Paříž – Texas (1984)

Paris Texas_1

Paris, Texas, Německo/Velká Británie/Francie, režie: Wim Wenders, scénář: Sam Shepard, kamera: Robby Müller, hudba: Ry Cooder, hrají: Harry Dean Stanton, Nastasja Kinski, Dean Stockwell, Aurore Clément, Hunter Carson, Socorro Valdez, Bernhard Wicki

 

147 minut, barevný

 

Zlatá palma v Cannes za nejlepší film, MFF v Cannes – Cena ekumenické poroty, Cena FIPRESCI

 

Film:

 

Bezcílně bloumající tulák Travis (Harry Dean Stanton) procházející vyprahlou americkou krajinou se konečně dostane na místo s lidmi a ukáže se, že okamžité osvěžení ledovými kostkami nebyl dobrý nápad a omdlí. Lékař po zjištění jeho totožnosti kontaktuje osobu uvedenou na ID kartě. Tou je jeho bratr Walt (Dean Stockwell), který pro Travise okamžitě vyjede. Travis se totiž ztratil už před čtyřmi lety, nedal o sobě vědět ani čárku a Walt se mezitím staral o jeho malého synka.

 

Návrat do reality je těžký pro všechny. Travis se dojemně snaží vrátit do života svého syna a je to velmi obtížné. Společně se pak pokusí najít chlapcovu maminku Jane (Nastasja Kinski). Tu najdou v jedné peep-show v texaském Houstonu. Odděleni průhlednou stěnou si Travis s Jane vypráví své příběhy.

 

Paříž, Texas znají diváci filmových klubů již z osmdesátých let, kdy byl film uvedený i v Československu. Je to film provázený aurou výjimečného díla a na imdb.com ho naleznete mezi nejlepšími filmy.

 

Paříž, Texas je sice německý film, ale byl natočený v USA. Režisérem je Němec (tehdy Západní Němec) Wim Wenders a scenáristou je americký herec Sam Shepard (znáte ho např. jako energického velitele ve válečném hitu Černý jestřáb sestřelen). Film v sobě spojuje americkou žánrovou kinematografii, v tomto případě western a road movie a ryze autorský evropský film. Je hodně filmů, které se o něco podobného pokoušelo, přemýšlím ale jestli se to někdy povedlo tak mimořádně jako v případě tohoto filmu.

paris-texas_2

Wim Wenders patří do kategorie, kterou filmoví teoretici nazývají Neue Kino, kam patří společně třeba s Fassbinderem nebo Herzogem. Wenders točí spíš skromné a z hlediska obdobných evropských nebo dnes třeba mexických internacionálů malé filmy, ale když se mu podaří s publikem nalézt společnou notu a spojit diváka s protagonisty jeho filmů, je to zážitek, na který už nezapomenete. Wenders už v sedmdesátých letech zaujal v USA, zřejmě nejzásadnější pro něj bylo setkání s Francisem Fordem Coppolou, který po Wendersovi dokonce pojmenoval svou restauraci Wim v San Franciscu.

 

Shepardův scénář se dost vymyká americkým studiovým filmům, kterým není, ale při znalostech amerických nezávislých se vymyká i těm, kterým ale také není. Minimálně těm natáčených v osmdesátých letech. Je to příběh člověka, který se nedokáže zařadit do systému a fungovat v něm. Jeho vnímání světa je naprosto odlišné od společenského normativu. Přiznám se, že dlouhé minuty jsem o Travisovi přemýšlel jako o autistovi nebo sociopatovi, ale jeho postava projde tím kýženým dramatickým charakterovým obloukem, o kterém všichni scenáristé píší, ale málokdo ho dokáže opravdu napsat. V rámci hraného filmu už se na tento pilíř scenáristiky dokonce dokonale rezignovalo a objevuje se vlastně už jen v seriálech.

 

Na filmu je úžasný kytarový soundtrack Ry Coodera a virtuózní kamera Robbyho Müllera, který dokázal vyčarovat nádherné obrazy. Pozor na ty superlativy! Ale co, stojím si za nimi. Müller používá plátno v opravdovém slova smyslu toho slova. Každé políčko z filmové kopie by se mohlo nechat zvětšit a zavěsit do obývacího pokoje nebo ložnice jako dekorativní fotografie. Paříž – Texas je mimořádný film, nezařaditelný, neuchopitelný, ale ne nepochopitelný.

Přidat komentář

TOPlist