Krakatit (1948)

krakatit_5

Československo, režie: Otakar Vávra, scénář: Jaroslav R. Vávra a Otakar Vávra podle knihy Karla Čapka, střih: Antonín Zelenka, kamera: Václav Hanuš, hudba: Jiří Srnka, hrají: Karel Höger, Florence Marly, František Smolík, Nataša Tanská, Jiří Plachý

106 minut, černobílý, 35 mm

Film:

V nemocnici ošetřuje lékař (František Smolík) neznámého muže, který byl nalezen popálený a v bezvědomí. Pacient, jak se později ukáže je inženýr chemie Prokop (Karel Höger) a v horečnatém snu se mu vracejí předchozí zážitky a dost možná představy. Vidí sám sebe vysíleného a zraněného na nábřeží řeky, kam došel po výbuchu svého posledního vynálezu – výbušniny, kterou nazval krakatit.

Náhodně potká bývalého spolužáka Tomeše a ten ho odvede k sobě domů. Prokop mu v horečce prozradí vzorec svého vynálezu, který se Tomeš rozhodne zpeněžit. V částečné amnézii odjíždí Prokop k Tomešově rodině do Týnice. V péči Tomešova otce lékaře a jeho dcery Anči (Nataša Tanská) se uzdraví. Anča se do Prokopa zamiluje, ale Krakatit stále přitahuje zbrojaře a mocnosti, kteří za něj Prokopovi nabízí slávu a peníze. Jednoho dne Prokop potká půvabnou ženu princeznu Vilemínu (Florence Marly), která je zcela mimo jeho možnosti.

krakatit_4

Vávrův Krakatit vznikl podle stejnojmenného románu Karla Čapka. Zatímco v knižní předloze z roku 1924 byly pokusy inženýra Prokopa s atomy a zkázonosnými výbuchy v rovině literární fantazie, filmová adaptace nabídne i jeden z výbuchů v podobě atomového hřibu. Traduje se, že při promítání filmu v Americe se diváci domnívali, že se jedná o autentické záběry výbuchu, ale Vávra záběry natočil trikově.

 

Vávrovi se velmi zajímavě podařilo natáčet jak v reálných lokacích, tak v trikových záběrech, které evokovaly fantaskní kulisy. Nevím jaký byl rozpočet tohoto filmu, ale invenčnost řešení některých záběrů je dodnes vynikající – Högerova chůze po zdánlivě nekonečné ploše nebo přednáška na fakultě. Film má rovněž velice zdařilé kostýmy.

krakatit_3

Hlavní role se zhostil Karel Höger (Noc na Karlštejně, Čest a sláva), pro kterého to nebylo první ani poslední setkání s Karlem Čapkem. První velkou čapkovskou roli hrál od února 1938 ještě v brněnském divadle, a to Toniho v Matce. Po válce pak Höger ztvárnil v Národním divadle v Praze další čapkovskou roli v Matce a v roce 1954 v Loupežníkovi. Karel Höger zavzpomínal ve svých pamětech:,,Rád jsem ho hrál – asi tak rád jako inženýra Prokopa ve filmovém „Krakatitu“. Až mne v té době, kdy jsme jej natáčeli a kdy už za námi byla Hirošima a Nagasaki, až mne mrazilo, z té Čapkovy hrozné jasnozřivosti.“

krakatit_2

Velice rád bych připomněl představitelku titulní ženské role Florence Marly, vlastním jménem Hana Smékalová, která po natočení tohoto snímku emigrovala a prožila velice zajímavý život. Svůj filmový debut absolvovala pod vedením svého manžela režiséra ve špionážním francouzském dramatu Alibi z roku 1938, který se hrál i v našich kinech. Před válkou bydlela v Paříži, ale když její manžel nastoupil do armády musela uprchnout. Před příchodem německé armády do Portugalska získala povolení ke vstupu do Argentiny, kam se dostala dobrodružnou cestou skrze Bolívii a Paraguay. V Buenos Aires se po delší době setkala opět s manželem. Její jazykové nadání jí pomohlo rychle zvládnout španělštinu a brzo dostala hlavní roli ve španělsky mluvícím filmu, natáčeném v Argentině, Cesta bez návratu. Film byl úspěšný, ale Florence se vrátila do Evropy. Za snímek Les Maudits (1947) byla nominovaná jako nejlepší herečka v kategorii dramatického filmu v Cannes a dostala cenu filmové kritiky. Po tomto úspěchu navštívila Prahu, kde setkala prvně s režisérem Otakarem Vávrou, který jí nabídl hlavní roli právě v Krakatitu. Svůj výdělek z filmu Krakatit přenechává svým přátelům a příbuzným v Československu, šlo o částku 100000 dolarů. Po tomto natáčení odjela do Itálie, kde si ji všiml castingový režisér a zahrála si i se savným Humphrey Bogartem ve filmu Tokyo Joe (1949).

 

Čapkova moralistní fantazie nese ve Vávrově pojetí určité dobové tendence, které jsou pro mě dnes poněkud nepřijatelné. Filmu se ovšem nedá upřít velice zajímavá atmosféra, která v českém filmu příliš následovníků nemá. Horečné vize skvěle zvládl František Vláčil v geniálních středověcích snímcích Marketa Lazarová a Údolí včel, ale Vávrův Krakatit snese srovnání s tehdejší světovou produkcí, kterou Vávra ostatně velmi bedlivě sledoval. Snímek Krakatit byl restaurován Národním filmovým archivem pro projekt Zpět v kinech a nyní máte velkou příležitost odebírat youtube kanál Česká filmová klasika, kde můžete legálně sledovat české restaurované filmy s vypořádanými právy. Krakatit je jeden z nich.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/box-of-film.jpg

 

Otakar Vávra románovou předlohu natočil ještě jednou v roce 1980 s názvem Temné slunce, ale k této starší verzi se mu nepodařilo kvalitativně ani přiblížit.

NOMINUJTE POUTNÍKA SVĚTEM FANTAZIE NA KNIHU ROKU NA DATABÁZÍ KNIH – ZDE

(pro hlasování je třeba se na tamějším webu přihlásit)

obalka_Poutnik_realfilm

Knihu Poutník světem fantazie vydává Charon media a můžete si jí koupit v distribuci společnosti Kosmas.

Přidat komentář

TOPlist