Silnice (1954)

Silnice (1954)

Silnice

Itálie 1954, La Strada, režie: Federico Fellini, scénář: Federico Fellini, Tulio Pinelli, Ennio Flaiano, kamera: Otello Martelli, střih: Leo Catozzo, hudba: Nino Rota, hrají: Giulietta Masina, Anthony Quinn, Richard Basehart, Aldo Silvii a další…

Stříbrný lev na MFF v Benátkách, Oskar za nejlepší cizojazyčný film

Film:

Potulný artista Zampano (Anthony Quinn) si koupí mladou dívku Gelsominu (Giulietta Masina) od její rodiny, aby se mu starala o teplé jídlo a pomáhala mu při vystoupeních. Gelsomina je čistá duše, která rozumu příliš nepobrala. Vztah se Zampanem je plný konfliktů, krutosti a nedorozumění. Když si uvědomí, jaké city k dívce chová, je už ale pozdě.

,,V zázračném tichu se snášejí na moře sněhové vločky. Různá nedešifrovatelná seskupení mraků. V jasné noci, se nese k nebi slavičí zpěv, který náhle umlká. Skřítkové srpnového odpoledne, kteří zlobili každého, kdo usnul s otevřenými ústy pod duby…“ Tohle jsou první poznámky z deníku Federica Felliniho, které si napsal u filmu Silnice.

Jako každý režisér, který je ženatý s herečkou chce pro svou lásku natočit film, ve kterém vynikne. Když Fellini chystal tento film měl na mysli svou ženu, o které říkal, že je klaunem v sukních. O mistrovi je všeobecně známo, že miloval svět cirkusu a potulných kejklířů. Ve své autobiografii popisuje, že utekl od rodičů k cirkusu, což je naprosto neuvěřitelná lež, ale k jeho osobnosti sedí. Fellini byl mistrovský vypravěč, i když na jeho zaručených historkách kolikrát nebylo ani trošku pravdy. Přesto právě jak líčí vznik Silnice zní docela relevantně.

Silnice (1954)

Na počátku byla Giulietta Masina, tedy vlastně už Gelsomina, zábavná dívka, která každého rozesměje a k ní se měl ze stínu vynořovat její obrovský protipól Zampano. Fellini uvádí, že když svůj nápad vyprávěl svému příteli Pinellimu, tak mu prý zrudly uši a řekl, že už dlouho nosí v hlavě příběh odehrávající ve světě potulných kejklířů.

Silnice je v prvé řadě klasická tragédie a první obrovský mezinárodní úspěch Federica Felliniho, který se zde etabloval mezi mezinárodní špičku a na rozdíl od Zampana si představitelku půvabné Gelsominy, tedy přestárlou dívenku s věčným úsměvem a smutnýma očima, vzal za ženu a nabídl jí ještě řadu klasických rolí.

Fellini se tak v éře italského neorealismu vzpurně odklonil k celosvětově srozumitelnému titulu, podpořeným i obsazením mezinárodní hvězdy Anthony Quinna, jehož hlavními znaky jsou archetypy lidských vlastností. Proti sobě stojí hloupý uzavřený silák všemožně potlačující své city a hloupá mladá dívka s šibalským pohledem, ale zase se srdcem na dlani.

Silnice (1954)

Fellini ve snímku inscenuje tragické momenty, které prokládá humornými vložkami. Staví proti sobě laskavost a krutost. To co dělá z tohoto filmu nestárnoucí dílo jsou ale skutečné emoce. Zampana od začátku nenávidíte, ale na konci filmu ho spíš litujete a tragický osud Gelsominy podpořený hudbou Nina Roty (Osm a půl, Sladký život) skutečně dojímá k slzám.

Silnice je nestárnoucí příběh, který velmi dobře funguje i po letech. Fellini sám říkal, že pokaždé když slyšel sólo na trubku z tohoto filmu zaleskly se mu oči. Anthony Quinnovi se zase zaleskly oči, když na radu svého agenta změnil smlouvu na Silnici po zjištění, že podepsal mocným producentům filmu Carlu Pontimu a Dinovi De Laurentiisovi, že jeho honorář bude tvořen pouze procenty ze zisku díla, a nechal si vyplatit fixní honorář. Přišel tak o několik milionů dolarů. Film nakonec kromě vítězství na festivalu v Benátkách vyhrál i Oskara za nejlepší cizojazyčný film, který se ten rok uděloval vůbec poprvé.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

reklama světová klasika
Koupit ZDE ↓

Tištěná verze
http://www.kosmas.cz/knihy/168427/slavna-svetova-filmova-klasika/

 

Přidat komentář

TOPlist