Cesta do hlubin študákovy duše (1939)


cesta_do_hlubin_1

režie: Martin Frič, scénář: Martin Frič, Jan Kaplan, Jaroslav Žák podle knihy Jaroslava Žáka, kamera: Ferdinand Pečenka, střih: Jan Kohout, hudba: Roman Blahník, archivní, hrají: Jindřich Plachta, Jaroslav Průcha, Jaroslav Marvan, Miloš Nedbal, František Kreuzman, Ladislav Pešek, Rudolf Hrušínský, Jarmila Holmová

 

88 minut, 35 mm, 1.37:1, černobílý

Film:

Profesor gymnázia Rabiška (Jaroslav Průcha) už léta zapisuje události na gymnáziu a sbírá kuriózní předměty zabavené studentům při vyučování. V septimě se sešly různé typy: talentovaný fotbalový plajer, ale strašný student Kulík (Ladislav Pešek- Adéla ještě nevečeřela), snaživý hoch Mazánek (František Filipovský), vzorná studentka Chalupová a mnozí další. Student Vaněk (Rudolf Hrušínský) je nadaný hudebník, ale má špatný prospěch. Po pololetním vysvědčení jeho otec prodá klavír, který podle něj syna odvádí od studia.

Vnímavý mladý profesor Voříšek (František Vnouček) se však přesvědčí o chlapcově talentu a otci domluví. Přelaskavého profesora přírodopisu Matulku (Jindřich Plachta) jednou rozzlobí studentská klukovina natolik, že se zhroutí. Studenty tato událost zasáhne. Když navíc zjistí, že kvůli trémě Matulka nesložil ještě státnice a je proto bídně placen, vymyslí plán, jak profesorovi pomoci.

cesta_do_hlubin_2

Autor knižní předlohy Jaroslav Žák byl středoškolský profesor, který nejprve publikoval s malířem Vlastimilem Radou humorně laděné příběhy parodizující brakovou četbu, které jsou zábavné i dnes. Jako spisovatel se pak realizoval několika humoristickými prózami ze školního prostředí, z nichž dvě se dočkaly filmového zpracování Škola základ života a právě Cesta do hlubin študákovy duše. Oba filmy režíroval Martin Frič, se kterým se Žák začal přátelit i v soukromém životě.

Vzhledem k tomu, že Žákovi pražští kolegové nesnesli jeho úspěchy jako literáta, odstěhoval se raději do východočeské Jaroměře a s kamarády z Prahy udržoval alespoň korespondenční styky a velkolepé pijatyky po jaroměřských hospodách, kde byl oblíbeným štamgastem. Dopisy mezi Fričem a Žákem vydal Národní filmový archiv v knize Ej, bogatýre Makoviči obrazotvorče…

Cesta do hlubin študákovy duše

Za kamerou stál vynikající český kameraman Ferdinand Pečenka. Od patnácti let pracoval jako laborant v pražské firmě Pojafilm Vladimíra Slavínského a osvojil si znalosti filmové techniky. Po vojně nastoupil jako asistent k Otto Hellerovi a natáčel v moderních ateliérech v Berlíně, Mnichově nebo Paříži. Od roku 1933 spolupracoval s Václavem Víchem a Janem Stallichem a v roce 1935 samostatně debutoval jako hlavní kameraman na Fričově historickém filmu Jánošík, za které získal i prestižní ocenění Filmová cena – vůbec první oficiální ocenění kameramanské práce v dějinách české kinematografie. Jánošík se dostal také do soutěže na MFF v Benátkách.

 

Jako kameraman byl velmi vytížený natáčel až deset filmů ročně a kromě Otakara Vávry a Huga Haase točil řadu filmů již zmíněného Martina Friče. Později pak skvěle nasnímal lyrické filmy Václava Kršky. Je docela zajímavé, že většina Fričových předválečných komedií se natáčeli v ateliérech během noci, důvodem mělo být to, že producenti chodili večer spát a Frič si tak mohl dělat co chtěl. I kdyby to nebyla pravda, legenda je to půvabná.

cesta_do_hlubin_3

Ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše se objevilo hned devět herců z filmu Škola základ života a díky dobré práci maskérů ani není vidět, že třeba septimánovi Peškovi bylo už ve skutečnosti 33 let, zatímco Marvanovi bylo 38. Právě Ladislav Pešek ztvárnil ve filmu oblíbenou postavu hláškujícího fotbalisty Kulíka, který diváky opravdu balil. Na citlivější strunu pak hrála epizodní postava studenta Vaňka, kterou velmi přesvědčivě ztvárnil Rudolf Hrušínský. Je neskutečné jakými proměnami tento herec během své kariéry prošel.

 

Film měl u diváků ohromný úspěch, ale pro Jaroslava Žáka znamenal docela zásadní problém, když musel čelit nařčení Ústředního spolku československých profesorů, který ho nařkl z porušování profesní cti. Nebyl to jediný malér Jaroslava Žáka, musel se také zodpovídat za některé satirické texty, v roce 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a dostal také zákaz publikační činnosti. Díky herci Vilému Prunerovi, který ve filmu rovněž hraje jednoho ze septimánů pak publikoval pod jeho jménem. I tyto průšvihy pak řešil v korespondenci s Fričem, který také rozhodně nepatřil k režimním oblíbencům.

 

Cesta do hlubin študákovy duše a podobně zdařilá komedie Škola základ života jsou dodnes populární filmové komedie plné dobrého situačního humoru, které díky brilantním pozorovatelským schopnostem autora předlohy Jaroslava Žáka věrně zachycují studentský život i trampoty dospívajících a přitom jsou prvotřídní zábavou.

 

obalka_Poutnik_realfilm

KOUPIT ZDE – KOSMAS.CZ

Přidat komentář

TOPlist