Bouřlivák a umělec: Bernardo Bertolucci

Tento týden nás opustil Bernardo Bertolucci, velký italský filmový režisér, který se může směle postavit vedle Felliniho, Leoneho nebo Antonioniho.

bertolucci-e1543222549973

Novináři i politici chtěli Bertolucciho během kariéry několikrát lynčovat. Jeho filmy byly většinou zakázané a kontroverzní. Ostatně měl k tomu od začátku nejlepší předpoklady, protože svou kariéru začínal v týmu režiséra Pasoliniho. Pokud k tomu připočteme jeho marxistickou orientaci, nenávist k fašismu a kauzu máslo, ke které se ještě vrátíme, je jasné, že 76 let života prožil Bertolucci naplno. A jak už to v životě bývá, Italové si až po jeho smrti uvědomují, koho v něm vlastně měli. A možná nejenom Italové, jen si vzpomeňte na francouzský film Obávaný, kde byl Bertolucci z mého pohledu zdaleka nejsympatičtější postavou.

 

Bertolucciho filmy v Československu a nyní v Česku příliš známé nejsou, ačkoli si myslím, že kdo je chtěl vidět, tak je viděl. Je škoda, že je Česká televize reprízuje méně, než by si zasloužily. Bertolucci získal 2 Oskary za nejlepší režii a adaptovaný scénář velkofilmu Poslední císař a čestnou Zlatou palmu v MFF Cannes v roce 2011.

 

Bertolucci se narodil v Parmě v italské oblasti Emilia Romagna do rodiny italského básníka a historika umění a maminky, které kolovala v žilách italská, irská a australská krev. Bertolucci poprvé publikoval už v patnácti a za svůj první román získal literární cenu. Studoval moderní literaturu na Univerzitě v Římě, ale studium nedokončil. Důvod je poměrně nasnadě. Bernardův tatínek pomohl s publikací prvního románu Piera Paola Pasoliniho a ten se mu za to odvděčil, když tehdy ještě dospívajícího Bernarda angažoval k filmu. Tím byl snímek Accatone a psal se rok 1961.

pasolinibernard

Už ve 22 letech Bernardo režíroval svůj první film La commare secca, který je vyprávěn retrospektivně a popisuje vraždu prostitutky. Šedesátá léta nabídla Bertoluccimu hodně práce. V Cinecittá se filmovali zahraniční koprodukce a italskému filmu se hodně dařilo. Jenže sedmdesátá léta znamenala hospodářskou recesi a italský film na tom nebyl vůbec dobře. Italové natáčeli hlavně koprodukce a to znamenalo i pro Bertolucciho otevřít se světu, aby vůbec mohl něco ambicióznějšího přivést na plátna kin nebo alespoň do zásobníku filmové kamery.

poslednitangovparizi

Psal se rok 1972 a Bertolucci natočil Poslední tango v Paříži o Američanovi vyrovnávajícím se sebevraždou své ženy vztahem s mladou dívkou, kterému záměrně dominuje. Předně je třeba říct, že bez účasti Marlona Branda by tento film nikdy nespatřil světlo světa a zároveň je třeba říct, že Brando režisérovi nevěřil. Věděl, že hraje v mistrovském díle, ale rozhodně si nemyslel, že by byl Bertolucci druhý Fellini. Naopak. Ve svých pamětech ho popisuje jako intuitivního člověka, který neví co dělá. Navíc tam také popisuje, že mezi nimi byla občas jazyková bariéra, což podle mého soudu hází i trochu jiné světlo na kauzu máslo. Nevíte o co jde? Nerad objasním.

 

Kauza máslo je noční můra každého režiséra při smyslech. V jedné scéně dochází k intimní scéně mezi téměř padesátiletým Marlonem Brandem a ledva zletilé devatenáctitelé Marií Schneider, což v tom filmu není tak neobvyklé. Průšvih nastal, když Brando přinesl na scénu máslo, prsty jej nanesl dívce na zadek a dál už nikdo neví, co se dělo. Jisté je, že Bertolucci věděl, že to Brando udělá a Brando věděl, že může, protože pak nasedne na letadlo a odletí zpátky do Ameriky. Brando tvrdil, že Bertolucci po hercích chtěl opravdový sex, ale jak později Schneider i Brando tvrdili, vše bylo fingované. Co je nad slunce jasné, že Brandovy masité prsty v jejím zadku fingované zjevně nebyly a její slzy nejsou ani trochu vrcholem rafinovaného herectví.

 

Nečekáte, že by se to neobešlo bez následků. Bertolucciho byl souzen a odsouzen. Na 5 let ztratil volební právo a dostal čtyř měsíční podmínku. Film úřady pochopitelně zakázaly a v roce 1978 soud v Bologni nařídil kopii filmu uchovat v Národní knihovně s tím, že se na něj nesmí nikdo dívat. Až později Bertoluccimu úřady umožnily film vytáhnout z archivu a bez jediného střihu uvést do kin. To už ale film získal kultovní proslulost a dnes je zřejmě nejvíce připomínaným filmem jeho kariéry.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist