Katyň (2007)

katyn_2

Polsko, režie: Andrzej Wajda, scénář: Przemyslaw Nowakowski, Wladyslaw Pasikowski, Andrzej Wajda podle knihy Katyń: Post Mortem od Adrzeje Mularczyka, kamera: Pawel Edelman, hudba: Krzystof Penderecki, střih: Milenia Fiedler, Rafal Listopad, hrají: Andrzej Chyra, Maja Ostaszewska, Artur Zmijewski, Danuta Stenka, Jan Englert, Magdalena Cielecka

 

117 minut, 2.35:1, barevný

 

nominace na Oskara – nejlepší zahraniční film, Polské filmové ceny (Orel) – za nejlepší film, herečka ve vedlejší roli (Danuka Stenka), kamera, výprava (Magdalena Dipont), kostýmy (Magdalena Biedrzycka a Andrzej Szenajch), hudba, zvuk

 

Film:

 

Slavný polský režisér Andrzej Wajda zfilmoval v roce 2007 jednu z nejtemnějších událostí polských dějin: masakr 22 500 polských vojáků i civilistů, který provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Kolem katyňského masakru vznikla řada kontroverzí a nejasností. Hromadné hroby obětí odhalili Němci v roce 1941. Moskva na oplátku z masakru obvinila Němce, západ o masakru mlčel… Rusko až po padesáti letech mlčení v roce 1990 přiznalo, že Stalin vraždy polské vojenské a společenské elity opravdu nařídil. Přesto Rusko stále odmítá odtajnit dokumenty týkající se této události a uznat masakr za genocidu.

 

Filmové drama, které tehdy již osmdesátiletý Wajda natočil podle knihy Katyń: Post Mortem od Adrzeje Mularczyka, se zaměřuje na příběhy lidí, které masakr s různou intenzitou osobně zasáhnul. V Katyni byl zavražděn Wajdův otec Jakub a také strýc hudebního skladatele Kryzstofa Pendereckého.

katyn_3

Osou filmu jsou osudy žen, které ztratily své manžely, bratry, syny. Některé z nich se také dostávají do sovětského zajetí, jiné hledají důkazy o jejich přežití, další apaticky čekají, smířené s tím nejhorším možným scénářem. Film představuje jednu z nejhrůznějších vražd především pohledem rodinných příslušníků, prostřednictvím jejich marných nadějí a prožívaného utrpení.

 

Pawel Edelman, kameraman Romana Polanského (Pianista, Bůh masakru) je rodákem z polské Lodži, kde je i věhlasná polská filmová škola, kterou ostatně vystudoval. Je zajímavé, že k filmové kameře ho přivedl jeho bratr, když mu ještě jako náctiletému jednu kameru dal. Edelman tak už od velice raného věku točil na 35 mm černobílý filmový materiál. Katyň je však třeba na rozdíl od oskarových filmů Pavla Pawlikovského Ida a Studená válka natočena barevně. Jak Pawel Edelman uvedl v rozhovoru pro britský serveru Filmuforia.co.uk po dohodě s Wajdou Katyň natáčel z velké části z ruky, hodně scén bylo improvizováno přímo na place s herci a kaskadéry. Výsledek je nesmírně svižný, dynamický a efektní. A má značný dopad na divákovu psychiku. Katyň rozhodně není film určený psychicky labilním divákům.

katyn_4

Wajda v rozhovoru pro britský Guardian uvedl, že ho trápilo jak Katyň vnímají, respektive spíš nevnímají mladší Poláci a řekl:,,Během natáčení se mě lidé často ptali a ostatně já sám sebe také, pro koho ten film točím. Kdybych točil Katyň pro mladší generaci , musí mít film úplně jiné tempo a dynamiku a být vlastně naprosto odlišný film.“ Rozhodl se ale, že by chtěl tímto oslovit právě mladší publikum, proto se rozhodl, že bude film spíš o osobním utrpení, než o faktické historické věrohodnosti.

 

Zkušený režisér Wajda natočil spoustu uznávaných filmů a musím říct, že už poznávám jeho režijní styl. Ze všech východoevropských režisérů se mi na něm líbí, že s vyprávěním neotálí, rychle stříhá a dobře vede herce. Katyň je polské národně sebemrskačské téma, podobné jako je pro nás srpen 1968. Katyň je surové a drsné vyprávění s ukázkami anatomie, ze kterých vám vůbec nebude dobře a takhle silný závěr z paměti už nevymažete. Klobouk dolů.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

Přidat komentář

TOPlist