Restaurování českých klasik je definitivně u konce

Pro restaurování starších českých filmů se z velkých plánů stalo postupně fraškou. Po velkohubých výkřicích, neúspěšné petici k odvolání šéfa NFA Michala Breganta a nynějším tragédovi z ČSSD Staňkovi je jasné, že neschopnost české politické scény definitivně pohřbí celý projekt?

marketa_lazarova_bild_02

Pro současný stav restaurování českých filmů se jen horko těžko hledají slova. Na ministerstvu kultury se střídají slabí jedinci s diletanty, vrcholem nemohoucnosti byla zřejmě slabá Nečasova vláda, kdy ministerstvo řídila družinářka, která už naštěstí skončila na propadlišti dějin se svým dnes již legendárním výrokem:“procesy už byly nastaveny“. Bohužel humor je to jediné, co nám zbývá. Výsledek velkolepě ohlášené digitalizace už není jenom fraška, ale zjevné fiasko. Od našeho posledního článku z roku 2016 se nestalo vůbec nic a už se nic nestane. Vážně. Game over.

Letos je to již devátý rok od ohlášení velkolepého projektu na profesionální digitalizaci dvou stovek starších českých filmů. První vlaštovkou byla Marketa Lazarová a vše vypadalo velmi slibně. Bohužel jenom vypadalo. Díky soukromým sponzorům a některým institucím, zejména pak Mezinárodnímu filmovému festivalu v Karlových Varech se podařilo ještě dokončit restaurování filmů Hoří, má panenko a Všichni dobří rodáci. Tímto tempem by se tedy proces digitalizace měl dokončit cca za sto let. Jak asi chápete, tak pomalu to přeci jen nepůjde. Zejména z toho důvodu, že filmy do té doby podlehnou zkáze. NFA ovšem tvrdí, že filmová surovina vydrží stovky let. A podle čeho se to dá vlastně určit? Stovky let totiž není stará jaksi ani kinematografie.

 

Držitelem práv na starší české filmy je český stát, který je v současnosti již šestým rokem spravuje přes Národní filmový archiv.  Média celou kauzu nesmyslně zkreslila. Stát chtěl totiž původně filmy restaurovat. To ovšem stojí cca 2 miliony korun za snímek. Původní projekt by tak měl obrys řádově za 400 milionů korun. A ty stát nemá. A nikdy neměl. Nechápu tedy, proč s tím vůbec nějaký úřednický jouda rukoval na veřejnost. NFA dnes filmy nerestauruje, ale digitalizuje, a to v Maďarsku, protože tam získal nejlepší finanční podmínky. Pro srovnání restaurování v Česku 1,5 – 2 miliony korun, tedy čištění obrazu, konzultace, práce techniků, nový zvukový mix. A oproti tomu maďarská digitalizace. Přesvědčivý proces, kdy se obraz dostane do fáze, jak vypadal v době premiéry tedy tak, jak ho diváci mohli vidět. A nyní si vezměme kauzu Postřižiny. Kameraman Jaromír Šofr snímek natočil specifickou technikou a myslel si, že právě restaurování by mu pomohlo s pomocí moderních technologií film dostat do fáze, jak si ho jako umělec prapůvodně představoval. Archiváři ale takové zásahy rádi úplně nemají, ale zejména na ně nemají peníze. Je něco jiného pokud se u Taxikáře Scorseseho změnila barevnost červené za dohledu kameramana, protože to tak tvůrci původně chtěli a hlavně si na to tvůrci sami sehnali peníze. Tomu se říká kapitalismus.

 

Proces digitalizace a restaurování filmů ve světě probíhá už několik desetiletí, mezi pionýry této bohulibé činnosti patří filmaři Nového Hollywoodu v čele s Martinem Scorsesem a samozřejmě filmoví archiváři. Na restaurování se podílí také filmoví fanoušci, to je třeba případ čištění kopie Vláčilova majstrštyku Údolí včel.

 

Cílem tohoto projektu je vždy oslava vybraných filmových děl a snaha o maximální autenticitu k původní verzi. Ale pozor, v případě Scorseseho Taxikáře šlo díky digitální technologii také v počítači dotvořit snímek tak, jak měl režisér v hlavě při své autorské vizi a tenkrát se to nemohlo natočit kvůli nedokonalosti filmových technologií. Zařazení filmového díla na seznam restaurování znamená velkou poctu. Film dostane velký mediální prostor, vyjde znovu na nosičích, hraje se na přehlídkách pro veřejnost a často zažívá druhou šanci bodovat u publika.

 

Výsledek restaurování je k dnešnímu dni naprostý debakl. Je zřejmé, že se dříve vybrané tituly restaurovat nikdy nebudou, celý projekt má od začátku špatnou koncepci, velkorysý plán operující se stovkami milionů ze státního rozpočtu očividně nikdy nestál na reálných základech a nikdo se ani nezamyslel nad tím, že k celému projektu se nemůže přistupovat pouze z hlediska financí, ale i z hlediska personálního a technologického. Čau lidi! Jedeme dál! Silné Česko! To byl vtip, samozřejmě. Klasické filmy můžeme odepsat. Splněno.

Přidat komentář

TOPlist