Čas sluhů (1989)


cas_sluhu_1

Československo, režie a scénář: Irena Pavlásková, kamera: F. A. Brabec, hudba: Jiří Chlumecký, Jiří Veselý, střih: Jan Svoboda, hrají: Ivana Chýlková, Karel Roden, Jitka Asterová, Libor Žídek, Miroslav Etzler, Jitka Asterová, Eva Holubová, Vilma Cibulková

111 minut, 35 mm, barevný

Film:

Dana (Ivana Chýlková) je harpyje, ale na první pohled to není vidět. Navenek se projevuje jako chudinka, ale její labilní duše stále ještě neví, jestli se přidá na stranu dobra či zla. Spí s Markem (Miroslav Etzler), který to s ní ale vážně rozhodně nemyslí. Opuštěná, ponížená a uražená hledá nejbližšího troubu, který by byl k mání. Tím se stane přítel její kamarádky na koleji Lenky (Jitka Asterová) Milan (Karel Roden). Milan je slušný kluk, ale chybí mu sebejistota. Tu mu Dana dodá a pak se začnou dít věci.

Irena Pavlásková (Fotograf, Čas dluhů, Bestiář, Zemský ráj to na pohled) tímto filmem celovečerně debutovala a nutno dodat, že mimořádně oslnivě a hlavně nadčasově. Málokterý film v české kinematografie tak působivě zachytil dobu vzniku a přitom působivě zaznamenal psychologické hry jednoho vztahu, který nikdy vztahem být neměl. Z hlediska scénáře může tento film působit jako příručka pro studenty psychologie a zároveň věrně zachycuje modelovou situaci, kdy se slabší muž dostane do spárů silnější ženské partnerky.

Film je silný zejména díky pečlivému výběru mladých herců a zejména jejich citlivému vedení. Divákům v orientaci pomáhají promyšlené berličky jako změny účesů a zejména řeč těla. Přestože se jedná o komorní film, režisérka nepodléhá obvyklému nešvaru českých vztahových filmů a vypráví zejména obrazem. Pavlásková byla ostatně sama autorkou technického scénáře a na literárním scénáři se jako dramaturg podílel Dušan Kukal, který na tomto filmu v této profesi rovněž úspěšně debutoval.

Pavlásková měla velkou výhodu v tom, že obsadila vlastně jeden absolventský ročník DAMU – Ivanu Chýlkovou, Karla Rodena, Jitku Asterovou, Evu Holubovou a Vilmu Cibulkovou. Herci se tak mezi sebou velmi dobře znali a režisérka měla zdánlivě usnadněnou práci, když obsadila mladý kolektiv. Jako režisérka však měla práci paradoxně mnohem komplikovanější, začala totiž pracovat s kolektivem, který by byl podle mého soudu pro věkově starší režisérku naprosto nezvladatelný. Pavlásková tedy pracovala s pestrou paletou individualit, nicméně s ohledem na špičkově propracovaný scénář věděla nejen velmi dobře o čem točí, ale jistě i to, jak toho dosáhnout.

cas_sluhu2

O filmu Čas sluhů se obecně hovoří jako o chytře promyšleném psychologickém snímku, kterým bezesporu je. Pavlásková do filmu obsadila i starší hereckou generaci, a to do rolí rodičů a stranických kádrů.

Čas sluhů je unikátní generační výpověď a v tomto ohledu funguje právě proto, že tak vlastně původně zřejmě ani nebyla zamýšlena. Mou domněnku stvrzují i určité scény, které v rámci vyprávění nemají smysl, ale slouží jako podobenství. Dvě z nich však stojí za to připomenout. První z nich je, když jde Dana nakoupit do obchodu a dovolí si proti remcajícímu davu zavolat na prodavače, který ji ovšem z principu neobslouží a druhá popisuje hotel Intercontinental jako baštu československého zahraničního obchodu, kde se hojně kšeftovalo s totalitními zeměmi a podivnými existencemi a přitom se popíjelo exkluzivní šampaňské, pojídal vybraný pravý ruský kaviár a jako návdavek se přidávaly hezké mladé české dívky.

Velkou popularitu filmu dodala i hitová píseň Čas sluhů od skupiny Zoo a zejména instrumentální hudba této skupiny, jejíž páteří byl Jiří Chlumecký jako plodný autor hudby a zpěvák Jan Kalousek. Skupina Zoo hrála rock, který se k filmu nesmírně hodí. Stejně jako každou kapelu, kterou v mladém věku zasáhl tak ohromný úspěch jako Zoo, hudební skupinu ke škodě posluchačů rozhádal a každý z členů se vydal vlastní hudební cestou. Zatímco Jan Kalousek se vrhl na éru popu a podílel se na hudbě k veleúspěšným muzikálům Šakalí léta a Rebelové, pak Jiří Chlumecký se stal dvorním skladatelem filmů Ireny Pavláskové.

Nicméně nenalhávejme si, že by byl tento film ve své době v tuzemsku dobře přijat kritikou, protože nebyl a jistě by se s odstupem času řada autorů nejraději chytla za nos. Doma sice není nikdo prorokem, ale v zahraničí se film líbil. Snímek se dostal do Cannes, kde získal i jedno z ocenění, byť nebyl v hlavní soutěži. Film však s odstupem času v lidech uzrával a v roce 1998 se dočkal i velmi úspěšného pokračování Čas dluhů, které sleduje další osudy hlavních postav tohoto filmu. Čas sluhů je snímek, který můžeme dozajista označit slovem kultovní.

terryho_ponozky

Filmová galanterie Terryho ponožky se nachází v prostoru kina Světozor ve Vodičkově ulici a máte možnost si tam zakoupit filmy, knihy, trička s filmovou tématikou a zejména filmové plakáty. V on-line databázi je jich dost neskutečných 30 000! Návštěvu můžete spojit s festivalem 3 Kino, jehož jsme mediálním partnerem.

A přijměte pozvání na festival 3 KINO, jehož jsme mediálním partnerem!


MFF 3Kino

1 komentář

  1. Ondra Slanina napsal:

    13. listopadu 2019 vychází remasterovaná verze Času sluhů na DVD.

Přidat komentář

TOPlist