Dogman (2018)

dogman_2

Dogman, Itálie/Francie, 2018, režie: Matteo Garrone, scénář: Ugo Chiti, Massimo Gaudioso, Matteo Garrone, kamera: Nicolai Brüel, hudba: Michele Braga, střih: Marco Spoletini, hrají: Marcello Fonte, Edoardo Pesce, Nunzia Schiano, Adamo Dionisi, Francesco Acquaroli, Alida Baldari Calabria

 

MFF v Cannes – nejlepší herecký výkon v hlavní roli (Marcello Fonte), oficiální soutěž, Donatellův David za nejlepší film, režii, scénář, herec ve vedlejší roli (Edoardo Pesce), kamera, výprava, make-up, střih, zvuk, Evropská filmová cena – herec v hlavní roli (Marcello Fonte),  masky

 

102 minut, 2.39:1, ARRI Alexa Mini, barevný

 

Film:

Na chudém italském předměstí žijete ve smečce. A bez ní nepřežijete. Jenže ne každý pes, se kterým to táhnete, by měl jen tak volně pobíhat. Marcello (Marcello Fonte) dělí svůj čas mezi práci ve svém skromném salónu pro psy a láskyplnou střídavou péči o dceru (Alida Baldari Calabria). Do jeho života zasahuje i neurvalý Simoncino (Edoardo Pesce), bývalý boxer a surovec, který terorizuje celé okolí, ale zřejmě se znají už dlouho, proto spolu i přes velké skřípání zubů docela vychází.

Simoncino je drogově závislý a peníze si obstarává loupežemi a pokud je to nutné, dokáže svými zničujícími údery pěkně zmalovat ciferník. Marcella využívá , ale občas mezi nimi probleskne i náznak jistého přátelství. V uvozovkách. Je dost dobře možné, že ti dva spolu vyrůstali, ale to už je hodně dlouho. Jejich vztah je hodně nezdravý a poničený dvěma neřešitelnými faktory – nedostatkem peněz a důvěrou komunity v malého neškodného Marcella, který je předvojem Simoncinova dekadentního charakteru. V momentě, kdy se Simoncino rozhodne vyloupit obchod krámu sousedícího s Marcellem a použije přitom jeho osobní klíče, všechno se změní.

dogman_3

Režisér filmu Matteo Garrone o svém přístupu k filmu prozradil: „Dogman není filmem pouze o pomstě, i když pomsta (možná bylo by lepší napsat vykoupení) v něm hraje důležitou roli. Stejně tak to není ani variace na téma věčného boje slabšího se silnějším. Je to film, který nás staví před něco, co se týká nás všech: před důsledky vlastních rozhodnutí, která činíme každý den, abychom přežili.“

Pokud čtete náš magazín pravidelně, tak víte, že jsem pobýval půl roku v Itálii, a to v době, kdy už tento film nebyl na programu kin a když jsem se občas vrátil do Čech, tak jsem ho bohužel také minul. Vidět jsem ho ale chtěl, protože už od jeho uvedení v Cannes ho provází pověst mimořádného snímku. Nyní jsem ho ale konečně zhlédl a ve světle mé připravované knihy Slavná románská filmová klasika, Dogmana zřejmě vidím jinak, než jak bych ho viděl, kdybych v Itálii nežil.

dogman_4

Sociální realistické drama má v Itálii silnou tradici a stejně jako u nás je v Itálii velice silně vnímán pes ani ne tak jako domácí mazlíček, ale jako parťák. Zde je třeba skutečně smeknout před cvičiteli psů, kteří na tomto filmu spolupracovali, protože jsem ještě nikdy neviděl zprostředkovávat tak silné emoce v klíčových scénách filmového vyprávění jako právě tady.

Tento film ale není o psech. Je to komorní příběh o determinaci prostředí o každodenním boji o přežití a vztazích, které vlastně ani nemohou být jiné. Je to příběh ze současnosti a nemusí se nutně odehrávat jen na italském předměstí, může být stejně tak z Mostu, Chomutova, Kladna, Brna, Ostravy, Příbrami a mohl bych jistě pokračovat dále.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist