POD POVRCHEM: Ze zákulisí RealFilmu

Dnes dáme nahlédnout pod pokličku RealFilmu, protože jsme to už pár let nedělali a v minulosti to mělo docela úspěch.

neon demon_2

Denním chlebem je pro nás vybírání z došlých pozvánek, který film budeme recenzovat. Naší filozofií vždycky bylo vybírat už dopředu takové filmy, které zato stojí. Někdy se ale přihodí, že se v distribuci objeví film, u kterého absolutně netušíte. Několikrát se nám také přihodilo, že bylo třeba z projekce odejít, protože to bylo tzv. „too much“.

Jeden z oblíbených dramaturgů festivalů po pražských kinech je už na mém soukromém blacklistu, protože vím, že pokud on napíše, že se jedná o naprostou pecku, mám v kině nutkání si ustřelit hlavu. Jeden z nejstrašnějších přehmatů, který jsem v kině zažil byl Tchaj-wansko-čínský film Assassin, který má na csfd.cz hodnocení 60%. Tento podle distributora vizuálně omračující snímek byl jeden z těch případů. A dalším takovým filmem byl snímek Neon Demon, který rozhodně není vhodným filmem pro první rande se slečnou. Pokud jste film viděli, tak tušíte o čem je řeč. Je libo sklivec s majonézou?

Občas se ale tisková projekce může stát noční můrou i z jiného důvodu. Na premiéře jednoho českého dokumentu o tantrickém sexu se ještě před projekcí delegace účinkujících představila recenzentům. Po tuším snad i docela zábavném úvodu si pak jeden z účinkujcíích z pro mě neznámého důvodu sedl vedle mě. Musel kvůli tomu přelézt jednu řadu v kině, protože jsem seděl téměř na kraji druhé řady u stěny. Už to mi přišlo divné. Uprostřed filmu se ten člověk začal vedle mě poněkud ošívat a nervózně funět. Načež se na plátně objevila scéna, kde tento muž začal v rámci tantrické přípravy strkat druhému muži do análu prsty. Začal jsem se nahlas smát, ostatní se ke mně přidali a ten pán odešel.

foto Wojciech Wandzel

foto Wojciech Wandzel

Vzpomeňme ale také tiskové konference konané k uvádění nových filmů nebo představování festivalů. Tyto akce mají své harmonogramy a zejména nyní zjara je festivalů opravdu spousta – Febiofest, Finále, Zlínfest nebo ostatně i Český Těšín, kterému letos děláme mediálního partnera. Často se tyto akce stávají vyřizováním účtů nebo přehlídky občasné arogance, ať už u filmařů, novinářů, ale leckdy i pořadatelů. Velmi hustá atmosféra byla na tiskovce k filmu Hořící keř, kde jako vždy suverénní režisérka velice dramaticky líčila osobnost Jana Palacha a po skončení monologu přišla na řadu otázka nestorky filmových recenzentů, že Palach je sice fajn, ale že by to chtělo spíš zfilmovat osudy bratrů Mašínů. Tam mě zamrzelo, že tam byl zákaz natáčení, protože jinak jste mohli vidět něco, co jsem už na žádné jiné tiskovce neviděl. Každopádně po velmi ostré odpovědi se nestorka zvedla a odešla ještě před rautem. A zatímco ještě tento film měl od ní docela dobrou recenzi ten další, co byl třeba na Berlinale už ne.

spolu1

A u Berlinale se vyplatí zůstat, protože tam jsme byli s RealFilmem několikrát a tam přeci jen jezdí poněkud jiná liga herců a tvůrců než k nám do Čech na festivaly. To je ale konstatování faktu, nikoli švejkování. Ze všech hvězd na mě ale největší dojem udělal herec Elyas M´Barek (Spolu to dáme) aka Zeki Miller ze série Fack jú, pane učiteli, kterou viděly desítky milionů diváků, dost možná dnes už stovky milionů. Tedy diváků. Dětí. Na Marlene Dietrich Platzu se po jeho objevení spustilo šílenství srovnatelné s Perným dnem a herec byl neskutečný kolík. Zavolal:,,Vystrčte mobily na selfíčka.“ Děti vytáhly mobily, daly si je před sebe a herec začal dřepovou chůzí kolečko kolem bariéry a s každým dítětem si udělal rozesmáté selfie!

Mamma Mia, Here We Go Again!

A nezapomenutelné bylo setkání s Meryl Streep, která se rozhodla podepsat všem divákům na červeném koberci, protože na ní čekali několik hodin v berlínské zimě a papaláši uvnitř mají teplo. Tam mě zaujalo, že na velkoplošné obrazovce byly vidět záběry zevnitř z paláce, kde seděl třeba Tom Tykwer a hlavouni německé politiky a organizátoři museli čekat na zahájení projekce, dokud se Mrs. Streep nedopodepíše. Pojala to jako hereckou etudu, dokonce došlo i na slzy a začátek se posunul o dobrou půlhodinu. Hvězda jak má být. A to je pro dnešní pod povrchem už raději vše, protože mě svrbí prsty na klávesnici s jednou další hodně bizarní historkou, ale to třeba zase někdy příště.

Přidat komentář

TOPlist