Lost Highway (1997)

Lost Highway (1996)

Francie/ USA 1997, režie: David Lynch, scénář: Barry Gifford, David Lynch, kamera: Petr Deming, hudba: Angelo Badalamenti, střih: Mary Sweeney, hrají: Bill Pullman, Patricia Arquette, Robert Loggia, Robert Blake

134 minut, 2.35:1, 35 mm, barevný

V následujících odstavcích spoileruji děj celého filmu. Můžete si tedy přečíst první odstavec a následující přeskočit. Pokud nepřeskočíte a děj si přečtete, včetně rozuzlení, pak vám stejně garantuji, že nebudete o mnoho moudřejší. Pro jistotu ho ovšem označuji kurzívou.

Fred Madison (Bill Pullman) je jazzový saxofonista, který nemá ani ponětí o tom, kdo je Dick Laurent a proč mu jeho jméno někdo řekl do mluvítka jeho vily. Má nádhernou ženu Renee (Patricia Arquette), která tráví svůj čas doma čekáním na svého manžela. Ovšem dost podivné je to, že když jí večer volá, nikdo to nezvedá. Fred je žárlivý. Jednoho dne se objeví divný muž, který nemrká a řekne, že právě teď je u něj doma. Pak se objeví videokazeta s vraždou jeho ženy, kterou spáchal Fred.

Pak se objevujeme v paralelním příběhu mladého mechanika Peta (Balthazar Getty), který je zamilovaný do krásné Alice (Patricia Arquette), která vypadá stejně jako Renee, ale má jinou barvu vlasů, a jejímž milencem je Eddie, pravým jménem Dick Laurent. Pete je přemluven Alicí, aby se postavil zběsilému gangsterovi, ale když se plán nevydaří změní se Pete ve Freda. Film končí tvrzením, že Dick Laurent je opravdu mrtev, kterou si stejně jako na začátku řekne Fred sám do mluvítka a pak je pronásledován policejními vozy.

Lost Highway (1996)

Pro mě zřejmě zůstane asi nejzásadnějším nezávislým filmem 90. let Lynchův velkolepý majstrštyk Lost Highway, který mě utvrzuje v tom, že David Lynch (Mulholand Drive, Mazací hlava, Sloní muž) patří mezi největší režisérské velikány filmové historie. Spletitý, neuvěřitelný a nesmyslný děj totiž funguje i přes záměrné porušování veškerých pravidel thrillerových klišé. Kde má být napětí, erotické dusno nebo násilí, pak tam opravdu je. I když ani to není přesné, protože scénář k Lost Highway porušuje veškerá pravidla vyprávění příběhu.

Autory scénáře jsou David Lynch a herec a beletrista Barry Gifford, který s Lynchem vytvořil vysoce ceněnou temnou road movie Zběsilost v srdci. Nemám ponětí, jak oba pánové scénář psali a upřímně, raději to nechci vědět a vsadím se, že většina z vás také ne. Název filmu však přišel na svět skutečně surrealisticky. Lynch označil na první straně náhodou slovo lost (ztracený) a pak hledal další slovo, které by se k němu hodilo a kurzor myši mu spočinul na slově highway (dálnice). I to je důvod, proč se distributor zřejmě ani neobtěžoval název překládat, protože absolutně nekoresponduje s dějem ani filmem.

Lost Highway (1996)

Úvodní scéna je nicméně autobiografická. David Lynch se jednoho krásného dne probudil ve svém bytě, když mu najednou zabzučel interkom. Zmáčkl tlačítko a tam se ozvalo:,,Dick Laurent je mrtev.“ Když se podíval z okna, viděl jen prázdnou ulici. Inu, i tak může někdy vzniknout myšlenka na začátek filmu. Druhým inspiračním zdrojem bylo sledování procesu s O.J. Simsonem. pro mladší ročníky připomínám, že ten černoch se směšnými vlasy z Bláznivé střely úkladně zavraždil svou ženu a jeho proces byl ostře sledován médii. Lost Highway jako projekt začal vznikat paralelně s celovečerním filmem Twin Peaks. Lynch se podle vlastních slov vracel jednoho večera z natáčení a při cestě po noční dálnici ho napadlo, že by nebylo špatné operovat ve filmu s motivem stejného člověka na jiném místě. Zda-li to bylo z přetížení a nebo si Lynch pustil před spaním nějaká klasická sci-fi bizarnějšího rázu ví však jistě jen on sám.

Zatímco méně schopní režiséři shledávají porušování filmových klišé originálním, málokdo je ten vyvolený, aby mu to u diváka prošlo. V Čechách znám pouze dva, kteří to dokáží opakovaně a to Jana Švankmajera a Jana Němce (Démanty noci). V případě Lost Highway podle mého názoru Lynch dovedl svůj formální styl téměř k dokonalosti.

Lost Highway (1996)

Davidu Lynchovi se do filmu podařilo obsadit neokoukané herecké tváře, ale všichni hrají naprosto fantasticky. Bill Pullman je velmi uvěřitelný a vždy obdivuji, když se některý herec důkladně ze své vůle připraví na roli. Pullman v životě na saxofon nehrál a své brilantní sólo se skutečně naučil, což je z mého pohledu mnohem větší frajeřina, než zhubnout dvacet kilo. Jako femme fatale ve filmu vystupuje Patricia Arquette (Chlapectví), která je smyslná velmi netradičním způsobem.

Zvláštní kapitolu pak ovšem tvoří herec jménem Robert Blake, který ve filmu hraje příšernou postavu Mystery Mana, jehož charakterizoval svými slovy jako ďábla. Dětská hvězda a člověk s velmi divnou vizáží byl mimochodem držen ve vazební věznici v roce 2001 za podezření z vraždy své ženy. Blakeova žena byla střelena do hlavy před restaurací, kde na něj čekala. Blake se nikterak nehájil a užíval si mediální pozornosti. Soud ho nakonec pro nedostatek důkazů osvobodil, ale Blakeova kariéra jako herce skončila.

Technická stránka filmu je na velmi vysoké profesionální úrovni. Multitalent Lynch je autor koncepcí interiérů a dokonce navrhoval i nábytek v bytě hlavního (anti) hrdiny. Důležité je zmínit autory hudby. V titulcích naleznete jen autora klasického score, tedy Angela Badalamentiho (Mullholand Drive), ale za produkcí soundtracku je ukrytý další velký hudebník Trent Reznor, hudební skladatel a frontman skupiny Nine Inch Nails, jež proslula spoluprací s Davidem Fincherem. K tomu se váže velmi zajímavá legenda. Reznor se po léta snažil se svou skupinou kontaktovat Lynche, zda by nechtěl použít jejich hudbu do filmu. Lynch však nikdy neodpověděl. Když se však do kin dostali Takoví normální zabijáci Olivera Stonea zavolal Lynch Reznorovi osobně a zeptal se, zda by neměl zájem o soundtrack k Lost Highway. Reznor nadšeně souhlasil. Reznor pro film složil dvě písně a kontaktoval i německé Rammsteiny, kteří do filmu přispěli rovněž dvěma písněmi.

Pokud bychom se snímek přeci jen pokusili nějak žánrově zařadit, tak jednoznačně do filmu noir, ale slušelo by se před něj připojit slovíčko neo, protože ve filmu nalezneme hned celou řadu znaků tohoto žánru.

Nejslavnější nezávislé filmy 90. let

David Lynch si byl velmi dobře vědom toho, že Lost Highway není jednoduchý film a pochopitelně snímek podrobil testovacím projekcím. Na základě přání diváků z filmu odstranil přes 25 minut filmu a mám-li mluvit za sebe, tak mě utekl jako voda.

Americká kritika v čele s Rogerem Ebertem a Genem Siskelem filmu přesto příliš neholdovala. Gene Siskel snímek během své televizní recenze film sestřelil. Davida Lynche to však natolik pobouřilo, že napsal vlastní recenzi, kde napsal,,Two more reasons to see Lost Highway- dva další důvody proč vidět Lost Highway.“ Siskel je poté komentoval v televizi velmi drsně:,,I found it petty – Shledávám je triviální.“ Myslete si o tom, co chcete, ale v USA se stal film propadákem, distribuovala ho malá společnost a na DVD vyšel poprvé až v roce 2008! Buď jak buď, časopis Entertainment Weekly film zařadil na čelní místa nejděsivějších filmů všech dob! A nutno dodat, že naprosto oprávněně. Američané však tento film dodnes nemají příliš v oblibě a pokud se podíváte na hodnocení na imdb.com, drtivá většina hlasů pochází ze ze ,,zbytku“ světa. Důvod je jasný, většina amerických diváků nemá ráda, když je někdo vodí za nos a chtějí sledovat čitelné příběhy.

Nejslavnější nezávislé filmy 90. let

Lynch má svůj vlastní styl a Lost Highway patří rozhodně mezi to nejlepší, co tento režisér kdy natočil. Pokud se chcete na dvě hodiny odpoutat od reality a trochu si provětrat mozkové závity a všechny smysly, pusťte si tento film pěkně večer se skleničkou dobrého vína. Platí pochopitelně, že pokud jste film dosud neviděli, pak Realfilm ho vřele doporučuje ke zhlédnutí.

http://magazin.realfilm.cz/wp-content/uploads/FINAL-trailer.jpg

 

Zde si můžete přehrát Nine Inch Nails The Perfect Drug.

Přidat komentář

TOPlist