Kopytem sem, kopytem tam (1989)

kopyto_4

Režisérka Chytilová vypráví tento film jako svou obligátní moralitu, jen původní žloutenku ve filmu vystřídal progesivnější AIDS a v pro tu dobu nesmírně pokrokovou filmařinou, která snese nejpřísnější srovnání s tehdejšími filmy Pedra Almodóvara – rudé šaty Chantal Poullain, výjevy zvrhlé erotiky, barevné fangle symbolizující zmar a smrt. Film měl bezesporu velkorysý rozpočet, protože obsahuje celou řadu stylizovaných a objektivně produkčně dost nákladných obrazů. Objektivně si myslím, že natočit tento film v lokacích dnes – tedy Grandhotel Pupp v Karlových Varech je nad možnosti 99% českých producentů.

 

Zvláštní uznání musím vyseknout před kameramanem Jaroslavem Brabcem (Proč?, Krvavý román, Kuře melancholik), to je prostě paráda. Pan Brabec patří mezi evropskou kameramanskou špičku (neplést s jiným výborným kameramanem F. A. Brabcem), který by si podle mě zasloužil většího rozpoznání. Tento film možná na první pohled nemusí vypadat nijak složitě, ale klobouk dolů před ním. Kdo kameře rozumí, ví, že natočit tento film musel být očistec. Nedivím se, že při neustálých rozepřích na place s režisérkou chtěl odtamtud podle Milana Šteindlera utéct.

kopyto_5

Mně bylo v roce 1989 sedm let, takže samozřejmě nemám životní zkušenost o čem film pojednává. Jako filmový publicista a znalec filmové řeči a dějin českého filmu ovšem musím říct, že tento film je hodně zajímavým filmem a objektivně po prvním zhlédnutí v mých sedmatřiceti letech také mým režisérčiným top filmem. Upřímně si nedovedu představit, že bych tento film dokázal promítnout v cizině bez půlhodinového podrobného úvodu, který by vysvětlil, co se vlastně na plátně děje.

 

Je také labutí písní minulého režimu a příslibem československého a posléze českého filmu, jež mohl nastat po roce 1989 a díky zejména neschopnosti domluvit se polistopadové generace s předlistopadovou generací českých filmařů bohužel nenastal. S následky se ostatně nejlepší tvůrci obou táborů vypořádávají dodnes.

kopyto_6

Cožpak je Jaroslav Soukup (Pěsti ve tmě, Diskopříběh) z tábora předlistopadového špatný filmař, když jeho Policii Modravu sleduje každou neděli na dva miliony diváků? A je skutečně nutné házet klacky pod nohy a urážet v kuloárech starší generací nenáviděného Václava Marhoula po jeho objektivním úspěchu na světovém poli s Nabarveným ptáčetem, za jeho aktivity na Barrandově v divokých devadesátkách?

 

Věra Chytilová i v roce 2019 zůstává suverénní filmařkou, která dokázala uspět jak ve staré době, tak nové a čelit s hlavou vztyčenou úkladům komerčních televizí i televizním dramaturgům s často velice sporným morálním kreditem oblečeným v kabátech s krásnou rudou podšívkou, jež se nosila tu vespod, tu navrch. Také se musím zasmát jaké nesmyslné legendy dnes vypráví vznikají o Věře Chytilové, většina z nich je naprosto smyšlená a nepodložená. Pro filmovou tvorbu ve Střední Evropě ale její filmy znamenají strašně moc.

 

PS: Film byl natočen v roce 1988 a premiéra byla v roce 1989. Na RealFilmu uvádíme vznik filmu vždy podle data premiéry.

kopyto_terry

terryho_ponozky

Filmová galanterie Terryho ponožky se nachází v prostoru kina Světozor ve Vodičkově ulici a máte možnost si tam zakoupit filmy, knihy, trička s filmovou tématikou a zejména filmové plakáty. V on-line databázi je jich dost neskutečných 30 000! Návštěvu můžete spojit s festivalem 3 Kino, jehož jsme mediálním partnerem.

A přijměte pozvání na festival 3 KINO, jehož jsme mediálním partnerem!


MFF 3Kino

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist