První člověk v domácím kině

Je to vlastně docela zvláštní, že První člověk neuspěl u diváků a u kritiky jen napůl. Přitom je to věru povedený snímek, který skládá reparát v domácím kině.

first-man1

First Man, USA, 2018, režie: Damien Chazelle, scénář: Josh Singer podle knihy Jamese R. Hansena, kamera: Linus Sandgren, hudba: Justin Hurwitz, hrají: Ryan Gosling, Claire Foy, Jason Clarke, Ciarán Hinds, Pablo Schreiber

141 minut, barevný,

Film:
Před padesáti lety se půl miliardy lidí mačkalo u televizí, aby v přímém přenosu sledovali přistání posádky Apolla 11 na Měsíci. Krátce nato pronesl astronaut Neil Armstrong slavnou větu „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo,“ a počin, který se stal možná nejodvážnější výpravou od plavby Kryštofa Kolumba, byl tímto úspěšně završen. Stejně fascinující ale byla éra, která tomuto letu předcházela, a životní příběh člověka, jenž dostal to privilegium udělat na Měsíci první „lidský“ krok.

„To, co ti lidé podstoupili, bylo v dobrém smyslu slova šílené. Létali v nesmírně křehkých strojích, čelili spoustě otázek, na něž neexistovaly odpovědi, podstupovali nezměřitelné riziko a každý jejich krok přitom sledoval celý svět. Umíte si představit, že na jednom člověku leží tak obrovské břímě?“ říká režisér Damien Chazelle.
Příběh Prvního člověka začíná v roce 1961, kdy začal pracovat jako pilot pro NASA a kdy se musel vyrovnat s osobní tragédií, smrtí dvouleté dcery na nevyléčitelnou nemoc. Pro práci, která představovala permanentní koketování se smrtí si těžko mohli v NASA vybrat vhodnějšího aspiranta. Armstrong není vesmírný kovboj, který by riziko podstupoval dobrovolně a s frajerským nadhledem, na druhou stranu ani nepanikaří v situacích, kdy mu jde o život. Jeho základním charakterovým rysem je klid. Klid ve chvíli, kdy se ve zkušebním modulu řítí k zemi volným pádem, klid, když odpovídá synovi na otázku, zda se z mise vrátí, klid ve chvíli, kdy dělá onen historický první krok. Protiváhou tomuto klidu je pak absolutní neklid jeho ženy (Claire Foy) a její vnitřní drama, s jakou prožívá jeho každý úspěch, a možnost, že se už nikdy nevrátí. „Na Neilovi je fascinující, že je pro většinu lidí záhadou. Vezměte si ten paradox – je to jeden z neslavnějších lidí v historii a víme o něm tak málo,“ říká režisér Chazelle.

first-man2

V roce 1968 sice do Československa přijely tanky a my byli bohužel na jiné straně barikády, než USA, ale přenos prvního letu na Měsíc běžel i v totalitním Československu. Lidé se na toto zjevení dívali na malých černobílých bedýnkách a troufám si tvrdit, že kdo to viděl, nikdy nezapomene, tedy alespoň tak mi to říkal táta, který se na první přistání díval.

O padesát let později nás na filmovém plátně už nic moc nepřekvapí, viděli jsme mimozemské invaze, obrovské armády skřetů nebo historické bitvy, ale přitom všem se často nebere ohledy nato, že pro efekt se zapomínají vyprávět příběhy a sdělovat emoce a myšlenky. První člověk je vzácnou výjimkou amerického studiového filmu, je to citlivý snímek vyprávěný obrazem s mnoha zajímavými fakty, který diváka poučí, ale zároveň mu nabídne strhující filmový zážitek plný dobrodružství, emocí a napětí. A i s trochou humoru, ale toho je skutečně poskrovnu. Chtělo by se říct klasický Hollywood. Toto spojení v mnoha mladých divácích závislých na zelených skřetech, létajících debilech v kápích navozuje upřímnou hrůzu, ale naštěstí jsou tady ještě pořád diváci, kteří mají rádi normální filmy s příběhem. Jako třeba Steven Spielberg, který tento film zaštítil a dopomohl k financování Universalu v relativně krátkém čase pěti let.

F

První muž, natočený podle knihy Jamese R. Hansena „První muž: Život Neila A. Armstronga“, nabízí pohled do soukromého života hrdiny. Hansen napsal první biografii poté, co získal doktorát z historie vědy a techniky na Státní univerzitě v Ohiu a strávil více než 20 let psaním o vesmíru a historii. V roce 2000 poprvé požádal Armstronga, aby mu vyprávěl svůj příběh. Po dvou měsících se Armstrong – který zřídkakdy souhlasil s rozhovory a ještě mnohem méně se mu líbila myšlenka celoživotního dokumentu – nabídku zdvořile odmítl.

Od Hansenova prvotního požadavku uplynul nějaký čas, než dal pilot svolení k sepsání svého životopisu. „Trvalo mi asi dva roky, než jsem od něj konečně dostal zelenou,“ říká autor. „Neilova rodina ho k tomu povzbuzovala. Klíčový moment nastal, když mě pozval do svého domova na předměstí Cincinnati – kde žil asi 20 let – a strávili jsme odpoledne rozhovorem ve studovně. Měl jsem z toho velmi dobrý pocit, ale přesto trvalo nějaký čas, než mne úplně přijal.“ Hansena fascinoval kontrast tohoto tématu. „Neil, který se v kokpitu musel rozhodovat během setin vteřiny, byl, když přišla řeč na věci v jeho životě, neuvěřitelně opatrný a nad věcmi dlouho přemýšlel.“

firstman2

Ačkoli Armstrong byl známý jako člověk, který si velmi hlídá své soukromí, po setkání s tvůrci souhlasil s filmovou adaptací svého života. „Bylo moje štěstí,“ vysvětluje producent filmu Godfrey, „že jsem byl představen Armstrongovi dříve, než 25. srpna 2012 zemřel, protože neexistuje žádný způsob, jak udělat tento film bez jeho požehnání.“ „Setkání s ním byla velmi příjemná zkušenost,“ uvádí producent. „Neil byl nakonec velmi nakloněný myšlence natočit film o svém životě. Kdyby nebyl, nebyli bychom tady.“

Hodně lidí od tohoto filmu očekávalo divokou, možná až téměř kovbojskou jízdu o dobývání vesmíru. Jenže to už jsme na plátnech párkrát viděli. Není ale pravda, že bychom se nedočkali vyprávění o dobývání vesmíru, naopak tvoří velmi podstatnou část filmu. Scény s lunárním modulem, scény s trenažérem a mnohé další tvoří podstatnou část stopáže a jsou jednoduše brilantní. Přitom všem se ale na plátně odehrává také komorní rodinné drama manželů Armstrongových, kteří se musí vyrovnat s bolestivou ztrátou dítěte a věřte, že s tím se člověk nevyrovná nikdy. Musí se pouze naučit přijmout ten bolestivý fakt. Je to drama velmi silné, citlivě natočené a přitom nic nevnucuje. Je to zásluha hlavní hvězdy filmu Ryana Goslinga (Za borovicovým hájem, Blade Runner 2049, V lepší společnosti, La La Land), který řekl, že by bylo dobré, aby se ten film odehrával v jedné rovině v kuchyni a v druhé rovině na Měsíci. A režisér s tím souhlasil.

firstman3

Za kamerou byl Linus Sandgren, který si to docela dal. Jak je vidět, film je natáčený v mnoha reálech a většina scén je točena z ruky, proto je obraz mírně roztřesený, což filmu dodává dokumentární dojem. Řada scén je natáčena kamerami IMAX 65 mm a zřejmě nejdrsnější bylo natáčení povrchu Měsíce, který představoval jeden lom. Ten se nasvítil pouhým jedním zdrojem světla, aby perfektně simuloval světlo ze Slunce. Objektivy, které filmaři použili jsou ty, které se užívali v té době samotnými astronauty tedy Hasselblad.

Velká většina trikových záběrů vznikala pěkně postaru v kameře, takže ať to zní neuvěřitelně, ve filmu je minimum CGI záběrů. To samozřejmě kladlo obrovské nároky na všechny včetně herců, kteří s takovým objemem fyzické náročnosti zřejmě nepočítali. Pobavil mě v jednom rozhovoru Ryan Gosling, který řekl, že po několikátém opakování záběru na trenažéru, jehož se zúčastnili skuteční astronauti, kteří ho absolvovali také řekl, že by si dal rád pauzu a jeden z astronautů po něm štěkl:,,A to jako proč? To vám přijde jako trénink?“

firstman4

Herci ve filmu předvádí vynikající výkony, samozřejmě důraz je kladen na Ryana Goslinga a Claire Foy, které nominace na Oskara prostě nemůže minout. I v epizodních rolích můžeme vidět zajímavé výkony, velmi vítám další velký projekt Pabla Schreibera, kterému předvídám velkou budoucnost a hodně se mi líbil výkon Coreyho Stolla jako Buzze Aldrina.
První člověk je film, který chce vidět na největším plátně které je zrovna k mání, v nejlepší zvukové aparatuře a se vstřícnou možná až sváteční náladou. Každopádně je to nádherná podívaná a bezesporu jeden z nejlepších filmů tohoto roku.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

first-man-poster

Přidat komentář

TOPlist