Mistr manýry: Claude Chabrol

Claude Chabrol - filmografie

Jednoznačným triumfem a návratem na výsluní se tak stal až film Les Biches (1967). Bohatá Frederique (Stepháne Audran) a malířka Why ( Jacqueline Sassard) spolu žijí jako lesbický pár. Později se Why zamiluje do známého a úspěšného architekta Paula (Jean Paul Trintignant), s kterým si však současně začne i její přítelkyně. Žárlivost však, jak známo vede k vraždě. Chabrol tímto filmem začíná svou divácky nejslavnější etapu tvorby, tedy žánrový thriller odehrávající se mezi smetánkou, kdy odhaluje temné stíny pokrytecké morálky pracháčů. Na MFF v Berlíně si odnese hereckou cenu představitelka Stepháne Audran.

Bestie musí zemřít (Quo la bete meurt, 1969) je dalším ze série jeho úspěšných ,,nemorálních“ thrillerů. Film začíná náhodným zločinem. Muž přejede devítileté dítě a zmizí z místa činu bez přivolání pomoci. Chlapcův otec, povoláním spisovatel, se rozhodne krvavě pomstít. Když pachatele vypátrá postaví se proti sobě dva muži neváhající prolít krev.

Chabrolovy úspěšné snímky té doby jako Řezník (Le boucher, 1969), Nevěrná žena (La femme infidele, 1968), Juste avant la nuit (1971) a právě Bestie musí zemřít spojuje jednak zločin, ale soustředí se především na lidské chování hlavních aktérů, které jsou středobodem nálady filmů. Postavy jsou lidé z vyšší společnosti, často lidé bez skrupulí, lidé s různými úchylkami (modří už vědí, že?), ale na rozdíl od Hitchcockovy mistrné hry s formou je Chabrol mnohem jízlivější a ve své podstatě zákeřnější.

Claude Chabrol - filmografie

Důležitým snímkem v Chabrolově kariéře je jeho skvělý thriller Krvavé svatby (Les Noces Rouges, 1972). V městečku na Loiře udržuje milostný poměr manželka starostky (Stepháne Audran) s členem městského zastupitelstva Pierrem (Michel Piccoli). Aby zachránili svůj vztah a legitimizovali jej v očích veřejnosti, Pierre brutálně zavraždí svou manželku. Když starosta odhalí jejich poměr a začne Pierra vydírat, zabijí milenci i jeho.

Jejich spokojený vztah však má povážlivé trhliny. Chabrol se inspiroval skutečným případem a těžce narazil na odpor francouzského ministra kultury, který se dokonce snažil film nevpustit do kin, do té doby než bude skončen soudní proces se všemi aktéry. Chabrol a jeho zastánci však pravděpodobně celkem oprávněně trvali na tom, že píchli do vosího hnízda. Film byl uveden v soutěžní sekci na MFF v Berlíně a celkem po právu si kromě publicity odnesl i punc mimořádně zdařilého díla, které se řadí k mistrovým vůbec nejlepším.

Úspěch Krvavých svateb a režimní cenzura jej přivedla k natočení filmu Nada, kterým si však dost pošramotil pověst. Příběh skutečné teroristické skupiny koresponduje s politicky laděnými filmy 70. let, zároveň však dokazuje, že únosy a vraždění nejsou pro Chabrola šálkem čaje. Na druhou stranu s odstupem času, je celkem pochopitelné, proč film natočil a co tím chtěl říct.

Claude Chabrol - filmografie

Neúspěch Nady přivedl Chabrola do ,,bezpečného“ náručí televizní tvorby, aby se do kin vrátil do diváckého i kritického zájmu s žánrem, který mu šel nejlépe. Film Les Fantômes du chapelier z roku 1982 je o kloboučníkovi Labbém (Michel Serrault), který zavraždil svou chromou ženu, která ho již léta šikanovala. Za okno svého domu strčí figurínu, aby svůj čin zamaskoval. Přítelkyně jeho ženy chce však přijít na její oslavu a tak je kloboučník nucen opět vraždit. Labbé však netuší, že jeho noční tajné výlety někdo pozoruje. Thriller s prvky černé komedie vrátil Chabrolova témata do diváckého zájmu.

A Chabrol opět vyrazil jiným směrem než se od něj čekalo. Film Krev těch druhých (Les sang des autres, 1984), kde hraje mladá Jodie Foster, Sam Neill nebo Lambert Wilson se stává propadákem. Vztahový film na pozadí velké politiky 30. let se nestal úspěchem ani náhodou.

Chabrol se proto opět vrátil k detektivkám. Se stejným štábem natočil filmy Kuře na octu (Poulet au vinaigre, 1985) a Inspektor Lavardin (Inspecteur Lavardin, 1986), kde převrací pravidla žánru svým typickým podvratným způsobem. Lavardin není žádný hodný policajt, ale člověk, který bere zločince takové jaké jsou a občas jím projde vlna pořádného vzteku.

Filmem z 80. let, který si však s jeho jménem vybaví většina diváků je mistrovský snímek Masky (Masques) z roku 1986. Christian Legagneur (Philippe Noiret) je veleúspěšný televizní moderátor. Jeho pořad kloubí inteligentní zábavu se srdečností a přesně takového mají lidé zažitého i Christiana. Je celkem logické, že sebestředný boháč si k sobě pozve spisovatele, který se chystá sepsat jeho paměti. Jenže spisovatel brzy zjistí, že Christian je pěkný gauner, protože se snaží zmocnit dědictví své kmotřenky. V tomto snímku se geniálně potkává mistrovská režie Clauda Chabrola a fenomenální herectví Philippa Noiret. Masky jsou bezkonkurenčně jedním z nejlepších francouzských filmů nejen 80. let.

A s laťkou proklatě vysoko pokračoval i psychothrillerem Houkání sovy (Le cri du hibou). Kreslíř Robert žije v odloučení od své ženy v městě Vichy, kde brzy odhalí svůj objekt touhy. Je jím půvabná mladá Julietta. Pozoruje jí u ní doma a přemýšlí, jak jí oslovit. Jenže milostné vztahy, jak známo vedou k násilí a u Chabrola obzvlášť.

Pages: 1 2 3 4

Přidat komentář

TOPlist