Noc s Andersenem

Dnes by se konala Noc s Andersenem, kdyby nebylo karantény, pochopitelně. A jak tento geniální pohádkář promluvil do světa filmu?

hans-christian-andersen

Dánský spisovatel Hans Christian Andersen (1805 – 1875) patří mezi vůbec nejfilmovanější autory. Bylo podle něj natočeno 344 filmů a seriálů, a to jsou jen díla která jsou natočena s přiznáním jeho tvorby. Pokud by se vzala díla odvozená, bylo by to samozřejmě ještě mnohem víc, třeba i Toy Story. Za všechny pohádky jmenujme Malá mořská víla, Císařovy nové šaty, Ošklivé káčátko nebo Sněhová královna.

 

Zřejmě nejvíc se zasadil o šíření Andersenových krásných pohádek naprosto pochopitelně Disney, který Andersena těží neustále a velice solidně na něm vydělává. Ostatně komerční hity Sněhové království v originále Frozen je samozřejmě Andersen, stejně jako animovaná Malá mořská víla.

redshoes_1

Celosvětově nejúspěšnějším filmem podle Andersena jsou Červené střevíčky (Red Shoes) a shodou okolností to je film, který jsme rozebírali na speciálním semináři filmové vědy při mých studiích na Univerzitě v Drážďanech. Slavný film natočilo režisérské duo Michael Powell a Emeric Pressburger.

 

Byl to jejich desátý společný film. Základem děje je stejnojmenná romantická pohádka Hanse Christiana Andersena. Talentované baletce Vicky (Moira Shearer) se plní sen v podobě angažmá v ansámblu inspirativního a démonického impresária Lermontova (Anton Walbrook), neúprosně trvajícího na podřízení soukromí vyšším uměleckým cílům. Díky představení Červené střevíčky Vickyina kariéra strmě stoupá, ovšem v okamžiku, kdy se její přátelství s hudebním skladatelem Julianem (Marius Goring) změní v milostný vztah, je hvězda souboru postavena před osudovou volbu. Film je dodnes jedním z vrcholů filmové kamery, za kterou stál mistr Jack Cardiff, kterého si připomeňte zhlédnutím třeba tohoto úžasného dokumentu.
http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/box-of-film.jpg

Na Barrandově se slavilo výročí slavného autora pohádek Hanse Christiana Andersena v roce 1975. Barrandovská dramaturgie se rozhodla tento rok realizovat buď Sněhovou královnu nebo Malou mořskou vílu. Volbu měl nakonec provést režisér plánovaného filmu Karel Kachyňa a ten si bez většího váhání zvolil Malou mořskou vílu.

1976 Malá mořská víla 1

Kachyňův film vznikl v koprodukci s ruským Studiem M. Gorkého. Koprodukční smlouva byla podepsána už před napsáním scénáře Oty Hofmana v prosinci 1973 v Moskvě a jistě není bez zajímavosti, že ve stejném roce natočili ruští filmaři další verzi Malé mořské víly (Rusolačka) pod vedením režiséra Vladimíra Byčova, tentokrát ovšem v koprodukci s přímořským Bulharskem. Důvod byl prostý. Kachyňa totiž nebyl spokojený se zásahy do scénáře Mosfilmem, který upřednostňoval ruskou pohádkovou tradici, proto se nakonec natočily filmy dva.

 

Snímky jsou tedy odlišné, ale je dobré dodat, že vznikaly na základě stejného scénáře výrazně měněného dramaturgy příslušných filmových studií. Ota Hofman odjel scénář napsat do Karlových Varů. Zavřel se do hotelového pokoje a tam vedl dle svých vlastních slov dialog se samotným tvůrcem. To je ostatně klíč většiny dobrých scenáristů. Musí se vžít do příběhu a najít k němu ten správný klíč.

1976 Malá mořská víla 9
Kachyňa stál u filmu Malá mořská víla před velmi zásadním problémem. Československo samozřejmě nemá moře. To měl Kachyňa natáčet u Černého moře a jestliže máte pocit, že jste ho ve filmu neviděli, tak se nepletete. Naši filmaři do Sovětského svazu skutečně přijeli a strávili tam několik dní, vybrané na základě dlouhodobého pozorování počasí sovětskými partnery, jenže po příjezdu bylo moře natolik nevlídné, že se scény realizovaly jen díky kameramanské invenci Jaroslava Kučery (Až přijde kocour, Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Všichni dobří rodáci) v domácím Československu.

Pro podmořskou říši tvůrci využili Prachovské skály u Jičína, zvláště pak Císařské schody. Prachovské skály si režisér Kachyňa vybral po dlouhých obhlídkách a časopisu Kino řekl:,,Chtěli jsme natočit věrohodný obraz moře tak, aby to nebyl naturalistický popis mořských hlubin, jak ho známe třeba z potápěčských snímků. Při fotografickém průzkumu nás nejvíc upoutaly právě výtvarné prvky zdejších pískovců – jistě také proto, že tu kdysi dávno bylo dno skutečného moře. Jak vidíte, zůstaly po něm krásné nefalšované útvary, vytvořené přírodou. Jakákoliv výstavba v ateliéru by zřejmě původní obraz zdeformovala.“

1976 Malá mořská víla 41

Podmořská říše tvořená reálnými Prachovskými skalami byla násobena ještě odrazy velkých zrcadel. Na ně pak filmaři ještě upevňovali barevné lastury. Atmosféru pak dokreslovaly ještě vojenské dýmovnice, které celou scénu zbarvily do modra. Je dobré dodat, že dým byl štiplavý a natáčení v něm jistě nebylo příjemné a aby toho zápachu nebylo málo, většina štábu si pak do oblak modrého kouře ještě zapalovala cigaretu.

Malá mořská víla Oty Hofmana a Karla Kachyni je hořkosladkým pohádkovým příběhem, tragickou romancí, která se naprosto vymyká tehdejší tuzemské pohádkové tvorbě. Právě severská krutost Andersenova, jež v současnosti patří k žádaným filmovým a televizním trendům má podle mého názoru větší šanci oslovit dospívající publikum dnes, než v době svého uvedení.

Dobové kritiky byly k Malé mořské víle velmi vstřícné a film slavil v tuzemských kinech obrovský úspěch. V rámci přehlídky dětského filmu v 500 československých kinech patřil společně s filmem Jana Pinkavy Terezu bych kvůli žádné jiné dívce neopustil k největším hitům přehlídky. Film se podařilo prodat do zahraničí, hrál se v Sovětském svazu, NDR, ale dokonce i ve Velké Británii.

 

Přidat komentář

TOPlist