španělského génia Antonia Gaudího a po jeho vzoru postavit opičí město. Schválně se na film podívejte, ta inspirace je víc než jasná. Na čem producenti nešetřili byla výroba masek, na kterých stál pochopitelně úspěch celého filmu. Osmdesáti členný maskérský tým Johna Chamberse dostal prý z celkového rozpočtu filmu cca 5,8 milionů dolarů na masky neuvěřitelných 17%!

Planeta opic (1968)

Je ale pravdou, že jeden z producentů tuto zprávu později dementoval slovy, že na masky dali jen půl milionu a zbytek byla jen promyšlená PR kampaň. A to si ještě vezměte, že kvůli překvapení se opice objeví až po 30 minutách filmu! Pro herce to muselo být opravdu úděsné, protože museli nosit masky v průběhu celého dne a nesundávat si je. Pití tak popíjeli brčky, jsou z toho docela děsivé fotografie. Zajímavým úkazem se ukázalo to, že mezi pauzami natáčení se mezi sebou bavili jenom jednotlivé opičí druhy – tedy šimpanzi jen se šimpanzi nebo gorily jen s gorilami.

Herecké obsazení probíhalo poměrně hladce. Charlton Heston byl primární volba studia, kdyby odmítl, tak by byla nabídka učiněna Marlonu Brandovi. Heston ve filmu hraje svůj typický nadstandard, který umocňuje jeho mužná muskulatura. Nejlépe se do castingu dostala nádherná Linda Harrison jako Nova. Ta v té době spala s ženatým mladým Richardem D. Zanuckem, tedy synáčkem hlavy studia Fox a ten svou půvabnou milenku dostal k filmu. Poté co mu Jacobs vyhověl se rozvedl se svou první ženou a s Lindou strávil deset let v požehnaném svazku manželském. Během této doby jeho žena hrála ve třech jeho filmech a dokonce se objevila i v jím produkovaném remakeu z roku 2001.

Planeta opic (1968)

Co je pro mě na Planetě opic skutečně uchvacující je brilantní hudba mého oblíbeného génia Jerry Goldsmithe. Vynikající skladatel dal do filmu značnou invenci, kombinoval klasickou hudbu s divokými skřeky, neobvyklými nástroji a orchestr dirigoval v opičí masce, aby nasál tu správnou atmosféru. Jeho legendární soundtrack byl vyznamenán nominací na Oskara.

Vítězem celého projektu byl samotný Jacobs. Ten si film zamiloval natolik, že si z něj udělal do konce svých dnů solidní živnost. Kašírované opičí postavy zákonodárců, které jsou ve filmu a mají přes 6 metrů si dal na zahradu své haciendy a užívá si zasloužených procent z projektu. Film vydělal v amerických kinech 32, 6 milionů dolarů a dalších 15 na půjčovném nosičů. Když připočtete inflaci je to obrovské jmění. Na druhou stranu je to také zatraceně skvělý film! Film se dočkal také remakeu v roce 2001 a následně nové série od roku 2011, která je sice zajímavá, ale originál je jenom jeden.

Ondra Slanina

Výtečný dobový trailer!

1 komentář

  1. Ondra Slanina napsal:

    Pod upoutávkou je jako podkres skutečný soundtrack Jerryho Goldsmithe k tomuto filmu. Jinak profil tohoto vynikajícího skladatele naleznete na tomto odkazu:

    http://magazin.realfilm.cz/2010/07/genius-filmove-hudby-jerry-goldsmith/

Přidat komentář

TOPlist