Bolest a sláva (2019)

bolest_4

Dolor y gloria, Španělsko, režie a scénář: Pedro Almodóvar, kamera: José Luis Alcaine, střih: Teresa Font, hudba: Alberto Iglesias, hrají: Antonio Banderas, Asier Etxeandia, Leonardo Sbaraglia, Cecilia Roth, Raúl Arévalo, Nora Navas, Julietta Serrano

110 minut, barevný, distributor: Bioscop

MFF v Cannes – cena pro nejlepšího herce (Antonio Banderas), nejlepší hudba, nominace na Zlatou palmu

Film:

Salvator Mallo (Antonio Banderas) je slavný filmový režisér. Za svou kariéru posbíral mnoho úspěchů. Nyní se jeho svět hroutí. Salvator cítí jen prázdnotu a není schopen tvořit. Jestli chce dál žít, musí najít příčinu.

bolest_a_slava

Ve vzpomínkách se vrací do svého dětství do 60. let, kdy s rodiči emigroval do Valencie. Snaží se rozpomenout na spalující touhu po své první lásce, kterou potkal v 80. letech v Madridu a na bolest, kterou mu přinesl rozchod. Tehdy cítil opojnost života i utrpení. Psaní pro něj bylo únikem a zapomněním. Kouzlo filmu mu přineslo slávu i vykoupení z neúspěchů jeho života.

bolest_a_slava_2

Bolest a sláva je nejnovějším počinem z pera kultovního španělského režiséra a scenáristy Pedra Almodóvara (Julieta, Spoutej mě!, Kůže, kterou nosím, Volver, Rozervaná objetí). Ten do hlavních rolí obsadil své oblíbené a osvědčené herce – Antonia Banderase a Penelope Cruz. Antonio Banderas zde podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry.

Bolest a sláva vypráví o složitosti oddělit tvůrčí proces od vlastního života a od vášní, které žití dávají smysl a naději. Je to film jak z jiné doby a vypráví o věcech, se kterými se v dnešní kinematografii příliš nesetkáváme. Ostatně jak hodnotit film, který je pozdním dílem velkého tvůrce, který se vyznává k lásce filmu a objektivně se může směle postavit vedle Truffautovy Americké noci nebo Felliniho 8 a půl.

bolest_5

Není to ale typický cinefilský počin, protože film nahlíží na kinematografii, aniž by byl oddělen od reálného světa, i z toho důvodu ho ocení i normální diváci. Film jsme viděli na projekci mezi platícími diváky, nikoli novináři. V sále byly z 95% ženy kolem padesátky a při odchodu jsem slyšel velmi pochvalné ohlasy ve stylu:,,To byl ale hezký film. Vyprávěl o životě a hezky se na něj dívalo.“ Neodpustím si katovský šleh, když jsem se pak díval na komentáře omladiny na csfd.cz, kde se psalo o nudě a malé vyšinutosti. No nevím, řekl bych, že publikum je docela cynické, protože ani zde nechybí scény s kouřením heroinu, mužská láska a zobrazení pánských přirození a myslím si, že v méně liberálních zemích než je Česko, diváci řadu scén neuvidí.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist