Průvodce nejznámějšími filmy podle Boženy Němcové

Božena Němcová by tento týden oslavila dvousté narozeniny. Je naprosto jedno, zda toto datum sedí, podle všeho je to o dva roky vedle, ale je naprosto neuvěřitelné kolik filmů a televizních inscenací vzniklo podle knih a pohádek této autorky. Pojďme si některé z nich připomenout.

božena

Pyšná princezna je nejen nejnavštěvovanější a nejúspěšnější domácí pohádkou všech dob, ale zároveň drží prvenství i v návštěvnosti mezi filmy všech žánrů a je tak nejnavštěvovanějším tuzemským filmem všech dob. Tato informace je však až od samostatného měření návštěvnosti od poloviny 40. let a bohužel neznáme údaje o filmech Vlasty Buriana, který by možná překonal i Pyšnou princeznu.

Moudrý a pohledný král Miroslav (Vladimír Ráž) je ideálním panovníkem – naslouchá radě starších, často chodí mezi prostý lid a ke štěstí mu chybí už jen žena, která by mu projasnila jeho dosavadní poklidný život. Když uvidí podobiznu Krasomily z Půlnočního království, zahoří k ní láskou a vyšle posly se svým obrazem. Po jejich návratu ho čeká studená sprcha, protože pyšná princezna mu vzkáže, že není hoden jí ani zavázat střevíc… Zklamaný král se však tak snadno nevzdá. Rád by věděl, co se ve vedlejším království děje a zda je princezna skutečně tak nafoukaná, jak se zdá.

Průvodce českými filmovými pohádkami

20 letá Alena Vránová jako princezna Krasomila si okamžitě podmanila české publikum a tehdy 29 letý Vladimír Ráž se stal symbolem mužné krásy. A ani po letech, se toho příliš nezměnilo. Režisér Bořivoj Zeman byl v Pyšné princezně na vrcholu svých sil. Černobílá kamera skvěle funguje i po letech, film má přesně vybrané a mimořádně působivé exteriéry a i ve vedlejších rolích se může pochlubit skvělými epizodními rolemi. Zvláště senilní král Stanislav Neumann, kterému v té době bylo pouhých 50 let dodnes baví další generace diváků.

Z nepohádkových předloh samozřejmě musíme zmínit i Babičku. Ta se na plátno podívala ve verzi Františka Čápa v roce 1940 a zejména v roce 1971, kdy jí natočil režisér Antonín Moskalyk. Pro starší generaci je právě Moskalykova verze rodinným stříbrem.

tri_orisky_pro_popelku_2

Vrchol adaptací Boženy Němcové přišel v roce 1973 pohádkou Tři oříšky pro Popelku. Tři oříšky pro Popelku jsou jeden z nejdůležitějších vývozních artiklů české pohádky a každý rok jej v německy mluvících televizích sleduje přes 80 milionů diváků, ale statisíce a miliony diváků má i v Norsku, Mexiku, Polsku nebo Rusku. A proč? Protože je to prostě krásný příběh se sympatickou akční dívkou, které diváci fandí, s výbornou scénou z plesu a samozřejmě se střevíčkem od krásného prince. Více o Popelce se dočtete v našich knihách Poutník světem fantazie a Slavná česká filmová klasika.

Rockový čaroděj Mrakomor

Jednou z mých nejoblíbenějších pohádek, kterou si nikdy na Vánoce nenechám ujít je i pohádka Václava Vorlíčka Princ a Večernice (1978). Pohádka se natáčela na oblíbeném místě českých i zahraničních štábů Hrádku u Nechanic ve východních Čechách, jež mimochodem vřele doporučuji k návštěvě.

Princ Velen má tři sestry, které se vdají za trojici princů, nebál bych se říct, doslova živlů! Jeden je Slunečník, druhý Větrník a třetí Měsíčník. Není tedy divu, že se princ po rodinném vzoru zamiluje i do půvabné Večernice (Libuše Šafránková), které by se ale opravdu rád zmocnil opravdový padouch – čaroděj Mrakomor (Radoslav Brzobohatý).

Scénář k filmu napsala autorská dvojice Jiří Brdečka a Václav Vorlíček, kteří lidové pohádky přepracovali v pěknou pohádku s geniálním padouchem Brzobohatým, kterému skutečně nelze nefandit.

S čerty nejsou žerty (1984)

Další klasika podle Němcové byla natočena v roce 1984. ,,Ať už peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře.“ Po výtvarně skvěle zinscenovaném úvodu, kde nechybí působivá bitva a řada promyšlených obrazů barokní ikonografie se ocitáme ve mlýně, kde stárnoucí ovdovělý mlynář podlehne svodům neuvěřitelné mrchy Doroty (Jaroslava Kretschmerová), která plánuje s rafinovaně podlým správcem (Viktor Preiss) mlynáře utahat natolik, aby byl jeho pobyt na světě pokud možno, co nejkratší.

Vypravěč to okomentuje všeříkajícími slovy: „ Chceš-li učiniti ze starého muže blázna, dej mu mladou ženu…”Jediný kdo to vidí je jeho hodný syn Petr (Vladimír Dlouhý), který však už tragédii nedovede zabránit. Když se oba padouši rozhodnou odstranit i Petra, alespoň pobytem ve vězení, netuší, že k jeho dobře míněné odplatě mu pomůže samo peklo. Jenže k dobrému konci ho čekají ještě mnohá úskalí, ale i radosti, z nichž ta nejvýraznější je pochopitelně láska.

Jelikož S čerty nejsou žerty jsou tuzemským filmem podívejme se pod drobnohledem, kde se natáčel a kam si můžete v případě hezkého počasí udělat výlet. Zámek z pohádky S čerty nejsou žerty jsou Průhonice, které naleznete jen pár kilometrů od Prahy, Máchalův mlýn se nachází nedaleko obce Střehom blízko Sobotky, pohádkové peklo se natáčelo v unikátních, uměle vyhloubených jeskyních zvaných příznačně Pekelné doly (setkáte se i s názvem Pusté kostely). V současné době prostory využívá motorkářský klub Pekelné Doly. Schody do pekla jsou na skalním hradě Sloup u obce Sloup v Čechách. Vstup do pekla se točil u zříceniny Rotštejn v Klokočských skalách. Princezna Adélka zpívala Petrovi u okna žaláře na hradu Kost.

Těch pohádek podle Boženy Němcové je samozřejmě mnohem víc, několik desítek a troufám si tvrdit, že ještě přibydou. A to je rozhodně dobře.

Přidat komentář

TOPlist