Samotáři (2000)


samotari

Česko/Slovinsko 2000, režie: David Ondříček, scénář: Petr Zelenka, kamera: Richard Řeřicha, hudba: Jan P. Muchow, střih: Michal Lánský, hrají: Labina Mitevská, Jiří Macháček, Ivan Trojan, Jitka Schneiderová, Dana Sedláková, Saša Rašilov, Mikuláš Křen

 

103 minut, 35 mm, barevný

Film:

Skupinka mladých lidí se evidentně hledá. Někteří mají stálou práci, jiní jen tak zevlují, ale jedno mají společné. Hledají své místo na Zemi. Každý si ho představuje jinak. Všichni jsou zřejmě nějak citově vyprahlí a každý by chtěl zažít něco výjimečného, koneckonců i v tom, že prožijí obyčejný život svých rodičů. Američtí Singles Camerona Crowea zasazení do pražské metropole mohou začít.

,,Je to film, který vystihuje celou generaci.“ Tato silná slova se psala v řadě deníků a časopisů a zahlédl jsem jí i během konzultace na pražské FAMU. Jeden z důvodů byl pochopitelně ten, že v roce 2000 byla v řadě denících a magazínech stejná generace, která byla zobrazená ve filmu. Film tedy evidentně uhodil hřebíček na hlavičku.

,,Vy ten život nežijete, vy si ho jen užíváte.“ Husákovým dětem, tedy generaci, která vyrůstala v normalizaci, ještě lépe za rohlíkového socialismu a jejíž počet byl uměle navyšován finančními injekcemi  po vzoru jiných populačních explozí bylo v době uvedení filmu zhruba tolik, co postavám ve filmu, tedy 23 – 33 let. Vše má jeden drobný háček, generace Husákových dětí vyrostla v nemocné době a své problémy z dětství a dospívání si přinesla i do doby vzniku tohoto filmu. Jen pro zajímavost Samotáře srovnejte s filmem Proč? Karla Smyczka.

samotari2

Petr Zelenka byl často až hystericky napadán svými kolegy, že ve filmu zobrazuje život svých kamarádů. Je to záležitost o to smutnější, že jeho přátelé své pochybnosti říkali nejen mezi sebou, ale bohužel i ve sdělovacích prostředcích. Podle mého soudu je to ovšem naprostý nesmysl. Zelenka totiž ve filmu zobrazil modelové chování a jestli se v tom náhodou někdo poznal, pak divákovi to může být úplně jedno.

Samotáři jako autorský film představují jeden z nejambicióznějších projektů samostatné české kinematografie. Zelenka se pokusil o generační výpověď, tedy úkol vpravdě nelehký, který je bud bez výhrad přijatý nebo šmahem odsouzený. Použil k tomu model ansámblového filmu, tedy snímku, kde hlavní roli hraje kolektiv herců.

Na charakterových archetypech – nezodpovědný hulič trávy, vystíhovaná rádoby intelektuální blondýna, šmírák a frajírek, psychicky labilní moderátor nezávislého rádia a zejména ženatý chirurg posedlý bývalou přítelkyní představuje krátké časové období, kdy se protínají ty nejméně pravděpodobné osudy. Celé to smysl samozřejmě nedává, ale je to působivá alegorie přehnaná ad absurdum.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist