Německo 1972, režie a scénář: Werner Herzog, kamera: Thomas Mauch, hudba: Florian Fricke, střih: Beate Mainka Jellinghaus, hrají: Klaus Kinski, Helena Rojo, Del Negro, Ruy Guerra, Peter Berling, Cecilia Rivera
93 minut, 1.33:1, barevný, 35 mm
Nominace na Cézara za nejlepší zahraniční film
16. století, Jižní Amerika. Na rozměrný vor nastupuje skupina Španělů, kteří mají jediný cíl – najít bájné El Dorado a zbohatnout. Pověst slibující tolik zlata je pro všechny natolik lákavá a věrohodná, že jsou schopni absolvovat strastiplnou pouť po divoké a nebezpečné řece. Jejich cestu však nevítají nepřátelsky naladění indiáni, kteří je sledují.
Film se především zaměřuje na skutečnou historickou postavu Aguirry (1510-1561), přezdívaného El Loco (Šílenec), ale na místo historické faktografie je snímek brilantní psychologickou studií muže, který propadne ve své touze naprostému šílenství.
Film režíroval Werner Herzog a je i autorem scénáře, jehož napsání mu zabralo 2,5 dne. Po jednom fotbalovém zápase, kdy v týmu oslavovali, se mu na téměř hotovou verzi scénáře jeho spoluhráč vyzvracel a on většinu popsaného papíru vyhodil z okna. Vzhledem ke své opilosti ztracený text už nikdy nedal dohromady. Aby svému počínání dodal punc serióznosti všude uváděl, že scénář vznikl podle deníků jistého mnicha De Carjaval. To sice byla skutečná osobnost, ale rozhodně neměla nic společného s Aguirreou. Herzog později přiznal, že si celý příběh vymyslel.
Od prvního záběru je patrné, že jsme se ocitli v mysli šílence. Herzog si libuje v inscenacích tak komplikovaných a nebezpečných záběrů, že pověst diktátora, která ho provází se najednou zdá velice realistická. Ruku v ruce s expresivním filmovým pojetím jde ovšem i samotný hlavní hrdina v podání Klause Kinskiho, který má šílenství v očích i činech podpořené podivně zkroucenou fyziognomií. Ostré střety Herzoga s Kinskim se stali legendárními a zatímco s Kinskim nikdo nechtěl pracovat, pak Herzog s ním točil opakovaně i za cenu bouřlivých hádek. Herzog se pak s Kinskim vyrovnal v dokumentárním filmu Můj nejoblíbenější nepřítel – Klaus Kinski, který byl nominovaný na Evropskou filmovou cenu za nejlepší dokument.
Kinski při natáčení na Herzoga sprostě řval, že je trpasličí režisér a jeho příkazy za nic nestojí. Výbuchy hněvu byly zaznamenány díky zvukaři filmu, který to zřejmě už nemohl poslouchat a po skončení natáčení jim materiál předal. Zvukař totiž jednu z vypjatých slovních přestřelek natočil, Kinski zde mmj. řekl:,,Měl byste za mnou přijít a požádat o radu. Pane Kinski, mohl byste prosím? Stejně jako to před tím udělal David Lean nebo Brecht.“ Herzog později vyprávěl, že Kinski na něj křičel celé hodiny, často zblízka do obličeje a urážel ho. Herzog mu někdy i odpovídal, ale povětšinou zůstával zticha, protože věděl, že to nemá smysl. Na druhou stranu po takovém agresivním výbuchu herec předvedl na plátně během okamžiku naprosto mistrovský herecký výkon a všichni jen zírali.
Pages: 1 2